Ačkoliv měl byt s dispozicí 3+1 téměř 100 m2, působil stísněně. Důvodem byly poměrně malé pokoje a velká plocha chodeb i příslušenství, takže na samotné místnosti až tolik prostoru nezbylo.
„Vzhledem k právě dokončené rekonstrukci si investor nepřál příliš zasahovat do dispozice a stavebně byt měnit,“ vysvětluje svou výchozí situaci Ing. arch. Martin Sladký z ateliéru de.fakto. Jeho úkolem bylo navrhnout vzdušný minimalistický interiér v moderních tvarech, který zdůrazní historické prvky bytu, především parketovou podlahu a zrepasované kazetové dveře.
Knihovna slouží pro vystavení menších obrazů a drobných uměleckých děl. Její jednotlivá pole lze zvětšovat či zmenšovat podle potřeby.
Projekt se v roce 2016 zúčastnil soutěže Interiér roku, který pořádá Institut bytového designu pro české a slovenské architekty a bytové designéry, a to v sedmi kategoriích.
O výsledcích soutěže více zde. Nový ročník byl vyhlášen 5. října 2017.
Bez bourání to nešlo
Aby se podařilo do interiéru vnést určitou vzdušnost, neobešel se návrh Martina Sladkého bez zbourání stěny mezi kuchyní a pokojem. To byl jediný ústupek, ke kterému investor svolil. Díky tomu vznikl velkorysý obytný prostor.
Pokud chtěl architekt dosáhnout požadovaného minimalistického vzhledu, musel použít jak minimum barev (veškerý nábytek navrhl v bílé barvě v kombinaci s dubovým dřevem a antracitovými prvky), tak eliminovat „rušivé“ prvky. Tak například nechat zmizet kuchyňské spotřebiče za dvířka se speciálními pojezdy.
„Centrum obytného prostoru tvoří kuchyňský ostrov, jehož pracovní deska je navržena v jedné výšce. Tímto principem se ruší přesná hranice jídelní a varné zóny, a může se tak libovolně užívat podle momentální potřeby. Vyšší výška atypicky upravených židlí umožňuje pohodlnější sezení,“ popisuje architekt Sladký.
Pracovní desku nechal vyrobit z umělého kamene, který tak oživuje jinak minimalistický design kuchyně. Přes celou stěnu pokoje umístil knihovnu, která funguje jako „galerie“, investor zde může mít své oblíbené obrazy i umělecké předměty, k nimž má vztah. A nemusí se nijak omezovat, různě velká pole knihovny umožňují její variabilní využití. Vtipně působí zakomponování dveří jako jedno z polí.
Zázemí se sklem
U hlavní ložnice je nevelká koupelna. Pomocí šikmo zasazeného skla architekt chytře zajistil, aby se ze sprchového koutu nedostala voda dál a zároveň aby prostor zůstal vizuálně neporušený.
Šikmo zasazené sklo přes celou výšku koupelny brání tomu, aby se voda ze sprchového koutu nedostala dál. Keramika na stěnách evokuje dojem masivního dřeva.
Na stěnách koupelny použil Martin Sladký dlažbu, která je svou strukturou k nerozeznání od masivního dřeva. „Dvě desky z umělého kamene, z nichž horní má v sobě zapuštěné umyvadlo bez jediné spáry, opticky prostupují skrz sklo a v místě sprchy slouží jako odkládací polička na šampony,“ popisuje svůj nápad architekt Sladký.
Veškerý atypický nábytek byl vyroben autorskou dílnou ateliéru de.fakto.
