Mikrospánek je příjemný. Jste unavený, bolí vás hlava a oči se zavírají. A najednou je vám faln, jakoby z vás všechno spadlo, vznášíte se ve tmě, akorát z dálky slyšíte divný monotónní hluk. Za chvíli se ke zvuku přidá obraz a s ním šok, to v lepším případě, kdy jste ještě na silnici. Mně se takhle podařilo ujet 400m, a ani jsem nevyjel z jízdního pruhu, volant jsem držel jednou rukou na šesti hodinách, a jak jsem vytuhnul, tak auto pořád drželo směr.

Nejen tma, ale i prudké slunce může indukovat mikrospánek. To lidé neví. Mně se to stalo, ale naštěstí mě probral frézovaný předěl u odstavného pruhu. Ani ten ale nemusí probudit, což se mi kdysi stalo také, ale to jsem naštěstí měl pozorného spolujezdce.

Přichází to pomalu a člověk si řiká "to zvládnu, ještě kus dojedu" apod. a pak se přistihnu, že jsem najednou na vteřinku mimo .... naštěstí jsem se vždy okamžitě probral, ale pak se proklínám, proč tak zbytečně riskuji, proč nezastavím dřív. Na okreskách je to v pohodě, to se stále něco děje, ale dálnice někdy nad ránem, to je nejhorší čas.

V roce 2015 jsem usnul v Nemecku na dalnici na ceste do Svycarska - presne jsem si rikal, ze to uz dojedu, uz je to jen 40 km (presne nevim). Moje obvykla cestovni rychlost je 160 az 180, kdyz provoz dovoli a to vubec neuspava. Problem byl v tom, ze tam je dlouhej usek s omezenou rychlosti na 120 a to mi ukolibalo. Strasne nudna a monotonni jizda, nebyl ani provoz.

Mel jsem obrovsky stesti, ze jsem zacal pomalu zatacet doprava a v odstavnym pruhu byla nejaka dira, ktera mi probudila. Pak jsem zastavovat uz nepotreboval, zbytek cesty jsem dojel jak veverka na kreku :D

Preventivni zastavky nedelam, ale pokud citim, ze na me jde jen trochu unava, tak zastavuju na nejblizsim moznym miste. Pak se projdu a pokud to nestaci, tak si lehnu a zdrimnu na chvilku. Mikrospanek uz v zivote zazit nechci...