Navzdory tomu se jeví výrok festivalové jury nečekaný, protože film působí poněkud zdlouhavě: mnozí hosté promítání tu měli dojem, že stejné válečné okamžiky už mnohokrát na plátně viděli. "Malickův film byl pro nás velice důležitý jako svého druhu testament," argumentovala však předsedkyně poroty, španělská herečka Angela Molinová.
"A nejen proto, že se režisér po dvaceti letech vrátil ke své profesi. Nabídl totiž neobyčejně silné protiválečné poselství." Podobné rozpaky vyvolalo udělení hereckých cen. Stříbrné medvědy totiž v této kategorii dostaly oba domácí filmy, které nepatřily k vrcholům soutěže: německé herečky Maria Schraderová a Juliane Köhlerová bodovaly ve filmu Aimee a jaguár režiséra Maxe Färberböcka, Michael Gwisdek získal cenu za roli ve snímku Noční postavy režiséra Andrease Dresena. Jestliže tato ocenění lze brát jako více než zdvořilý tah poroty vůči pořadatelské zemi, pak Stříbrný medvěd za zvláštní umělecký výkon, jenž připadl filmu eXistenZ v režii Davida Cronenberga, představuje spíše nostalgickou poklonu kdysi slibné osobnosti kanadské kinematografie.
Ještě že dalšího Stříbrného medvěda, za scénář, si odnesli Marc Norman a Tom Stoppard, autoři americké komedie Zamilovaný Shakespeare režiséra Johna Maddena. Třináct oscarových nominací není v tomto případě daní hollywoodskému šoubyznysu, naopak šlo nesporně o nejkvalitnější film předjubilejního Berlinale.
Stříbrné medvědy obdrželi také britský režisér Stephen Frears za film The Hi-Lo Country a dánský režisér Soren Kragh-Jacobsen za titul Mifune. Právě dánská tragikomedie o dvou bratrech, prvním podnikavém a druhém mentálně retardovaném, tu výrazně zaujala a potvrdila vynikající pověst současné skandinávské produkce. Ocenění Modrý anděl a Cenu míru získal Výlet ke slunci, film líčící nyní tak aktuální turecko-kurdské vztahy.
Některé nečekané výroky poroty odrážejí rozkolísanost pětadvaceti děl soutěžního pole, kde se objevilo pramálo pozoruhodných titulů, zatímco minimálně polovina z nich vzbudila rozpaky nad prací výběrové komise. Rozhodně by se zde neztratil například Gedeonův Návrat idiota, který bohužel nebyl v termínu výběrových projekcí dokončen, ani některé další snímky ze zóny bývalého sovětského bloku, kterou berlínští pořadatelé v posledních letech opomíjejí. Překvapil i letošní nezájem o stále inspirativní dění v kinematografiích východní Asie: zařazení japonského a vietnamského filmu rozhodně netvořilo reprezentativní vzorek tohoto teritoria.
Na druhé straně se objevilo osm amerických filmů, takřka unisono z velkých produkcí a předváděných doslova v předvečer distribuční předpremiéry - to představuje jediný "inovační" prvek Berlinale v devadesátých letech. Berlín se tak snaží být jakýmsi samozvaným barometrem mezi nominacemi a oscarovým finále na konci března. Zejména soutěžní, tedy klíčová část festivalu však postupně zkornatěla, což nevyřeší ani jubilejní stěhování do nových prostor na Postupimském náměstí. Pokud se Berlinale, jehož letošní soutěž představí magazín Filmopolis v sobotu večer na programu ČT 2, neotevře všem podstatným trendům a teritoriím světového filmového dění, může se stát, že producenti budou ještě častěji než dosud dávat přednost dynamicky se rozvíjejícím přehlídkám v Rotterdamu, Sundance či Torontu.
11. března 1999 17:00
