Motoristé jsou jako kuřáci
Podle čtenáře MF DNES Štěpána Maška je podpora motorismu „protežování motorové pohodlnosti až bezbřehé lenosti dnešního světa“.
Dovoluji si reagovat na sloupek s názvem Nebuzerujme řidiče labyrintem značek. Vyburcoval mě k tomu zejména odstavec: „Zadruhé, stát by se měl začít po letech represe starat i o to, aby jízda autem byla pro řidiče pohodlná a příjemná. Na to nikdo celé roky nedbal, motorismus se bere jako hřích, za který je člověk loven, buzerován a trestán.“
Patrně já a pan redaktor žijeme každý v jiné zemi. Stát a samosprávy dávají na motorismus stovky miliard. A to mnohdy pouze z politického populismu a za účelem protežování motorové pohodlnosti až bezbřehé lenosti dnešního světa. Tunel Blanka představuje zářný příklad. Zrychlení v řádu minut je vykoupeno astronomickými náklady s tím, že se problém jen přesune někam jinam.
V konečném prostoru nelze mít nekonečné množství aut. Hřích u nás není motorismus, ale hříšní jsou zjevně chodci a cyklisté. Je nicméně pravda, že tito nejsou trestáni, ti jsou přímo zabíjeni. V lepším případě vytěsňováni. Dopravní politika v Česku je na úrovni 70. let vyspělého západního světa. To, co tam před 40 lety opustili, my dnes vytváříme v představě, že automobilismus vše spasí. Motorismus v Česku je chápán jako ledasco, bohužel nikoliv jako „hřích, za který je člověk loven, buzerován a trestán“.
To by totiž vyžadovalo mimo jiné politickou odvahu, která v době všudypřítomného populismu není seznatelná. Individuální automobilová doprava se stala největším znečišťovatelem ovzduší. Prakticky každý motorista (snad s výjimkou tělesně postižených) pouze z důvodu své lenosti a nikoliv nutnosti nenávratně zničí miliony litrů vzduchu. Vyprodukuje tuny škodlivých látek včetně těžkých kovů a naprostým nedostatkem fyzické aktivity devastuje zdraví nejen sobě, ale bohužel i všem ostatním.
Chodníky byly v podstatě všude zprivatizovány motoristy k jejich parkování. A to bez relevantního postihu. Ve veřejném prostoru neexistuje místo, ze kterého by nebylo vidět, slyšet či cítit automobil. Dnes již prakticky nevíme, co je ticho. Takže lze uzavřít, že by bylo jen dobře, kdyby ten, kdo devastuje a zasahuje do zdraví a práv jiných, dokonce práv zaručených Ústavou ČR, byl alespoň minimálně plísněn a považován za hříšného.
Tak, jako je tomu ve vyspělých zemích. Kéž by motoristé byli posuzováni obdobně jako aktuálně třeba kuřáci. Míra negativ je nicméně u cigarety neporovnatelná s mírou negativ spojených s jediným nasednutím do motorového vozidla. Paradoxem dnešní doby však je to, že hodnotící náhled na oba jevy je zrcadlově převrácen.
