Národní park Hainich patří k menším ze čtrnácti národních parků v Německu. Vyhlášen byl teprve na konci roku 1997. Navzdory rozloze pouhých 75 km², což je plochou obdoba NP České Švýcarsko, však nejde o jen "další park v řadě". V roce 2011 se Hainich ocitl na prestižním seznamu světových přírodních památek UNESCO, a to pod kolektivním zápisem "Původní karpatské bučiny a starobylé bukové lesy Německa".
Právě nyní hrají koruny místních bukových lesů všemi barvami. Vychutnat si je přitom můžete jak zespoda, tak i shora ze stezky korunami stromů. A až se barevné palety nabažíte, vydejte se na slavný hrad Wartburg, spojený se středověkými ságami i osobností velkého reformátora Martina Luthera.
Korunami stromů bez bariér
Hlavní návštěvnickou atrakci Hainichu představuje Baumkronenpfad, tedy Stezka v korunách stromů. Funguje tu přes osm let a každoročně po ní projde přes 200 tisíc lidí. Tedy víc, než ročně přijede třeba na Karlštejn.
Na rozdíl od podobných zařízení, která čeští turisté mohou znát nejspíše ze Šumavy či Bavorského lesa, vede stezka v Hainichu skutečně v úrovni korun stromů, a to prakticky v celé délce. Poté, co na ní po schodech, případně výtahem vystoupáte, se budete pohybovat po chodníku, který má jen nepatrný sklon.
Stezka je proto přístupná i pro návštěvníky s pohybovým handicapem. Výška nad terénem se pohybuje od 10 do 24 metrů a na jejím konci můžete v betonové věži vystoupit ještě výš, abyste pohledem obsáhli širší okolí. Téměř nekonečný horizont listnatých korun na podzim rozehrává nejroztodivnějšími barvami.
Některé návštěvníky možná překvapí mohutná a nepříliš pohledná konstrukce Baumkronenpfad, která se na první pohled zcela neslučuje s mottem německých národních parků "Natur Natur sein lassen" (Příroda má zůstat přírodou). Rainer, šéf strážců NP Hanich, vysvětluje, že vzhledem k tomu, že je to zapadlé území a nikde v okolí žádné velké město, bylo snahou dostat do tohoto krásného koutu přírody více turistů. "Prostě jsme tento malý kousek obětovali. Jinak se celý park vrací přírodě. Bezzásahová zóna byla před pár lety rozšířena na 75 procent plochy a bude to ještě víc," vysvětluje Rainer s tím, že co se vybere na vstupném, investuje se do návštěvnického centra a ekologické výchovy.
Letecký pohled na stezku v korunách stromů v Národním parku Hainich
Vstup do Národního parku Hainich od obce Craula
Kde se proháněly tanky
Národnímu parku Hainich pomohl v nedávné minulosti paradox. Část plochy dnešního parku i s okolím totiž v době rozdělení Německa využívala východoněmecká armáda jako cvičiště, a území bylo proto běžným návštěvníkům uzavřeno. Ale samotného lesa se vojáci nedotkli, pro výcvik se samozřejmě lépe hodily otevřené plochy na okraji. Přesun od vojenské správy k civilnímu využití po sjednocení Německa pak proběhl hladce, v lese se už dlouho předtím nehospodařilo. Proces hodný pozornosti, protože něco podobného totiž v blízké budoucnosti v Česku nastane také, a to v souvislosti s odchodem armády ze středočeských Brd.
Turistické rozcestí u návštěvnického centra NP Hainich
Národní park Hainich
Stezkou v korunách stromů se nikdo moc neunaví, od parkoviště k ní dojdete za slabých 10 minut. Hainich však nabízí i řadu možností "vážnějších" výletů, daleko od turistického davu. Nejlepším východištěm pro výšlapy do nitra lesa je parkoviště Craulaer Kreuz nad obcí Craula. Odtud se rozbíhají značené cesty umožňující kombinovat různé okruhy.
Vyplatí se samozřejmě sledovat roční dobu. Kromě barevného podzimu je tu hezky také brzy na jaře, kdy v podrostu kvetou tisíce květin. A Hainich nabízí různé tóny i podle počasí. Ve vlhčím období mohutné stromy, včetně těch padlých, ztěžknou závoji temně zelených mechů a za mlhy si tu budete připadat jako v chrámu.
Podzimní nálada v Národním parku Hainich
Další UNESCO památka na dohled
Krajina západního Durynska se dnes sice zdá být odlehlá, ovšem do německých dějin se zapsala pobyty osobností, jejichž věhlas daleko překročil hranice Německa i střední Evropy. Pohlédnete-li za jasného dne z vrcholu stezky v korunách stromů jihozápadním směrem, upoutá vaše oko pevnostní stavba na výrazném kopci vzdáleném asi 15 kilometrů. To je Wartburg, jeden z nejznámějších a také nejnavštěvovanějších německých hradů.
Wartburg proslul zejména jako útočiště reformátora Martina Luthera, který v jeho zdech přeložil Nový zákon do němčiny. Lutherovu světničku můžete vidět v rámci prohlídky hradu. To bylo v letech 1521–1522, ovšem historie Wartburgu je mnohem starší, sahá až do 11. století. Pro německé dějiny je hrad významný i tím, že ve středověku se tu scházeli potulní pěvci, tzv. minnesengři, a ozvěna těchto dob je slyšet např. ve Wagnerově opeře Tannhäuser. Kombinace cenné středověké architektury a kulturního významu vynesla Wartburgu zápis na seznam památek UNESCO, a to již v roce 1999.
Hrad Wartburg nad Eisenachem
Wartburg se vypíná na výrazné vyvýšenině nad městem Eisenach, které platí za středisko této řídce osídlené oblasti. Až pod hrad lze vyjet autem, z parkoviště je to pak k bráně Wartburgu sotva deset minut chůze. Pokud nepospícháte, doporučujeme však spíše nechat vozidlo pod kopcem na okraji města a spojit prohlídku Wartburgu s asi půlhodinovou procházkou lesem, směrovky vás spolehlivě navedou.
A za alespoň krátkou prohlídku stojí i samotný Eisenach, což hravě zvládnete také pěšky. Dům, ve kterém Luther v mládí žil, je asi nejhezčí hrázděnou stavbou města. Dnes je v něm "biblická kavárna" a malá expozice. A jen o kousek dál stojí budova, ve které se snad narodil Johann Sebastian Bach a která dnes slouží jako muzeum. Návštěva stojí za to navzdory faktu, že o přesné lokaci Bachova rodiště panuje nejistota. Ale mistr se každopádně narodil někde v těsném okolí. Tóny Bachovy hudby dolehnou k vašim uším okamžitě, jakmile otevřete dveře a k vidění je tu např. téměř třicet původních barokních hudebních nástrojů, včetně malého pětistrunného violoncella, které si Bach vyžádal ze severních Čech.
Může se hoditDoprava Vstupné
Informace
|
