Je to jedenadvacet let, co Massive Attack vznikli...
Můj ty smutku! To je děs...
Zvládnete je popsat jednou větou?
Jedenadvacet let? Jak chcete dvě desetiletí popsat jednou větou? (smích) Ale budiž... Bylo to všechno hodně zrychlené. A ve skromných začátcích, kdy jsme hrávali jako DJs, nás ve snu nenapadlo, že to dojde takhle daleko. Byla to úžasná cesta. A doufám, že ještě nejsme na konci.
Jádro Massive Attack vždy tvořili muži. Vaše nejznámější písně jsou přesto ty, které nazpívaly ženy. Unfinished Sympathy se Sharou Nelson, Protection s Tracey Thorn a Teardrop s Liz Frazer. Čím to je?
Vždycky jsme se pohybovali v prostředí, kde převládali muži. Ale věděli jsme, že naše hudba potřebuje nějaký zjemňující prvek. Zastáváme filozofii vzájemně se vyvažující drsnosti a jemnosti. To se odvíjí už od našich dýdžejských začátků. Když pouštíš opravdu drsné tracky dohromady s něčím něžným, získáš zajímavý kontrast. A tohle byl stejný případ. Hned s první deskou se ukázalo, že vložit tam ženský element je zajímavé. Proto ty písně vždycky vyčnívaly.
Pořád žijete v Bristolu?
Ano. Nikdy nás to netáhlo do Londýna. A v době internetu to úplně ztratilo význam. Dneska je jedno, odkud jste a kde žijete. A my se v Bristolu pořád cítíme nejlíp na světě. Známe ho jako svoje boty, vyrostli jsme tam, máme tam kámoše.
Čím to, že většina hudby, jež odtud v devadesátých letech vzešla, je tak melancholická a depresivní?
Nemyslím si, že všechno je tak úplně depresivní. Prostě máme rádi pomalou hudbu s hutnými basy. V Bristolu je silná západoindická komunita, jsou tam i vlivy reggae. A v 90. letech, kdy všichni svištěli na veselé a rychlé housové hudbě, se ozval Bristol, který byl přesným opakem. S pomalým hip hopem smíchaným s reggae. V porovnání s housem to možná znělo smutně, ale nebylo tomu vždycky tak.
Nicméně řada lidí si myslí, že depresivní hudba je hodnotnější než veselé popěvky.Každé je o něčem jiném, ale obojí má svoji cenu. Existuje spousta líbivé a optimistické hudby, kterou miluju. Veselá hudba sice většinou nemívá takovou hloubku, ale to může být pochopitelně i záměr. Naopak, pokud si chcete mnout bradu a nechat se masírovat skutečně vypjatou hudbou, je to záležitost jiné estetiky.
