Rekonstrukce bytu v činžovním domě si vyžádala půltunovou traverzu

Tento byt se liší od většiny zrekonstruovaných interiérů. Nejde až tak o podobu, ale o přístup majitelů. Většinu věcí si totiž sami vymysleli a spoustu věcí i opravili. Architekti jim pak pomohli zejména se stavebním projektem.

Byt v činžovním secesním domě na Vinohradech z roku 1889 má plochu 77 m² a po rekonstrukci dispozici 2+kk. Původní byla sice 3+kk, jenže nepředstavovala praktické ani logické řešení: do obývacího pokoje s vestavěným patrem na spaní se vstupovalo pouze přes koupelnu.

Původní ložnice

Úzká ložnice se starým nábytkem zaplnila spousta nesourodých skříní, takže působila spíš jako komora než místo pro odpočinek.

Spojovací dvoukřídlé dveře mezi obývacím pokojem a ložnicí předchozí majitelé zakryli jen deskou, což poctivé práci starých řemeslníků doslova zachránilo život, byly jediné, které zůstaly z původních interiérových dveří.

Přesto se byt ve druhém podlaží s výhledem do korun vzrostlých stromů mladému páru zalíbil, vnímali jeho velký potenciál i genia locia daného místa. To, že se radikální rekonstrukci nevyhnou, jim nevadilo.

Ocel nad hlavou

S technickou stránkou rekonstrukce a potřebnou dokumentací se mladý pár obrátil na projektanta, Ing. Filipa Gvizda, a architekta Rastislava Hronského. První návrh sice počítal s dispozicí 3+kk, ale poslední pokoj (v místě bývalé kuchyně) by byl velmi úzký, vhodný jen na pracovnu.

„Když jsem viděl plánek, přišlo mi, že obývací pokoj s rohovou kuchyňskou linkou je příliš malý a kuchyň nepraktická. Tak jsme nechali dva pokoje spojit,“ vysvětluje majitel.

Jenže statik odhalil velkou nepříjemnost: zdánlivě nenosnou zeď nebylo možné vybourat jen tak, musela se použít ocelová traverza. Toto „íčko“ představovalo nejen 520 kg oceli, ale také půlroční anabázi s povolováním a realizací, do finančního plánu se zapsalo také výrazně: 120 tisíc korun, s nimiž se nepočítalo…

Výsledek? Příjemný obytný prostor s plochou 40 m² s luxusně velkou kuchyňskou linkou a velkým ostrůvkem, na který navazuje jídelní stůl ze dřeva mangovníku indického. Kromě výrazné kresby dřeva nabízí tento materiál výbornou odolnost vůči vodě, proto se také používá na trámy a výrobu lodí. Indové mangovník velmi ctí, podle buddhistů pod mangovníkem prý odpočíval i sám Buddha...

Celý prostor spojují nově položené klasické dubové parkety s povrchem ošetřeným směsí vosku a oleje. „Pokládka ´na stromeček´ nám korespondovala se stářím domu. Proto jsme také neváhali a nechali vyrobit repliky vysokých dveří podle jediných, které se v bytě zachovaly,“ vysvětluje Samuel.

Dvoukřídlé dveře zůstaly v bytě jediné původní, byly zrepasované a truhlář podle nich vyrobil repliky ostatních dveří.

Sám dokonce opravil původní zárubně (a také opravil a natřel staré jídelní židle, které v bytě zůstaly), repasi starých dveří už nechal na truhláři Jakubu Heralovi. Ten také podle návrhu mladých majitelů vyrobil i kuchyňskou linku a velkou policovou knihovnu či kryty na radiátory. Osvětlení knihovny pak doplnila další firma.

„Byt je orientovaný na sever, tak jsme tu chtěli mít hodně světla,“ vysvětluje Samuel. Proto v interiéru najdete až nezvyklé množství svítidel, u většiny z nich (včetně knihovny) lze regulovat intenzitu osvětlení.

Soukromí se šatnou a koupelnou

Pokud jde o koupelnu, tady dispozice doznala velkou změnu: místo dveří z předsíně se do ní vstupuje přes šatnu z ložnice. Protože v předsíni je druhé WC, nemusí hosté narušovat soukromí mladých majitelů.

Dlažba byla zvolená s ohledem na dobu vzniku domu - 1889.

V koupelně obklady nenajdete, dvojice dala přednost tmavě šedé výmalbě a betonové stěrce od firmy Jan Marek s tím, že třeba za pár let budou chtít mít barevně jinou koupelnu. „Měnit obklady je náročné, barva se změní snadno,“ dodává lakonicky Samuel.

Do koupelny se vešel jak velký sprchový kout, tak vana. Dvě umyvadlové mísy doslova září na závěsné koupelnové skříňce z masivního dřeva, opět od Jakuba Herala. Horní deska je ošetřená proti vodě.

Starý šicí stroj funguje jako toaletní stolek, zůstal v bytě po předchozích majitelích. Kryty na topení vyrobil opět truhlář Jakub Heral.

Velké ložnici dominuje lůžko z masivu, jako toaletní stolek slouží šicí stroj Bobbin, který šikovný Samuel upravil pro svou partnerku.

Pokud se budete ptát po původu jednotlivých kousků nábytku, oceníte iniciativu mladého páru. Objednáním přes internet našli nejen věci, které se jim líbí, ale ještě je pořídili za výrazně nižší cenu, než kolik stojí u tuzemských dovozců. A tak třeba postel putovala z Německa, křeslo z Dánska, pohovka ze Žiliny od slovenského výrobce Domark.

Samuel zvládl spoustu práce sám, třeba včetně úpravy vstupních dveří. Právě osobní nasazení a jasná představa o tom, jak chtějí v bytě trávit svůj čas, dodává tomuto interiéru opravdovou osobitost.

Proč třeba plynová varná deska? „Dlouho tažený vývar se dělá lépe na plynu než na indukci,“ je přesvědčený Samuel. S přítelkyní mají rádi návštěvy, a proto pokládají kuchyňský ostrůvek za ideální řešení: při vaření se lidé nejlépe poznají a pobaví. 

Ing. Filip Gvizd

Po absolvování Střední průmyslové školy stavební v Liptovském Mikuláši pokračoval ve studiu na Stavební fakultě Slovenské technické univerzity v Bratislavě (pozemní stavby a architektura). Studium ukončil v roce 2010, od té doby má vlastní ateliér. Spolupracoval například i na větších projektech, jako je například Rotunda Chopok nebo Národní fotbalový stadion v Bratislavě.

Věnuje se projektování objektů pozemního stavitelství, projektům pro stavební povolení, realizačním projektům a výrobní dokumentaci. Zabývá se také projekty statiky betonových, ocelových a dřevěných konstrukcí, architektonickými návrhy a studiemi.