Sestavení jednoho modelu trvá Březnému i 30 hodin čistého času. Příprava nového typu modelu pak od nakreslení dílů přes jejich výrobu až po konečné poskládání modelu zabere třeba tři měsíce.
„Musíte nejdřív nakreslit, vystrouhat všechny díly, ať to pasuje, zaformovat, udělat první odlitky, vyzkoušet, k tomu udělat plechy, pneumatiky,“ popisuje vznik každého nového typu modelu Březný. Po několika měsících je model nachystaný k výrobě a pak už jej lze produkovat takřka sériově.
Ale ani sestavení autíčka z připravených dílů není jednoduché. Kromě svých vlastních modelů se značkou MB modelcars mají Březní v nabídce i stavebnice od známého italského výrobce Tameo Kits. Ty skládají sběratelům, kteří si je sami sestavit neumí.
„Auta mají od 50 do 340 dílů, to je nejsložitější mistrovské Ferrari T2 od Nikiho Laudy z roku 1977. Sestavení trvá od osmi až po 30 hodin čistého času,“ líčí Březný. Sběratelé se podle něj zaměřují různě. Někteří sbírají vozy mistrů světa, jiní vítěze závodů, další auta jednoho pilota nebo jeden tým, někdo zase jednu sezonu nebo třeba jenom určitou Grand Prix v celém průřezu historie.
„Sbírá se Grand Prix Monaka, to je taková prestižní velká cena, to akceptují všichni. Ale jinak Angličan si kupuje Velkou cenu Anglie, Francouz Francii,“ dodává.
Sběratelé detailisté chtějí i dvě varianty pneumatik
Jedno ale podle něj mají sběratelé společné: v „efjedničkách“ se perfektně vyznají, záleží jim na každém detailu a snaží se mít své sbírky co nejúplnější. Březný tak modely upravuje i podle jednotlivých závodů, v nichž daný vůz jel, nebo dokonce i podle tréninků. „Takhle jel ten vůz v Německu, za dva týdny v Holandsku mohl mít trošku jinak nálepky nebo křídlo nebylo stříbrné, ale bylo žluté, auto mělo trošku jinak posazený oblouk, jinak nabarvená zrcátka nebo jiného sponzora. To se kdysi všechno dělo, bývalo hodně změn,“ popisuje Březný.
Sběratelům tak vyrábí různé varianty stejného vozu. Dokonce má připraveny i varianty, které se liší jen pneumatikami - jedny jsou určené pro závod na suchu, druhé v dešti. „Jsou blázni, kteří chtějí mít i obě varianty: v tréninku suché gumy, v závodě mokré,“ říká modelář.
Nejtěžší je podle něj díly na model nového vozu přesně nakreslit. „Musí to do sebe perfektně pasovat. Musíte přemýšlet dopředu, co vás potká při skládání. Musíte počítat i s barvou, že tam bude nějaký mikron navíc, aby se to dalo složit a pak se to neodloupalo,“ popisuje. Díly jsou poskládané tak jako ve skutečném autě.
Počítačové programy dnes umí nakreslit auto ve 3D. Někdy je to ale podle Březného horší, než když se modely dělají takzvaně na koleně. „Uděláte si ty díly na koleně, v ruce a pak to dopasováváte, aby vám seděly. Ale v 3D programu to všechno je tak těsné, že tam není žádná vůle. Program vám to dovolí složit, ale ve skutečnosti byste to nesložil,“ vysvětluje modelář.
Cena jeho modelů se pohybuje od 4500 do 7500 korun, podle složitosti a množství dílů. I když se to může zdát hodně, i tak se podle něj výroba sotva zaplatí.
Nejvíce zatím vyrobil modelů vozů stáje Lotus, konkrétně typů 92 a 93T. „Ty dělám jediný na světě, takže tam je obrovský zájem,“ vysvětluje. Nejstarší vůz, jehož model dělal, byl z roku 1967. Současné vozy nemodeluje, protože na to by musel mít drahou licenci. „Můžete si dovolit postavit auta historicky zaniklých značek, kde už ani nemáte s kým komunikovat,“ říká. Jeho zákazníkem byl i mexický závodník Rebaque, jenž chtěl modely vozů, v nichž sám jezdil a které nevyrábí nikdo jiný než Březný.
A největší rarita, jakou vyráběl? „Jeden Fin, který si ode mě bral formule, mi napsal, že jeho švagr bude slavit sedmdesátiny a že by mu chtěl nechat postavit model Alfy Romeo 1600 z roku 1953. Jeho otec s ní jel s kamarády Rallye Monte Carlo,“ říká Březný. K dispozici byla jediná fotka se závodníky stojícími u auta. „Zjistil jsem, že ten model někdo vyrábí. Tak jsme to koupili, předělali, přestříkali, udělali nálepky, na stojánek jsem ještě přidělal tu vytištěnou fotku. Prý to byl nádherný zážitek,“ říká.
Modelařina ho začala bavit už v dětství. „Když mi bylo 12, tak jsem si řekl, že až budu velký, budu vyrábět modely pro lidi,“ říká Březný. K uskutečnění svého snu se dostal v roce 2006. Nejprve s manželkou nakoupili v Americe stroje a pak se učili modely vyrábět. U specialistů si nechávají vyrábět nálepky nebo gumy, jinak všechny díly vyrábí Březný sám.
Komunikaci se zákazníky má v manželském týmu na starosti jeho žena Bronislava Březná. „Od roku 2008 jsme začali s distribucí modelů. Kontaktovala jsem snad celý svět jak telefonem, tak e-maily a v té době i faxem. Díky webovým stránkám se začali generovat zákazníci z celého světa,“ dodala modelářova manželka. Modely z Klimkovic už putovaly do Japonska, Ameriky nebo Brazílie.
