O půl roku později: Šádek asi našel pancéřovou pěst, díky níž tanky odstřelí. Nebo snad ne? „Omyl. Pořád běžím s klackem,“ odpoví.
Jak to? Vedete ligu o 14 bodů.
Situace je jiná pouze v tom, že mi ten klacek - obrazně řečeno - na oba tanky zatím stačil. Jenže liga ještě nekončí. Tanky se pomalu rozjíždějí, můžou nabrat ohromnou rychlost a potrápit nás.
Ale ten náskok...
Ten náskok je velký, jenže není takový, abychom mohli slavit. Takže mám v ruce pořád ten malý klacek a doufám, že vystačí na zbytek sezony.
Opravdu to není spíš pancéřová pěst?
Nevnímám to tak. Plzni pomohlo, že tu neproběhla drastická obměna kádru. V létě jsme se vrátili k něčemu, co bylo funkční a čemu jsme věřili. Přišel Pavel Vrba, nejlepší trenér v republice, což je možná ten pomyslný klacek, který funguje pořád stejně. Oprášil se jen systém. Ale pozor! Na jaře se nemusí podařit tři čtyři kola a je všechno jinak. Pak se najednou bude říkat, že jsme si do pancéřové pěsti zapomněli obstarat granáty. Proto budu raději pořád tvrdit, že běžím s klackem.
Ale jste klidnější než v létě, ne?
Jsem příjemně překvapený. Čtrnáct bodů před druhou Slavií a třetí Olomoucí je velmi dobrý polštář.
Mluvme taky o páté Spartě. Dá se jejím ohromným nákupům dlouhodobě konkurovat s klackem?
Je otázka, jak se pracuje s materiálem, který máte k dispozici. A zda hráči, které si konkurence vybírá, jsou ti správní. Jediné, v čem se Slavia se Spartou ve srovnání s námi liší, jsou ekonomické limity. My je máme, což je možná lepší, protože nevymýšlíme blbosti.
Sparta se Slavií ano?
To si rozhodně nedovolím tvrdit, ale možností mají daleko víc. To máte stejné jako s restauracemi. Jedna vám nabídne dvě slušná jídla, vyberete si hned a nespletete se. Druhá vám nabídne menu s třiceti jídly a vy nevíte. Aspoň mně se pak často stává, že se netrefím a jsem naštvaný. Okolí vám radí: Dej si tohle jídlo, je výborné! Neodolám, objednám a lituju. Je to stejné jako s hráči.
Takže radši neexperimentujete?
Dávám si většinou to, o čemž vím, že je vyzkoušené a chutné. Takže si počkám, jestli si ta zajímavá jídla dá někdo vedle mě a nevytáhne si náhodou černého Petra. My v Plzni taky spoléháme na to, co známe. Věděli jsme, co čekat od trenéra Vrby, a věříme, že jsme se nespletli.
Názor na rivaly máte, ne?
Ve Slavii byl extrémní tlak na výměnu trenéra Šilhavého a já se tomu divím. Po mistrovské sezoně, po historické sérii neporazitelnosti...
I Plzeň přece vyměnila úspěšné trenéry.
Uznávám. Udělali jsme trenérské změny po titulu i v situaci, kdy jsme byli v tabulce první. Proto nemůžu odsuzovat krok Slavie, zvlášť když to hodnotím zvenčí. Slavia přivedla nového trenéra (Trpišovského), nového sportovního ředitele (Nezmara) a jde novou cestou.
A Sparta?
Trenér Stramaccioni v létě koupil spoustu hráčů a teď do toho vstoupil nový sportovní management (Zdeněk Ščasný a Tomáš Rosický), což znamená další změny. Jestli to bude funkční, uvidíme během jara.
Loni v létě jste Spartě předpovídal problémy.
Protože zásah do týmu byl obrovský. Dál se do toho pouštět nechci.
Mimochodem, je pravda, že jste po Euru 2016 chtěli Tomáše Rosického?
Bylo logické, abychom to zkusili. Kdo by nechtěl záložníka světových kvalit, který pomalu končil v Arsenalu?
Srdcem sparťana? Blázníte?
Koketovali jsme s tím, bavili se o smlouvě, ale zároveň jsme věděli, že celá Tomášova rodina je sparťanská. Ta varianta neměla od začátku naději na úspěch, ale minimálně jsme potrápili kluky na Letné.
Rád provokujete?
Byl to příběh Mission Impossible, ale někdy je vhodné pokoušet se o úkoly, kterými zneklidníte konkurenci. Co kdyby náhodou Tomáš kývnul a nahradil Pavla Horvátha?
Čím jste v létě zneklidnil rivaly, že teď držíte 14bodový náskok?
Možná jsme jednoho z rivalů vykolejili tím, že trenér Vrba skončil u nás, ne na Letné.
Na podzim 2013, když Pavel Vrba odcházel k reprezentaci, jste oslovili trenéra Zdeňka Zemana. Další nemožná mise?
Určitě ne. Setkali jsme se v Římě, na romantickém náměstíčku otevřeli restauraci jen kvůli němu. Je to velká persona. Pan Zeman si zapálil, uběhly dvě a půl hodiny a najednou byl popelník úplně plný nedopalků. Však víte, jak vášnivě kouří.
Mluví velmi rozvláčně, přitom je příkrý a názorově nekompromisní.
Ano, je to charizmatická osobnost. Říkám mu: Pane Zemane, už bychom mohli jít k věci. A on: Já jsem se na vás informoval, pane Šádku, jdete na mě moc rychle (úsměv).
Není škoda, že takový člověk v Česku nikdy netrénoval?
Je. Byl jsem tomu nakloněný. Jenže jsme v Plzni jeli určitou linii, kterou bychom riskovali narušit. I když měl pan Zeman platný kontrakt v AS Řím, peníze nebyly problém. Aspoň podle mě ne.
Takže?
Nebyli jsme přesvědčeni, že budeme schopni naplnit jeho vize.
Oklikou jste se vrátili ke jménu Pavel Vrba.
Nepochybuju, že to byla správná volba.
I na jeho přání jste v zimě udrželi útočníka Krmenčíka, kterého jste mohli prodat za 350 milionů korun?
Ano, i kvůli trenérovi. Už v létě se ozvala Slavia, v zimě Leeds, pak Montpellier, Bordeaux, nakonec Newcastle. Nabídky byly mimořádné a my byli svým způsobem zralí na to, aby nás odvezli k Chocholouškovi.
Chápu ten příměr, když odmítnete ohromující peníze.
Pan Pelta, bývalý šéf svazu, nám vzkázal, že jsme se zbláznili. Ano, šli jsme do rizika, protože Michal se během jara může zranit nebo ztratit formu, ale taky jsme všem tuzemským konkurentům dali signál, že ligu rozhodně nepovažujeme za hotovou věc.
Takže Krmenčík byl neprodejný?
Všechno je na prodej, jen v zimě nebyla žádná cifra, která by nás přesvědčila. Slíbil jsem to trenérovi. Proto jsme dělali všemožné úhybné manévry. Neznám nikoho, kdo by pochopil, proč jsme Michala neprodali, ale já navzdory většině tvrdím, že český klub může hrát Ligu mistrů. Klidně opakovaně. A pak se i cena našich hráčů zvyšuje. Plzeň chce jít pořád česko-slovenskou cestou, o které si myslíme, že je správná a má sportovní i ekonomický přínos.
Proto jste prodloužili smlouvu s veterány Limberským a Petrželou?
To je otázka kvality. Oba patří na svých postech k nejlepším v lize. Věk není zásadní. Proč by nemohli hrát kluci, kteří na to v pětatřiceti mají? Pak je hloupost za každou cenu stavět mladší.
Co až patrioti nebudou stačit?
Máme s nimi natolik nadstandardní vztah, že nebudou tvrdnout na lavičce, natož na tribuně. Nastartovaní jsou mladší.
Máte i plán, jak mužstvo připravit na Ligu mistrů, pokud ji na jaře vybojujete?
Upřímně? Liga mistrů má tak vysokou úroveň, že se na ni v české lize nepřipravíte. Budeme dělat, co umíme a snažit se někam přiblížit. Jenže Liga mistrů je jiná dimenze. Aniž bych chtěl snížit úroveň naší ligy, na Champions League se tam nenachystáte. Legia Varšava, které jsme před pár dny nastříleli v přípravě pět gólů, má roční rozpočet miliardu korun. A když vstoupila do Ligy mistrů, dostala osmičku od Dortmundu.
Co z toho plyne?
Trenér Vrba trefně říká: Potřebovali bychom peníze z Ligy mistrů a hrát Evropskou ligu. Ať se to někomu líbí nebo ne, to je soutěž, která je pro české kluby vhodná.
Liga mistrů?
To je lákadlo. Zážitek, který bych přál každému. Jenže taky narazíte na realitu. Dřív jsem kolem mnichovské Allianz Areny jezdil autem a říkal si, jaká by to byla pecka, kdybychom mohli proti Bayernu hrát. Pak jsme hráli, nedostali se za celý zápas ke střele, takže teď valím kolem Allianz Areny raději dvoustovkou, podivně se usmívám a v duchu si říkám: Už tu nikdy hrát nechci! Už nikdy! Liga mistrů je úplně jiná dimenze. Ve financích, v kvalitě hráčů, v rychlosti.
Ale zážitek je to ohromný, ne?
Osobní i ekonomický. Když obědváte s prezidentem Barcelony nebo s vedením Manchesteru City, je to zážitek, který si za peníze nekoupíte. I proto pracujeme, abychom vyhráli českou ligu a vrátili se zpátky mezi evropskou šlechtu.
