Do konce poločasu čtvrtfinále českého poháru proti nabušené Slavii zbývalo sotva několik vteřin, trenér sigmáků Radoslav Látal od lavičky křičel: „Hoši, je 44. minuta, dohrajme poločas!“
Stačilo merunu fláknout dopředu a mít klid. Leč Mandous hrátky s míčem, ve kterých se vyžívá, tentokrát přepískl. Dotírající útočník Jan Kuchta mu jej sebral a pohodlně poslal favorita do vedení. Domácí Sigmě hloupá chyba nabourala plán, který (téměř) celou půli na tuzemského fotbalového vládce, jenž šturmuje za třetím mistrovským titulem v řadě a chce získat také český pohár, vycházel. Olomouc začala svěže, a když dokázala slávisty vysoko napadat, měli značné potíže.
A měli by i větší, kdyby osmnáctiletý záložník Kryštof Daněk proměnil v úvodu solidní příležitost po přihrávce zadáka Zmrzlého. Protáhl se kolem kapitána sešívaných Bořila a z mírného úhlu mířil zblízka po zemi ke vzdálenější tyči, ovšem gólman Kolář výborně zasáhl nohou.
Takhle Daněk získal aspoň cenné zkušenosti v soubojích ve středu hřiště s reprezentanty Stanciem, Ševčíkem nebo Holešem.
Sigmáci vydrželi se slávisty běhat, jenže po kiksu Mandouse dostali tvrdý direkt a do kabin šli s hlavami dole. „Když jsme hráli presink, soupeř si nevytvořil šanci, bohužel jsme udělali chybu v závěru poločasu,“ litoval Látal. „Lehlo to na nás, byla to těžká rána. Když chcete uspět proti tak kvalitnímu týmu jako Slavia, nesmíte se dopustit žádné chyby.“
Přitom devětadvacetiletý gólman se i díky hře nohama dostal do české reprezentace a zaujal také Slavii, jež v něm vidí možnou náhradu za typologicky podobného Koláře.
Stane se to i lepším brankářům s riskantním – o to víc ceněným – způsobem hry. Ale nesmí často. Breiteho malou domů nezvládl Mandous už před třemi týdny, kdy trefil soupeře a Pardubice díky tomu vyhrály v lize na Hané 1:0. „Mandy má rozehrávku velice dobrou, někdy se to přihodí. Je otázka, jestli jsme museli vůbec hrát dozadu brankáři, i když to nebyla riziková přihrávka, nebyl pod tlakem,“ podotkl Látal.
O přestávce sigmáci Mandouse podpořili. „Vždyť nás drží celou sezonu,“ připomenul záložník David Houska. „Dolehlo to na něj ale nejvíc,“ všiml si Látal.
A skleslý mančaft hecoval: „Není konec, držte tempo, napadejte vysoko, to je jediná naše šance!“
Jenže v kabině šestatřicetiletý kapitán Roman Hubník oznámil, že to s nakopnutým kolenem dál nepůjde, zul si kopačky a začal ledovat.
A sotva se stihl zkušený záskok Vít Beneš na stoperu rozkoukat, bylo vymalováno. V 56. minutě se pustil do úchvatného sóla přes tři stínující sigmáky slávistický pravý bek Lukáš Masopust, pak přihrál před odkrytou branku Stanciovi, který pohodlně zvýšil. Kolář nahlas z brány chválil: „To je masíčko!“
 |
Další chutnou porci Masopust servíroval za tři minuty: famózní kolmicí uvolnil Petra Ševčíka, olomoucký odchovanec udělal ještě kličku Mandousovi a zvýšil na 3:0.
„A bylo hotovo,“ věděl Látal.
„Klíčové byly dvě věci: první chyba gólmana, gól na 1:0 nám dal velkou výhodu do druhé půle. A pak vstup do druhého poločasu, kdy jsme přidali dva rychlé góly a tím jsme zápas úplně zlomili. Potom se už to dohrávalo v pohodě,“ shrnul výtečně hrající Masopust.
V semifinále na Slavii čeká Sparta.
Sigma přišla o možnost projasnit průměrnou sezonu, v posledních pěti kolech se pokusí jen kosmeticky vylepšit deváté místo v lize. „Chceme dohrát soutěž se ctí. A podívat se, s kým můžeme počítat do příští sezony,“ dodal Látal. S tahounem Houskou nikoli, v předstihu oznámil, že neprodlouží smlouvu. Toužil se rozloučit trofejí. „I proto porážka tak bolí,“ pravil Houska.
Nejvíc však bolela Mandouse, který ani nepřišel čelit otázkám novinářů. Přitom problém Olomouce v brankáři nevězí. V posledních šesti domácích utkáních dala jediný gól...
