Během aktivní kariéry ve skoku o tyči dvakrát překonal český halový rekord, stal se národním šampionem v hale 1995 a ve stejném roce reprezentoval Česko na mistrovství světa.
I když se pak Netscher přes 20 let přímo v atletickém prostředí nepohyboval, stále si udržoval o dění přehled.
„Honza splnil podmínky výběrového řízení a projevil opravdový zájem. Měli jsme spoustu jednání a jsem rád, že ho teď mohu jmenovat,“ sdělil předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník. Ačkoli novému šéftrenérovi začne oficiální mandát až 16. září, do práce nastoupí okamžitě.
Čeští atleti mění šéftrenéra, Dvořáka nahradí bývalý tyčkař Netscher |
„Toto přechodné období chceme využít pro předání agendy mezi Honzou a Tomášem Dvořákem, dohodli jsme se na nějakých postupech, aby to plynule proběhlo. Měli by spolupracovat především na tvorbě nominačních kritérií,“ zdůvodnil Varhaník.
Sám Netscher si uvědomuje, že ze začátku bude potřebovat čas a výpomoc pro zorientování v nové roli. „Není to jednoduché po někom takovém přebírat funkci. Je to pro mě velká čest. Laťku mám nastavenou hodně vysoko, snad mi pomůže, že jsem skákal o něco výš než Tomáš,“ žertoval.
Co vás od fotbalu zlákalo zpátky k atletice?
Když něco děláte pět let, tak vás to pořád baví. Když to děláte deset let, tak se dostanete na nějakou úroveň. A když už to děláte dvacátý rok, tak si říkáte, že už jste všechno zažil a že vás už nic nemůže překvapit. Já jsem člověk, kterého pořád musí něco lákat. A měl jsem pocit, že to jsem u fotbalu přestal cítit. To byl jeden z důvodů, proč jsem hledal nějaké nové naplnění. Když jsem se doslechl o výběrovém řízení na pozici šéftrenéra, řekl jsem si, že to je určitě zajímavá práce, a zkusil jsem se do toho vrhnout. Zatím to vyšlo. Pár lidí mi řeklo, že mi drží pěsti, což není daleko od toho, aby na vás ty pěsti použili jiným způsobem, ale doufám, že k tomu nikomu nezavdám důvod.
Napadlo vás, že se k atletice jednou vrátíte?
Z počátku ne. Musel jsem s ní skončit ze zdravotních důvodů a nechtěl jsem ji mít na očích. Postupem času to ale vyprchalo. A teď jsem rád. Nová práce mě láká, je v prostředí, které znám, a kde mám spoustu kamarádů.
Mladá Vondrová porazila i Hejnovou, oštěpařkám na MČR vládla Špotáková |
Co si od fotbalu přinesete do atletiky?
Spoustu zkušeností. Třeba ohledně organizaci a fungování v týmu. Ve fotbale nemáte šanci udělat všechnu práci sám, máte nějakou úlohu, kterou si musíte hlídat. Dvacet lidí musí spolupracovat tak, aby fungoval celý tým. Není to jako v atletice, kdy se podívám na termínovou listinu roku 2020, vidím tam všechny závody a rozpočet na sezonu mám z poloviny hotový.
A jaké vnímáte mezi těmito sporty rozdíly?
Ve fotbale jedete na dovolenou a nevíte, s kým se na soustředění sejdete. Nevíte, kdy budete testovat, kde bude soustředění, co tam bude, jací tam budou hráči. To prostředí je mnohem více improvizované než atletické. A tím, že jsem z atletiky přišel, tak jsem se snažil je to plánování učit. Na druhou stranu tím, že oni fungují pod tlakem a práce se musí rychle rozdělit, tak je to také zkušenost. Oba sporty si mají co nabídnout.
Jak jste si udržoval přehled o atletice?
Chodil jsem třeba na Pražskou tyčku, Odložilův memoriál, byl jsem i na Zlaté lize v Paříži a v Monaku. To se dá naplánovat třeba v rámci dovolené. O nejlepších jsem věděl přímo ze závodů, pak jsem něco sledoval i v televizi. Mám výhodu, že ačkoli manželka atletiku nedělá, tak je to jeden z mála sportů, na který se vydrží dívat. Když jsem chtěl vidět nějaký fotbal, musel jsem jít úplně jinam.
