Od začátku jsem věděl, že nechci podstupovat střediskovou terapii, ale že se chci léčit doma. Po konzultaci s lékařem jsem se začal zaučovat v provádění peritoneální dialýzy. Musel jsem se naučit manuální i automatickou výměnu pomocí přístroje, takzvaného cycleru. Nebylo to však nic náročného.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Jednoduchým chirurgickým zákrokem mi zavedli do spodní části břicha peritoneální katetr, což je měkká ohebná hadička o síle brčka, která slouží k napouštění a vypouštění dialyzačního roztoku. Celá procedura probíhá tak, že se tento roztok napustí do břišní dutiny a odpadní látky z krve přejdou do roztoku přes pobřišnici. To vše v pohodlí domova, bez nutnosti napojení na mimotělní oběh. Dialýzu je navíc možné nastavit automaticky také na dobu během spánku.
Bez větších omezení
Žil jsem de facto běžný život bez nějakých větších omezení – jezdil jsem do zahraničí, lyžovat na hory, pracoval jsem na zvelebování domu a zahrady. Vlastně nikdy jsem nepracoval tak intenzivně jako tehdy. Při peritoneální dialýze nejsou ani tak přísná dietní opatření.
Myslím, že tento způsob léčby zvládne každý pacient – je to jen o převzetí zodpovědnosti a překonání počátečního strachu.
Šest varovných signálů, proč si nechat vyšetřit ledviny |
Navíc musím pochválit celkovou organizaci péče – vždy jsem měl veškerý zdravotní materiál včas k dispozici. Když měl přístroj poruchu, obratem mi zajistili náhradní, abych mohl provádět dialýzu včas.
Jen je třeba počítat v domácnosti s úložným prostorem pro krabice s vaky s dialyzačním roztokem.
Po transplantaci
V brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie jsem před rokem absolvoval úspěšnou transplantaci a jsem zase plně bez dialyzační léčby.
Po dialyzačním přístroji mi zůstal doma jenom vozíček, který jsem si na něj vyrobil, abych jej mohl snadno přesouvat po domě. Každému pacientovi, který bude mít stejné problémy jako já, bych peritoneální dialýzu doporučil. Není čeho se bát, ta volnost a možnost žít život, i když máte zdravotní omezení, za to rozhodně stojí.
Pacienti mají možnost volbyČeští pacienti, kterým selhaly ledviny, dnes mají na výběr hned ze dvou metod domácí léčby – kromě peritoneální neboli břišní dialýzy je to i domácí hemodialýza. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco u hemodialýzy krev pacienta protéká mimotělním oběhem a dialyzačním filtrem, kde se čistí, u břišní dialýzy je krev očištěna uvnitř pacientova těla přes peritoneální membránu, což je přirozená výstelka břišní dutiny, která pracuje jako přirozený filtr. Je však třeba zdůraznit, že konkrétní typ domácí léčby je indikován výhradně lékařem, a to pacientům, kteří jsou pro ni vhodní. |
