Paolo Tumminelli je pojmem ve světě automobilového designu. Je zakladatelem institutu Goodbrands Institute For Automotive Culture, který se zaobírá problematikou automobilové dopravy, a zároveň profesorem designu na Vysoké škole technické v Kolíně nad Rýnem.
Jeho názory přesto považují výrobci automobilů a další designéři přinejmenším za diskutabilní. Velký rozruch způsobila jeho „analýza přední části vozů“, v níž se zabýval „zlým vzhledem“ dnešních automobilů. Dospěl k závěru, že se dnešní autodesign vyznačuje mimořádnou brutalitou.
BMW i3
Ve své analýze definoval znaky, jež způsobují agresivní vzhled současných aut. Zaprvé je to enormní velikost přední části SUV. Dále maska (jakou má například elektromobil BMW i3), která kryje identitu auta jako u bankovního lupiče.
Tumminelli zmiňuje i široce rozevřené tlamy, tedy velké kryty chladičů, připomínající dravou šelmu. Také přední část vozu ve tvaru šípu, kde se linie sbíhají do písmene V, světlomety připomínající oči, jež svým rozzuřeným pohledem působí odstrašujícím dojmem.
Agresivně podle něj působí i velmi vysoko umístěná boční linie s malými okny, díky níž auto vypadá jako opancéřovaný vůz. Tumminelli kritizuje, že se design automobilů od počátku tisíciletí vyvíjí směrem k agresivitě. Dokonce i malé vozy jako Toyota Aygo nahánějí podle něj svým vzhledem hrůzu.
Frank J. Brüse, designér zodpovědný za vzhled Volkswagenu Golf 6 a 7, Beetle a druhého i třetího Touaregu, Tumminelliho názor nesdílí, i když v rozhovoru pro švýcarský magazín Auto Blick připouští, že je design dnešních vozů rozhodně emocionálnější: „Designéři se autům snaží vtisknout výraz, což jim umožňuje především nová světelná technika, zejména LED světla.“
Emocionálnější design, který má u zákazníků obrovský pozitivní ohlas, souvisí podle něj se stavem společnosti: „Svět je dnes čím dál rychlejší a komplikovanější, proto mají větší úspěch vozy vyzařující sebejistotu a velké sebevědomí.“ Podle něj je zcela jasné, že dnešní auta vypadají přísněji než třeba roztomilý Renault Twingo první generace. Připomíná i sociologický pohled: „Auto odráží to, jaký by chtěl člověk být. Dá se říct, že autodesign do jisté míry zrcadlí stav společnosti.“
Renault Twingo první a třetí generace
S jeho názorem souhlasí i autodesignér Heiko Stahl: „O tom, zda je design dobrý, rozhoduje zákazník – tím, že si auto koupí, nebo ne. Design přece nevytváříme pro sebe, ale pro zákazníka.“
Ani Stahl nesouhlasí s Tumminelliho názorem, že z dnešních aut mluví brutalita, ačkoli nepopírá jejich „ostřejší“ vzhled: „Auta jsou v posledních letech výrazně mohutnější a nahánějí větší strach. Jejich agresivita souvisí s většími proporcemi, jež vyžaduje dnešní technika: velké motory potřebují intenzivnější chlazení a tím pádem větší prostor na proudění vzduchu v přední části – ten pak mnohdy připomíná široce rozevřená ústa. Používají se také čím dál větší kola, tudíž jsou zapotřebí masivnější podběhy.“
Ve své analýze srovnává Tumminelli staré a nové modely konkrétních vozů. „Vezměte si například městskou klasiku Mini. Když si vedle sebe postavíte původní roztomilé Mini a dnešní model, jasně uvidíte, o kolik se vůz zvětšil,“ míní Heiko Stahl a dodává, že pouhá velikost vozu nahání logicky větší strach.
Že však stará auta nikdy nepůsobila agresivně? To se podle něj říct nedá. „Podívejte se na Lamborghini Countach, to bylo brutální auto! Jeho designové znaky – například žraločí zuby na zadním skle nebo mimořádně plochá kapota – se postupem času dále vyvíjely a zdobí dnes Huracán. Pro mě starý model vypadá ještě agresivněji než nový,“ soudí Stahl.
Lamborghini Countach Periscopica
Lamborghini Huracán LP 610-4 Spyder
Ani podle Brüseho nejsou komponenty jako větší mřížky chladiče ničím novým, v rozhovoru pro švýcarský Auto Blick připomíná, že existovaly už v padesátých letech. Obrovský boom větších aut, jako jsou například SUV, podle něj souvisí se vzrůstající potřebou pocitu bezpečí. „Před útokem na WTC v roce 2001 byl prodej pickupů a SUV ve Spojených státech na ústupu,“ říká Brüse. Po 11. září vystřelily prodeje do výše, což podle něj může být výrazem toho, že člověk cítí větší potřebu chránit sebe a své blízké.
S jeho názorem souhlasí i Heiko Stahl, ačkoli pro současný boom SUV nemá zrovna pochopení: „Nevím, co si mám myslet především o nových kupé-SUV. Jsou příliš mohutné, působí na mě jako tanky.“ Není právě toto ona brutalita, na niž ve své analýze poukazuje Paolo Tumminelli?
„Brutální je podle mě špatný výraz,“ oponuje Stahl. „Ovšem souhlasím, že když se takový kolos objeví ve zpětném zrcátku, může logicky nahánět strach.“ Na trend čím dál větších a hrozivěji vyhlížejících aut pohlíží i ze sociologického hlediska: „Dřív si běžný dělník pro přepravu materiálu a nářadí z bodu A do bodu B koupil obyčejného Golfa. Dnes si díky leasingu může prakticky každý dovolit auto za velké peníze. To dříve neexistovalo.“
Audi TT
Znamená to, že dnešní SUV mají dobrý design, když se čím dál více kupují? Těžko říct. Odborníci se každopádně shodují v názoru, že by si od automobilek přáli víc odvahy.
Jejich názor shrnuje Heiko Stahl: „Když bylo na frankfurtském autosalonu poprvé představeno Audi TT, přijímali ho návštěvníci s jistými rozpaky.
Automobilka se nicméně rozhodla vyrobit ho ve velké sérii – a dočkala se obrovského úspěchu. Odvaha jít čas od času proti všeobecnému trendu ovšem dnes zcela chybí.“
