"Jako ředitel profesionálního divadla bych o tom něco měl vědět. Protože o ničem takovém nevím, ani jsem nikdy nebyl kontaktován asociací, nebude to asi pravda. I když je možné, že pouze nepovažují soukromá divadla za profesionální," pozastavil se Hrušínský.
Opravdu se asociace týká jen divadel veřejné služby. Nicméně na současné dění kolem Národního divadla jistě názor máte?
Chci předeslat, že ND upřímně miluji a jeho historie, byť velmi pohnuté, si vážím tak jako bezpočtu skutečných umělců, kteří jím prošli. Ale pan Burian problémy ND nevyřeší, pokud objektivně nezhodnotí úroveň všech tamních inscenací, k čemuž se třeba v činohře zjevně nechystá. Musíte si uvědomit, že je jedním ze socialisticky vychovaných manažerů přesvědčených, že mají právo utratit miliardy korun, aniž by cokoliv riskovali - maximálně své odvolání a návrat do minulého působiště. A stát či město má podle jejich nezlomného přesvědčení povinnost platit, platit a platit. Paradoxně všechny demokratické vlády včetně zdánlivě pravicových i vedení pražské radnice, tuto komunistickou praxi po celou dobu od Listopadu provozují. Když minulé vedení ministerstva stejně nešťastně jako teď Jiří Balvín odvolávalo šéfa ND pana Černého, náměstek se omlouval umělcům za svůj výrok o klesajících návštěvách v ND. Kdyby si pan náměstek dal práci a šel se do ND na něco podívat, omlouvat se nemusel.
Proč by se nemusel omlouvat?
Viděl jsem v téže době Krále Leara a v obrovském sále ND sedělo asi sedmdesát lidí, necelé tři řady! Divadlo bylo prakticky prázdné. Část zoufalců o přestávce stejně jako já znechuceně odešla. Bylo to opravdu tristní. Po celou dobu toho otřesného zážitku jsem myslel na svého tátu, který v tom nádherném divadle hrával před narvaným nadšeným hledištěm v úžasných inscenacích. Dokud neprůstřelná divadelní lobby, která už dvacet let ovládá veřejné peníze na kulturu a vše, co s nimi souvisí, nepochopí, že se divadlo musí dělat především pro diváky, ne jako umění pro umění, nezlepší se nic. Když jsem z Krále Leara utíkal, uvaděčky mi říkaly: Víte, pane Hrušínský, my se dřív tak rády chodily na představení dívat, ale tohle už vážně ke koukání není.
V souvislosti s případem ND se znovu vynořily úvahy o zrušení ministerstva kultury. Jak se na ně díváte vy?
Jsem zastáncem zrušení ministerstva, jak se o to pokoušel Pavel Tigrid. Úřadu si nikdo neváží, ani politici, kteří ho vedou. Zmenšující se částka, již stát na kulturu dává, je toho důkazem. Pomáhá celá léta jen určitým vyvoleným a ne vždy se samo chová jako kulturní instituce. Nápad na sloučení Státní opery s ND vůbec nechci komentovat. Je absurdní a žádný relevantní důvod nikdy nezazněl.
Ministr kultury Jiří Balvín (vlevo) se sešel s novým ředitelem Národního divadla Janem Burianem.
Jak by tedy mělo Národní divadlo fungovat?
Mělo by mít správní radu, která by dbala na kvalitu inscenací, umělců, servisu vůči veřejnosti - a s tím logicky spojenou ekonomickou prosperitu. Pro herce by mělo být snem dostat se do souboru ND, ale tak tomu dnes není. Na rubu opony ND je nápis "Smekni!" Jak Národní pozoruji, obávám se, že je čím dál tím méně těch, kdo by tam dnes měli potřebu smeknout. Při rozumném hospodaření a nezpochybnitelné kvalitě produkcí potvrzené nedostupností vstupenek, respektive vysokou návštěvností, by Národní muselo být nejen zlatou kapličkou, ale i zlatým dolem a nikoli černou dírou na miliardy, které nenávratně odtékají.
Proč se divadelníci změnám brání?
Víte, až se jednou státní zástupci začnou zabývat financováním pražských divadel, nejen ND, ale těch patřících magistrátu, pak bude mít řada lidí hodně neklidný spánek. Každý rok jen v Praze mizí stamiliony veřejných korun v divadlech, která pravidelně končí v červených číslech. Příjmy ze vstupného se nezdůrazňují, neboť jak už soudruzi Gottwald a Nejedlý věděli, opravdové umění nesmí být výdělečné, protože by se z něj stala mrzká západní "komerce". Tím se zjevně řídí i pan Burian a jeho Asociace profesionálních divadel, těch, za která platí divák dvakrát: jednou ze svých daní v podobě dotací a podruhé u pokladny. Přesto tyto scény končí s dluhy. Ale za první republiky si na sebe dobrá divadla vydělala. Zvláštní, že? Opravdu existují výdělečné scény jen na západě a v Americe? Cítíte tu absurditu? Některá pražská divadla s obřími dotacemi jsou politickými trafikami, o jakých se všem těm zatčeným trafikantům v ubohých dozorčích radách ani nesnilo. I mezi divadelníky jsou tací, kteří byli nebo jsou senátory, radními, placenými politiky na plný úvazek, přesto po celou dobu výkonu svého mandátu aktivně podnikají či podnikali za veřejné peníze. To bude křiku od potrefených. Už to slyším, zase Divadlo Na Jezerce nedostane ani korunu, ale nechte to tam. Pravda v Čechách vždycky něco stojí.
