Oválná hostýnská bazilika je nejvýše stojící sakrální stavbou na Moravě a je vidět ze širokého okolí. Před nedávnem přitom uplynulo už 300 let od položení základního kamene k tomuto unikátnímu svatostánku.
„Také vyobrazení Panny Marie s Ježíškem metajícím blesky je ojedinělé, nikde jinde se nenachází,“ poukazuje Olga Kozlová.
Žena, která má k poutnímu místu od dětství specifický vztah, a jako autorka textů do Listů svatohostýnských a knihy Obrazy z dějin Hostýna poznala do hloubky jeho historii.
Jaké prvky jsou vlastně na hostýnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie tak výjimečné?
Je potřeba zmínit už postavu jejího architekta. Plány na stavbu vypracoval pravděpodobně kroměřížský inženýr a architekt italského původu Josef Ignác Cyrani z Bolleshausu. Připisují se mu i mnohá významná barokní díla na Moravě – jako například kroměřížské kostely sv. Jana Křtitele, Nanebevzetí Panny Marie nebo barokní hřbitov ve Střílkách.
Hostýnská bazilika je centrálně orientovaná stavba oválného půdorysu v pozdně barokním slohu. Její mohutné základy jsou zapuštěny ve skále a na nich stojí do metrové výšky kamenné kvádry vzájemně propojené železnými skobami. Obvodové zdivo, silné až pět metrů, nese pevnou valenou klenbu. Toto klenutí svědčí o své kvalitě, protože v pozdějších letech, kdy bylo skoro 50 let odkryto bez střechy, odolalo drsným horským podmínkám a zachovalo se ve velmi dobrém stavu.
Za jakých okolností vznikla potřeba tak impozantní svatostánek vystavět?
Souvisí to s dolováním v oblasti Hostýna, o čemž máme písemné doklady už z 16. století. Jak bylo u hornického cechu zvykem, budovali si kaple, kde si před fáráním vyprošovali ochranu a pomoc při své nebezpečné práci pod zemí. Za vlády luterána Bítovského, který nepřál mariánskému kultu, byla kaple i se soškou zničena. Ze 17. století pak pocházejí písemné zprávy o starém kostele na Hostýně a poutích, které se tam dvakrát ročně konaly. Můžeme se proto domnívat, že tradice poutí se datuje už od vítězství nad Tatary.
V roce 1628, kdy panství bystřické přešlo na rod Lobkoviců, nechali rozbořený kostelík znovu vystavět a také namalovat obraz Panny Marie Vítězné s Ježíškem metajícím blesky na Tatary. Protože počet poutí a poutníků se neustále zvyšoval, bylo nutné kostelík rozšiřovat. A když už kapacitou nestačily ani tři kaple, rozhodl se další pán na Bystřici – Jan Rottal – vybudovat na Hostýně velkolepý chrám. Než stačil svůj úmysl zrealizovat, zemřel. Jeho plán uskutečnil až jeho syn František Antonín.
Olga KozlováNarodila se v roce 1946 ve Zlíně, žije v Bystřici pod Hostýnem. Po absolvování stavební průmyslovky nastoupila do Stavebního podniku v Olomouci, kde 25 let pracovala jako stavební projektantka. Od roku 1992 byla zaměstnaná ve Státním památkovém ústavu v Olomouci. Do Matice svatohostýnské vstoupila hned po jejím obnovení v roce 1990, je členkou redakční rady Listů svatohostýnských. |
Stavba musela být hodně náročná, že?
Však se také protáhla na 27 let. Takto dlouhá doba výstavby byla způsobena jak náročnými povětrnostními podmínkami (mohlo se pracovat pouze v létě – pozn. red.), tak i problematickou dopravou materiálů po těžko sjízdných lesních cestách. Stavbu brzdil i nedostatek financí způsobený válkami, na které musel Rottal také přispívat.
Dnes se poměrně málo připomíná, že hostýnský svatostánek na dlouhou dobu uzavřel císařský výnos z roku 1784 o zrušení poutních míst.
Po velkém požáru střechy a věží od blesku v roce 1769 to byla další velká pohroma. Už v roce 1779 dostavěli kostel na Rusavě, zřídili tu samostatnou farnost, takže hostýnský kostel se stal pouze kostelem poutním. A podle císařského nařízení z roku 1784, které rušilo „zbytečné a nepotřebné“ kostely, byl zrušen. Nejprve byly zakázány poutě a hostýnští kněží byli rozděleni do okolních kostelů. V prosinci roku 1787 byl chrám odsvěcen a zavřen.
Jak to přijali místní?
I přes vládní nařízení a příkaz, aby se vše provádělo opatrně, aby lidé nic nezpozorovali, se sešlo na Hostýně velké množství věřících, kteří chtěli alespoň Milostný obraz Panny Marie důstojně přenést do bystřického kostela. Ani to jim nebylo dovoleno, obraz i s jinými cennostmi byl naložen na žebřiňák tažený voly a odvezen do zámku.
Jak moc chrám jeho uzavření poznamenalo?
Následující rok byl hostýnský chrám i s příslušnými budovami prodán zeti Rottala – hraběti Monte ľ Abbate. Zástupci hraběte, úředníci Rybka a Roček, se pak postarali o zpustošení opuštěného chrámu. Nařídili zboření všech budov i kříže před kostelem, věže a střešní krytinu nechali snést. Ostatní použitelný materiál byl odvezen. Tehdejším záměrem bylo, aby se kostel co nejdříve změnil v rozvaliny a Panna Maria byla vymazána ze srdcí věřících.
Dá se ale říct, že mohutná klenba chrámu postavená na pevných základech odolala nejen mohutným vichrům, ale i lidské zlobě a nenávisti. Dvacet let po odsvěcení kostela byly už všechny oltáře rozbořeny, okna i dveře vylámány, zdi začazeny od kouře. Na odkryté klenbě bez malty rostla tráva a křoviny. V místě, kde stával hlavní oltář, vyrostla břízka, na kterou si poutníci pověsili malý obrázek Panny Marie a v těchto rozvalinách se modlili.
Co pomohlo k následné obnově baziliky?
Když se v našich zemích rozmohl mor a cholera, začali se lidé ještě více obracet k Panně Marii a Bohu. Přes veškeré zákazy začaly znovu přicházet poutní průvody a lidé pomalu spřádali plány na obnovení chrámu. Bystřický farář Bernard Reger neustával v žádostech, prosbách i sbírkách na opravy chrámu. Až nakonec Moravské zemské gubernium v roce 1840 vydalo povolení k obnově chrámu. Bylo ještě zapotřebí mnohé dokončit a opravit, aby mohl být 15. srpna 1841 chrám slavnostně posvěcen kardinálem Bauerem za účasti asi 100 tisíc poutníků.
Hostýn chystá změny, prosí o podporu lidíV letošním roce začnou práce na vybudování nové komunikace k poutním domům. Celý projekt je rozdělený do šesti staveb. V plánu je úprava autobusové točny, příjezdní komunikace k poutním domům, záchytné parkoviště pro automobily, pěší zóna a informační centrum. Práce se uskuteční v několika etapách v závislosti na množství finančních prostředků. Celkové náklady mají být ve výši 52 milionů korun. Tato plánovaná dopravní infrastruktura přispěje k oddělení komerční rušné části od pěší zóny a návštěvníkům Hostýna zajistí větší bezpečnost. Matice svatohostýnská prosí všechny podporovatele, členy i ostatní dobrodince tohoto poutního místa o pochopení pro tento projekt a dle možností i obětavou podporu. Lidé mohou posílat peníze na opravu na transparentní účet Matice svatohostýnské. Více informací na www.hostyn.cz. |
Dá se říct, že o Hostýnu stále nevíme všechno, že má stále svá tajemství?
Zdaleka nevíme všechno. Bohužel tu nikdo neprovedl systematický archeologický průzkum. Byl jím sice pověřen doktor Ludikovský z archeologického ústavu v Brně, jeho průzkumy potvrdily keltské oppidum. Po jeho tragické smrti v roce 1978 už ale průzkum nepokračoval.
Kdy jste si vůbec k Hostýnu vytvořila takový vztah? Už v dětství?
Protože jsem se narodila a vyrůstala pod Hostýnem ve věřící rodině, od dětství jsem slýchávala hostýnský příběh o zázračné záchraně před Tatary. Často jsme s rodiči nebo tetami chodili na pouť na Hostýn a bylo to pro nás vždycky něco mimořádného a svátečního už proto, že jiné výlety jsme neznali. Putovalo se tenkrát výhradně pěšky, cesta lesem byla často dobrodružná. Jako děti nás samozřejmě lákaly stánky s dobrotami a po pouti jsme si odnášeli cukrový růženec nebo perníkové srdce. Kouzelná byla i zimní atmosféra, to jsme s sebou brávali sáňky a dolů jsme sjížděli po silnici, která ještě nebyla moc frekventovaná.
Jak často teď navštěvujete Hostýn?
Vzhledem ke svému věku a s tím i přibývajícím zdravotním problémům jsem odkázána už jen na autobusovou dopravu na Hostýn. Jezdím nejen na poutě, ale ráda navštěvuji Hostýn ve všední dny, kdy v pozdních odpoledních hodinách můžu v klidu v osamělé bazilice rozjímat a modlit se před majestátnou sochou Panny Marie, kterou podle původního malého Lobkovicova obrazu zhotovil brněnský řezbář Benedikt Edele.
Máte tu nějaké oblíbené místo?
Po absolvování Jurkovičovy a Kohlerovy křížové cesty si ráda odpočinu na lavičce u lesního hřbitova, který je jeden z nejkrásnějších horských hřbitovů a už svou polohou vybízí k zastavení, zamyšlení a k modlitbě za všechny, kteří se o rozkvět Hostýna zasloužili.
V zimě stále navštěvuje Hostýn hodně lidí. Co je na něm v tomto období nejpřitažlivější?
Zasněžený Hostýn navštěvují často rodiče s malými dětmi, protože na louce mezi křížovými cestami je ideální místo na sáňkování a bobování. Je-li hodně sněhu, sáňkuje se i na hostýnských schodech. Také běžkaři zde mají své trasy. Hostýnské vrchy jsou plné turistických cest, cyklistických či lyžařských tras, které navazují na lyžařské areály Tesák a Troják. O Vánocích přijíždějí poutníci na bohoslužby a děti láká krásný starý betlém. Na tradiční Silvestrovskou půlnoční mši se sjíždějí lidé ze všech koutů Moravy. Bazilika bývá úplně zaplněná a mnoho věřících zůstává venku před vraty. Atmosféra bývá úžasná, těžko popsatelná.
Jak jde podle vás dohromady duchovní atmosféra Hostýna a jeho význam jako turistického cíle? Neruší se to vzájemně?
Duchovní atmosféra a turismus je trochu problém. To si už před více než sto lety uvědomoval věhlasný architekt Dušan Jurkovič. Vypracoval pro Hostýn zastavovací situační plán, kde oddělil část duchovní, určenou k modlitbám, zklidnění a rozjímání, od komerční části, kterou tvoří prodejní stánky, restaurace, příjezdové cesty a parkoviště. V důsledku situace po první světové válce a nedostatku financí se tento velkolepý Jurkovičův plán bohužel neuskutečnil.
Poutní místo má sloužit hlavně věřícím, kteří sem připutovali se svými bolestmi, problémy, ale i s poděkováním za přijaté milosti. Krásná příroda a oáza klidu zase láká mnohé turisty a cyklisty, z nichž se někteří nechovají vždy adekvátně. Do baziliky vstupují i během mší, se psem, se zmrzlinou, s jídlem, nevhodně oblečení… Přesto i jim je Hostýn otevřen. Hostýn je pro všechny. Musíme být k sobě vzájemně tolerantní a hledat zlatou střední cestu.
