Pět dnů se po italském Giru dával dohromady fyzicky. Nyní konečně může ulevit i své psychice. Zpráva, kterou obdržel, je nejlepší možnou motivací do přípravy na Tour de France. Jeho jméno bylo očištěno.
Co nyní převládá? Velká radost? Velká úleva?
Velká radost a štěstí. Šlo o velmi dlouhý boj. Už jsme se připravovali na arbitráž v Lausanne. Odpočítával jsem každý den, který do ní chyběl, a chtěl jsem vše ukončit co nejdřív. Tím víc jsem rád, že celý případ skončil už teď a že jsem vyhrál. Je to pro mě strašně důležité.
Kdy jste se dozvěděl, že UCI a WADA stahují svá obvinění?
Ve středu večer jsem byl u svého právníka, pana dokrora Šťovíčka, a připravovali jsme se na arbitráž. Když jsem se pak vracel domů do Plzně, zavolal mi, že byl kontaktován právníky UCI a že by mohla tato situace nastat. Ale vážněji jsem to začal brát až od pátečního odpoledne, kdy vše začalo dostávat reálnou podobu.
Víte, co bylo důvodem změny stanoviska obou institucí?
To nám nesdělili. Mohu se jen domnívat, že mi pomohly některé kontroly, které jsem podstoupil, včetně znaleckého posudku z americké kliniky Mayo, která je světově uznávaná a nezávislá.
Přesto, přišel jste v podstatě o rok kariéry, ten vám nikdo nevrátí. Musí vás to štvát, ne?
Celá situace byla samozřejmě ubíjející. Ale na druhou stranu vás taková kauza hodně zocelí a vyspějete při ní. Byla to nepříjemná zkušenost, ale i velká škola, že které se snažím vzít si to pozitivní. Změnila mě. Určitě se už teď nebudu zabývat některými hloupostmi, které jsem dřív řešil. Udělal jsem si v životě víc jasno a uviděl jsem, jak funguje i jiný svět, než ten, ve kterém jsem žil.
Do závodů se tedy nyní vrátíte psychicky silnější?
To rozhodně, bez diskuse.
Závodit jste znovu mohl podmínečně od loňského podzimu, po osvobozujícím rozsudku Českého olympijského výboru. Ale bylo vůbec možné vytěsnit z vědomí arbitráž a hrozbu disciplinárního trestu?
Loni to bylo opravdu hodně náročné. Nebylo jednoduché sledovat Tour, na kterou jsem se tolik připravoval, jen v televizi. Ale v dalších měsících jsem už bral události tak, jak přicházely, a pokoušel jsem se, aby mě nerozhodily. Míša (manželka právnička) má velkou zásluhu, že jsem se mohl od ledna koncentrovat na závody, zatímco ona a doktor Šťovíček řešili můj spor.
Kdy vám bylo úplně nejhůř?
Od loňského května, kdy UCI neuznala mé argumenty, do loňského července.
Musel jste zvažovat i variantu, že si UCI nakonec prosadí svou a vy u arbitráže přece jen prohrajete. Co byste potom dělal?
Já se vždy snažil myslet pozitivně. Ale měl jsem nějaké varianty. Po Giru jsem říkal Míše, co bych mohl dělat. Ale když teď vše nabralo dobrý konec, nechám si je pro sebe.
Považujete vaše vítězství i za příklad pro další sportovce, kteří jsou neprávem obviněni?
Ano, kdo má čisté svědomí jako já a jeho kauza je nejednoznačná, tak by teď měl uvěřit, že se vyplatí bojovat do poslední chvíle.
Co si nyní myslíte o biologickém pasu. Je důvěryhodný?
Je důležitým klíčem v boji proti dopingu. Určitě nejde o věc, na kterou bych zanevřel. Nabízí spoustu hodnot, se kterými antidopingový výbor může pracovat.
Ale potřebuje doladit?
Můj případ ukázal, že potřebuje co nejvíc hodnot, aby byl přesný. A ty v řadě případů ještě nemá.
Testovali vás na letošním Giru častěji?
Když to zpětně porovnávám, testovali mě podobně jako v předešlých ročnících, takže zhruba čtyřikrát.
Co vás nyní čeká dál? Budete mít mnohem větší chuť do tréninku?
Já ji měl vždycky. Ale budu mít uvolněnější myšlenky. Zbavím se vědomí, že mi hrozí nějaké riziko.
A nejbližší závody?
Ještě si musím s týmem zatelefonovat a ujasnit si je. Měl jsem původně jet Route du Sud a pak Tour. Ale poslední dny byly pro mě psychicky docela náročné, raději bych si ještě chvíli odpočinul a odjel na vysokohorské soustředění. Pak bych přidal pár tréninků za motorkou, mistrovství republiky a potom Tour.
Zvažoval jste, že po UCI budete požadovat náhradu ušlého zisku?
Ne, tohle neřeším. Celý případ pro mě dneškem končí. Teď se hodlám dívat jen dopředu a nevracet se k tomu, co bylo.
