Je maximálně jednoduché, má nepatrné provozní náklady a uveze skoro půl tuny. Prostě elektrický dvoukolák křížený se skútrem.
Tuk-tuk z Číny pro Česko
Kříženci mezi skútry a malými náklaďáčky, takzvané tuk-tuky, brázdí silnice hlavně v tropických rozvojových zemích. V našich podmínkách se nikdy moc neujaly, protože motocyklové motory jsou laděné spíš na výkon ve vyšších otáčkách než na vysoký točivý moment při pomalejší jízdě. Ale když do této rovnice místo spalovacího motoru zařadíme elektromotor, rázem to vychází úplně jinak. Elektromotorům totiž ve srovnání se spalovací klasikou obvykle chybí výkon, ale „krouťáku“ mají na rozdávání bez ohledu na otáčky motoru.
Vozítko vyráběné pro českou značku Benycargo v Číně je skvělým ztělesněním hesla, že v jednoduchosti je síla. Ocelový rám ze dvou hlavních nosníků drží sklopnou korbičku, vepředu se spojuje a navazuje na klasickou odpruženou vidlici ze skútru.
Podobný tříkolce z šedesátekTříkolový kříženec mezi mopedem a nákladním vozíkem připomíná legendární tříkolku ČZ 175 typ 505 Rikša, která se vyráběla v šedesátých letech. Na silnice se jich tehdy dostalo neuvěřitelných skoro šest tisíc kusů a výroba byla ukončena hlavně kvůli mechanickým problémům a náročné údržbě. Motor a hlavně převody prostě jízdu s větším nákladem moc dlouho nevydržely. Na svoji dobu šlo o poměrně pokrokový stroj, který měl i elektrický startér. Dvoudobý jednoválec 172 ccm o výkonu 8,5 koně dokázal s čtyřrychlostní převodovkou vyvinout maximální rychlost 52 km/hod.  ČZ 175 Rikša 505 |
V plechovém boxu za sedačkou řidiče je poskládána pětice klasických olověných akumulátorů 12 V. Po zapojení do série to dává rovných 60 V s celkovou kapacitou 45 Ah. Energie z baterií pak putuje na zadní nápravu, kde pohání 1000W elektromotor spojený s diferenciálem. Tento náklaďáček jezdí jen za bzučivého zvuku elektromotoru, ke kterému se na hrbolech přidává rachot kovových součástí. Mohutné ochranné plechy slušně chrání za jízdy na mokru nebo v bahně, špína nelítá ani na korbičku, kterou lze při vykládání nákladu celou sklopit nebo sundat bočnice.
Naskočit na lavici a rozjet se až na 35
Na trhu snad nenajdete vozidlo, do kterého by se snadněji vystupovalo a vystupovalo. Vyskočíte na rovnou lavici, vezmete za rukojeť plynu a popojedete, vyskočíte, naložíte kbelíky či balíky, vysypete koše a to samé klidně stokrát dokola. Prostě stejně praktické jako klasický starobylý dvoukolák, ovšem s nesrovnatelně větší nosností i rychlostí.
Na korbičku můžete naložit 410 kg a maximální rychlost tohoto vehiklu je 35 kilometrů v hodině, na lokální přepravu po farmě, parku, vesnici nebo hřišti až dost. Elektromotor ovládaný klasickou rukojetí na pravém řídítku nemá problém se rozjet ani s větším nákladem a samozřejmě má i zpátečku.
Brzda zadních kol je vyvedená na pedál na podlážce a doplněná ruční brzdou, vše doplňuje bubnovka na předním kole. Brzdy mají hlavně při sjíždění z kopce co dělat, přece jen provozní hmotnost vozítka je 235 kg. S maximálním nákladem 410 kg a řidičem se hmotnost přehoupne přes 700 kilogramů a brzdy občas z kopce stíhaly jen s obtížemi. Naopak jízda po trávě, v písku či v bahně není ani s nákladem nejmenší problém. Malé přední kolo totiž neklade skoro žádný odpor, takže hnaná zadní náprava v pohodě zvládá utlačit celou soupravu i do kopce nebo na kluzkém povrchu.
Náklaďák, co se otočí i na pětníku
Regulace výkonu je vcelku kultivovaná a při testování na pražském výstavišti nebyl problém vozit na korbičce ragbyový tým nebo partičku hostesek, pěkně bez cukání. Řízení má výborný rejd a otočíte se doslova na pětníku. Jen v zatáčkách je třeba myslet na to, že by se tato věc taky mohla převrátit. Naštěstí nízko umístěné baterie drží těžiště hodně dole a výkon motoru a maximální rychlosti nejsou až takové, aby riziko převrácení bylo nějak podstatné. O něco horší je to s odpružením. Když najedete na rozbitou cestu, tak vás to prostě pořádně vytřese a řídítka musíte držet dost pevně v rukou.
Po zastavení stačí sáhnout do velké plechové bedny pod sedačkou, vytáhnout nabíječku, stroj připojit k zásuvce a nechat přes noc 8 hodin dobít. Vzhledem k určení vozítka tak máte jistotu, že budete moci jezdit celý další den. Oficiální údaj o dojezdu je 70 km a teoreticky by bylo možné ho ještě zdvojnásobit pořízením druhé sady baterií do bedny pod sedačkou. Cena za dobití se pohybuje už od pěti korun, takto ekonomický provoz nákladu jinde prostě nenajdete.
Tříkolka benycargo v číslech
|
Ideál pro obce i farmy
Firmě Benycargo se podařilo tyto stroje homologovat do silničního provozu do kategorie L2e. I k jejich řízení tak budete potřebovat řidičák na auto, nebo na malý motocykl s možností řízení už od 15 let. A díky této homologaci si také mohou Benycargo pořídit obce nebo obecní organizace s dvacetitisícovou dotací na podporu elektromobility od ministerstva životního prostředí.
Pro přepravu těžších nákladů na krátké vzdálenosti jen těžko najdete lepšího pomocníka. Vejde se i tam, kam byste už autem nezajeli, a díky elektropohonu je velmi jednoduchý, levný a spolehlivý. S maximální rychlostí 35 kilometrů v hodině už to bude chtít trochu odvahy, vydat se s ním někam dál do běžného provozu. Doménou tohoto pomocníka budou hlavně uzavřené areály nebo třeba jízdy po vesnici. Za cenu 48 tisíc korun bez DPH na trhu nemá konkurenci. I nejlevnější pracovní čtyřkolky s vozíkem přijdou minimálně na dvojnásobek.
