Kromě jiných novinek letos Triumph představil sérii motorek s názvem Modern Classics, který už sám o sobě mnohé naznačuje. Šéfkonstruktér Stuart Wood se nechal inspirovat původními modely z roku 1959 a podle vlastních slov znovu obnovil legendu.
Fotogalerie |
Počínaje typickými tvary nádrže s historickým logem až po prošívané ploché sedlo s mohutným lešením madla spolujezdce a historicky pojatou koncovou svítilnou musí být na stovky metrů poznat, že se blíží bonneville.
Dalším doslova ikonickým prvkem je motor. I ten se honosí typickou siluetou z přelomu padesátých a šedesátých let. Dobový dojem je navíc umocněn dvojicí kovových krytů, kterými jsou očalouněny senzory škrticích klapek a které navozují dojem přítomnosti klasického karburátorového „dvojčete“.
Retro nadupané modernou
Do klasického vzhledu jsou však zabaleny nejnovější motocyklové technologie. Například výfuk je vybaven katalyzátorem a vodní chlazení umožnilo navýšit výkon motoru. Mimochodem, kdybych se o tom nezmínil, spousta lidí by tenký vodní chladič ani nezaznamenala. Motor totiž není omotán pletencem gumových hadic, ta nejdelší má odhadem osm centimetrů a po opuštění chladiče rychle cudně mizí v motoru.
Brzdám pomáhá antiblokovací systém ABS, výkon motoru krotí vypínatelná kontrola trakce a v případě nepříznivého počasí je připravena přispěchat na pomoc umírněná „dešťová“ palivová mapa. I když na můj vkus je umírněná až moc.
Na kraji levého řidítka je malé, zato však velmi užitečné tlačítko výhřevu rukojetí. Tato užitečná pomůcka se dá dávkovat ve dvou úrovních. Plynová rukojeť lehounce a bez vůle reaguje na jakýkoli pohyb. Ovšem pozor! Lanka zůstala v šedesátkách, tady kraluje elektronický systém ride-by-wire. Kromě těchto technických vymožeností je například přední kulatý světlomet vybaven LEDkovým úsměvem denního svícení.
Barevný ohňostroj
Bonneville T120 je základním stavebním kamenem celé rodiny moderních klasiků a jeho vzhled je prakticky obtiskem historické předlohy. Přední blatník podepírají kovové vzpěry, na motoru jsou instalována kulatá víčka, vše samozřejmě patřičně nazdobeno dobovými logy Triumph. Historický feeling tvrdí kola s drátěným výpletem. Ozdobou kapkovité nádrže s kolenními protektory je chromované víčko. I tento malý detail stojí za pozornost.
Dobové motorky samozřejmě neměly uzamykatelné nádrže, v současnosti je však takovýto hazard nemyslitelný. I na to designéři mysleli a klíčovou dírku nápaditě ukryli pod odsouvací krytku. Dvěma vykřičníky za perfektně dotaženým vzhledem jsou nádherné doutníkovité výfuky, v tomto případě zářící chromem.
Testovaná motorka má kromě nádrže v kombinaci rudé a stříbrné barvy všechny doplňky v chromu, nebo leštěném hliníku. Pro milovníky temnějšího vzhledu nebo odpůrce chromového lesku je v nabídce také verze s jednoduchým a všeříkajícím názvem Black. To znamená, že všechny ty nádherné lesklé ozdoby jsou ponořeny do matné černi: výfuky včetně kolen, dokonce i ráfky kol a blok motoru i ventilová víka. Myslím, že kdyby to bylo jen trochu možné, bude matnou černou natřena i žárovka hlavního světlometu.
Matné modely Black jsou k dostání ve dvou barevných kombinacích, zatímco chromovaná klasika ve třech různých lakováních: červená se stříbrnou, lesklá černá a nádherná černá s krémovou bílou a zlatou linkou.
Sedlo je navzdory střídmému vzhledu připraveno přivítat jezdce velkou dávkou pohodlí. A i když to na první pohled není vidět, ani spolujezdec nijak nestrádá. Navíc v zadní části je sedlo lemováno masivním obloukem, který spolujezdec snadno nahmátne, kdykoli je to potřeba.
Spínačka se oproti modelu T100, kde byla vlevo před nádrží, přesunula tam, kde je pořád ještě k nalezení u valné většiny motorek. Tedy mezi dva analogové budíky a horní „brýle“. Když už přišla řeč na přístrojovou desku, pak je nutno konstatovat, že i tento detail ctí ducha doby. Avšak dvojice ledově modře podsvícených budíků hostí také po dvou malých displejích. Na nich je vše uspořádáno s velkým rozmyslem tak, aby jezdec nemusel ani chvíli přemýšlet nebo zdlouhavě listovat v palubním menu a rychle získal všechny údaje potřebné k jízdě.
Vpravo najde vše, co se týká paliva. Aktuální stav, dojezd a režimy palivové mapy. Vlevo pak údaje o celkové a dílčí ujeté vzdálenosti, nastavení kontroly trakce, času a okamžité a průměrné spotřeby. Zejména na tento údaj se kouká hodně dobře. Po více než osmi stech kilometrů v sedle a mnohdy ne úplně plynulém jízdním stylu tady svítí číslice 4,5 litru. To je myslím na poctivou dvouválcovou dvanáctistovku hodně slušné skóre. A to je mašina v záběhu.
Basová harmonie
Oči se už nabažily a je čas spustit orchestr. Motor zaduní na sériové nevypálené výfuky plným basem, pulzující tlakové vlny vyplňují okolí stroje a motor se pomalu prohřívá. Zážehový interval úplně nového motoru je 270°. Výsledkem toho je nejenom unikátní zvuková kulisa, ale i hodně velká porce točivého momentu, zejména na spodní hranici spektra otáček. No prostě a jednoduše se řadový dvouválec chová jako velký V Twin.
S nenápadným, až téměř omluvným cvaknutím hodným slušně vychovaného britského gentlemana, zapadá na své místo jednička a motorka se hladce rozjíždí. Nevím, jak to v Triumphu dokázali, ale spojka má úplně péřovou odezvu. Zejména budoucí majitelky zajásají nad jejím měkkým chodem. Rychlosti zapadají s nevídanou lehkostí a jízda je krásně plynulá.
Bonnie vyráží vstříc pražské odpolední špičce a brzy přichází první konfrontace s tramvajovými kolejemi. Takovéto drobné městské lapálie jsou však pod naše rozlišovací schopnosti a pro příště je pouštím ze zřetele. Ani dlažba historického centra není pro podvozek, který dodala japonská Kayaba, velký oříšek.
Pátek odpoledne znamená, že se jede na víkend pryč z města. V hodně nesourodé skupině vyrážíme z Prahy směrem na východ. Cestou mírně sprchne, a tak je příležitost otestovat i přilnavost gum Pirelli s klasicky tvarovaným vzorkem. Ani slabá vrstva vody na silnici však přední stovku a zadní stopadesátku nerozhází. Na okreskách klasik stačí jak velkoobjemovým cestovním endurům, tak svižným tříválcovým roadsterům. V klikatých partiích přichází ke slovu dvojice plovoucích dvoupístkových třmenů Nissin na předku a motorka poslouchá jako beránek. Brzdné síly je nad hlavu.
Itinerář trasy nám po několika stech kilometrů staví do cesty široké přehledné stoupající serpentýny. Levačka bezhlučně skopává dolů dva kvalty a stroj se vrhá do první zatáčky. Ale oči nehypnotizují silnici ani rychloměr. Jsem nucen úzkostlivě hlídat „záběhovou“ hranici čtyř tisíc otáček. Maximální červená hodnota označená osmdesátkou je neuvěřitelně daleko. I navzdory svému handicapu podlehl britský atlet v náročné zkoušce pouze dvěma mašinám s daleko osvalenější muskulaturou a sklidil za to zasloužené uznání.
Za více než osm set kilometrů ten klasický elegán nikdy nezaváhal a ještě si marnivě dopřává velkou dávku obdivu okolí. Panu Woodovi a jeho kolegům z Hinckley se zkrátka povedl kus dobré práce.
Triumph Bonneville T120Motor a převodovka Rozměry Výkon Rám, Podvozek, Přístrojová deska Cena: 312 300 Kč |
