RECENZE: Foo Fighters jsou v nejlepší formě za poslední roky

Kapela Foo Fighters, vedená sympaťákem a ukázkovým dříčem Davem Grohlem, natočila album, kterým si po předchozích matných nahrávkách napravila reputaci. Vzhledem k tomu, že jde o první desku vydanou po smrti bubeníka Taylora Hawkinse, je na místě výraz zmrtvýchvstání.

Těžko tedy v případě alba But Here We Are hovořit vyloženě o comebacku, když se Foo Fighters odnikud nevrátili, nenavázali na žádnou tvůrčí pauzu či cokoliv jiného. Naopak, Dave Grohl se svou družinou byli pilní jako včelky. V roce 2021 vydali jednak řadové album Medicine At Midnight, jednak kolekci Hail Satin, na němž jako Dee Gees vzdali hold kapele Bee Gees a žánru diska jako takovému.

V loňském roce pak představili hororovou komedii Studio 666, v níž si zahráli sami sebe a k níž pořídili soundtrack pod hlavičkou metalového alter ega Dream Widow. But Here We Are je nicméně určitým znovuzrozením kapely – už jen díky faktu, že jde o první album Foo Fighters po smrti bubeníka Taylora Hawkinse, který byl v březnu 2022 nalezen mrtev. Příčinou bylo selhání organismu po požití velkého množství nelegálních substancí.

V 50 letech náhle zemřel bubeník Foo Fighters. Našli jej v hotelovém pokoji

Jeho post v kapele obsadil Josh Freese, bývalý člen Devo, Nine Inch Nails, Guns N’Roses nebo Weezer. Bicí na aktuální album ale nahrál samotný frontman Dave Grohl, jinak samozřejmě bývalý bubeník Nirvany, který po jejím rozpadu a založení aktuálního působiště hrál pohostinsky opravdu s kdekým včetně Davida Bowieho, Lemmyho, Slashe, The Prodigy, Liama Gallaghera a mnoha dalších. A jestli Grohl zvuk alba charakterizuje jako určitý návrat k čistotě a bezprostřednosti bezejmenného debutu z roku 1995, který mimochodem nahrál zcela sám, trefil hřebíček na hlavičku.

But Here We Are

80 %

Foo Fighters

Deset nových skladeb představuje Foo Fighters ve skvělé formě a nechává zapomenout na předchozí nepříliš přesvědčivou nahrávku Medicine At Midnight, o podivném disko úletu Dee Gees ani nemluvě. Šlape to ukázkově od prvních tónů razantního otevíráku Rescued, který pohání vpřed Grohlovy mocné údery do bicích. Ve vzduchu je cítit naléhavost, odhodlání poprat se s ranami osudu, vyrovnat se s odchodem kamaráda. Píseň stále graduje, nabírá na intenzitě a zase se zklidňuje. O účelné práci s dynamikou ví Dave Grohl ostatně svoje už od dob Nirvany.

Následující Under You je typická věc Foo Fighters. Nekomplikovaná, zpěvná rocková písnička s chytlavým refrénem a nakřáplou post-grungeovou melodikou. Přesně taková, jaké by bývali rádi skládali všichni ti Creed nebo Nickelback, ale chyběl jim ten pravý fortel.

S třetí Hearing Vocies se deska lehce zklidňuje, což ale neznamená, že ztrácí na atraktivitě. Zrovna tahle věc je jedna z nejlepších, dýchá zvláštní svíravou atmosférou. Osobitou éterickou auru má i titulní But Here We Are. Je to na jedné straně přímočarý rockový nářez, na straně druhé přemýšlivá kompozice s ne úplně tradiční stavbou. A co se týče baladické The Glass, i té stačí drobný melodický háček, aby se zaryla pod kůži.

But We Here Are je barevná a pestrá deska, která se s každou další písničkou rozevírá a lapá posluchače do svých osidel. Nesází vyloženě na stadionové refrény, její síla je především v jedinečné souhře všech zúčastněných, nosných nápadech a v neposlední řadě také odvaze vydat se do dosud neprobádaného terénu. Viz například desetiminutovou kompozici The Teacher, nejdelším kusu, který Foo Fighters kdy nahráli.

Museli si být ve studiu hodně jisti, když se do takto dlouhé písničky pustili, a vyšlo jim to. Soustředěná skladba s několika vrcholy a propracovanou strukturou. Závěrečná Rest už je jakýmsi dovětkem za povedenou deskou, jednou z nejsilnějších, kterou Foo Fighters natočili.