Toho, že v jejich životě hraje náboženství a víra větší roli než jinde v Česku, si jsou obyvatelé Zlínského kraje dobře vědomi. A teď to mají potvrzené i statisticky.
Nejvíce obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, je jich 102 tisíc. „A to je dobře, ne?“ usmál se Josef Bazala, senátor a bývalý dlouholetý starosta Starého Města, který patří mezi nejznámější lidovecké politiky v kraji. „Žít podle desatera přece není nic špatného. Víra dává lidem naději. Někdo dnes chodí k psychologovi, někdo zajde za farářem a svěří se mu se svými bolestmi.“
Kořeny tohoto jevu jsou dané historickou kontinuitou. Zlínský kraj je po dlouhá staletí územím, kde jsou lidé pevně usazení. Ne náhodou zde žije nejvíce rodáků v celé zemi.
„Silnou roli hrají rodinné tradice, do nichž se víra přirozeně promítá. Její pozice je udržována také veřejnými rituály s hlubokými kořeny, jako jsou poutě a další slavnosti spojené s církevním rokem. Ty jsou navázány na konkrétní náboženské tradice,“ popsal ředitel zlínského archivu David Valůšek.
Podle Bazaly je důležitá cyrilometodějská tradice a faktor Velehradu. „Lidé zde dlouhodobě žijí v lokalitě, která je přírodně úrodná. Jsou s ní spjatí, starají se o své domy a zahrádky stejně jako jejich předkové,“ poznamenal.
Věřící v regionuCírkev / Počet lidí Římskokatolická / 102 833 Českobratrská církev evangelická / 4 350 Jedi / 767 Církev československá husitská / 739 64 469 lidí se označilo za „věřící nehlásící se k církvi či náboženské společnosti“ 182 576 je jich bez víry 161 854 neodpovědělo Zdroj: Sčítání lidu 2021 |
Nejde však jen o katolickou církev. K Českobratrské církvi evangelické se přihlásilo 4 350 lidí, což je v poměrném srovnání krajů nejvyšší údaj. Evangelíků a protestantů je dalších 2 841. I tady je důležitý historický kontext. Evangelické církve navazují na předbělohorskou dobu, kdy měly na Moravě silnou pozici.
„Roku 1628 bylo sice panovníkem Ferdinandem II. zavedeno jako jediné možné vyznání římskokatolické, ale ani soustavný tlak na zdejší nekatolické obyvatele jejich věroučnou tradici zcela nevymýtil,“ uvedl Valůšek.
Potvrdilo se to po přijetí Tolerančního patentu v roce 1781. „Část obyvatel, zvláště v horských oblastech východní Moravy, se ke své tajné víře ve velkém hlásilo zpět. V tom je opět vidět síla rodových tradic,“ zmínil ředitel archivu.
Ve srovnání s údaji ze sčítání lidu z roku 1991 je však jasný jeden trend. Výrazně se zvyšuje poměr věřících, kteří jsou „mimo“ církev, vůči těm, kteří se k ní hlásí. Mnozí lidé si víru nechávají jako soukromou záležitost a nechtějí její „institucionalizaci“ nebo nechtějí být s církví a náboženskými společnostmi z řady důvodů spojováni.
„Sekularizace společnosti je viditelná a proniká i do rodin. Lidé se dnes obecně těžko identifikují se skupinou nebo společenstvím,“ přemítá zlínský farář Kamil Obr. „Jsou i různé problémy či těžkosti církve. Některé jsou oprávněně popsány, jiné trochu přitažené za vlasy, ale i to tvoří obraz církve navenek.“
Také Valůšek upozornil na individualizaci života. „V dřívějších dobách byli lidé více závislí jeden na druhém. Příslušnost k nějaké sociální skupině ukotvené v konkrétním místě vás zásadně definovala. Chtě nechtě jste musel přijímat její normy a zvyklosti. A to i v oblasti víry,“ poukázal.
Lidé jsou pokřtění, k přijímání však nepřijdou
„Dnes se může do značné míry rozhodovat každý sám za sebe a nemusí brát ohledy na své okolí. A tato individuální svoboda vede vcelku logicky k mnohem pestřejší paletě přístupů i k víře jako takové,“ dodal.
Řada lidí sice je pokřtěných, ale u přijímání nakonec neskončí. I církevních sňatků ubývá. „Život je dnes složitý, mnoho lidí si ho chce v dobrém slova smyslu užívat. Někdy mi ale chybí trochu více vděčnosti, skromnosti či pokory. Možná nás v tom vrátila zpátky na zem koronavirová pandemie,“ řekl Bazala.
Zlínský farář ze své praxe dobře ví, jak náročné je udržet nastupující generaci, aby svoji náboženskou víru dávala najevo. „Silnou motivací jsou funkční vztahy. Jak se píše v Bibli: Běda samotnému,“ uvažuje Obr. „Když mladý člověk zůstane sám, může se stát lehkou kořistí ledasčeho. Proto je důležité aktivní budování komunity, na malých obcích se to děje prostřednictvím farností.“
Sám v minulosti působil i v Rajnochovicích nebo Rožnově pod Radhoštěm, má tedy s čím porovnávat. „V místech, kde je tradice zakořeněná, nejsou problémy tak viditelné. Na vesnici je kostel pořád přirozeným centrem života. Zlín je více anonymní, pro lidi je složitější vnímat, jak tady církev žije,“ podotkl farář, podle něhož si dnes veřejnost dělá o věřících hlavní obrázek přes charitativní akce a pomoc lidem v nouzi. Klasickým příkladem je Tříkrálová sbírka.
Výsledky sčítání lidu potvrzují i skutečnost, že Zlínský kraj patří mezi tradiční bašty KDU-ČSL. Platí to především pro Valašsko či Slovácko. „Nejde to ale zjednodušit, že věřící volí jen naši stranu,“ konstatoval Bazala, podle něhož se mají křesťané obecně angažovat ve prospěch druhých. „Znám dost věřících z ČSSD a někdy to jsou příkladnější farníci než lidovci. Vím i o takových voličích KSČM. Politické přesvědčení a víra jsou u nich oddělené,“ dodal senátor.