Po dlouhých letech Petr Škarabela znovu nastoupil za Baník. V závěru roku v duelu starých gard přispěl v „silvestrovském“ derby k výhře nad Vítkovicemi 6:3.
Veteráni se sešli už po čtrnácté.
„Byl jsem tu poprvé. Četl jsem, že je to skvělá akce, tak jsem rád, že mi to vyšlo,“ řekl Škarabela, který od roku 1993 žije v Německu.
Upozornil, že o výsledek vůbec nešlo. „Hlavně bylo příjemné zavzpomínat si na staré dobré časy se spoluhráči, z nichž jsem spoustu dvacet čtyři let neviděl. Třeba Ivo Staše, Vencu Daňka, Vaška Pěcháčka... Spolu jsme hráli v úspěšných dobách Baníku, v evropských pohárech.“
V sezoně 1995 až 1996 jste se na patnáct utkání objevil v Třinci. Jinak jste na 24 let z českého fotbalu zmizel. Co jste dělal?
Zmizel jsem z povrchu zemského, tedy z Česka (směje se). Od roku 1993 jsem hrál čtyři roky v Ulmu třetí ligu, pak šest let druhou za Greuther Fürth a v roce 2003 jsem skončil v Neustadt-Aischi, ve městě, kde žiju. Tam jsem byl čtyři roky hrající trenér v nižších soutěžích.
A nyní?
Trénuji v šesté lize TSV Abtswind. Jsme první, a tak se nám možná podaří postoupit do Bayern ligy, což už je vysoká amatérská soutěž. V trenérské branži se pohybuji třináct let.
Vyšší ambice než nižší soutěže nemáte?
Asi před deseti roky jsem měl možnost udělat si trenérskou jedničku, ale propásl jsem to... A dnes v padesáti se mi už do toho nechce. Mám druhou nejvyšší licenci UEFA, což mi od třetí ligy níže stačí. Ve vyšších soutěžích bych mohl být asistent. Ale už jsem se s tím smířil a nemyslím si, že by to byl nějaký handicap. A pak, trénuji oddíly, které jsou od mého bydliště do padesáti kilometrů. Je to taková sranda. Třikrát v týdnu trénujeme, v sobotu máme utkání, takže jsem pořád na hřišti.
Proč jste se usadil v Německu?
Původně jsme tam šli s rodinou na dva roky. Pobyt jsme si prodloužili o další dva, a to jsem si řekl, že bych si zahrál ještě vyšší soutěž. Takže jsem šest let byl v druholigovém Greutheru.
Ale čím to, že jste se v Německu rozhodl zůstat natrvalo?
Máme dvě dcery, které tam vystudovaly, usadily se, mají tam svůj okruh přátel. Manželka má dobrou práci, učí na škole matiku a chemii. Po tolika letech bychom se v Česku už těžko zabydlovali. Máme tady sice příbuzné, ale v Německu máme veškeré zázemí, dům, všechno. Takže tady jezdíme opravdu už jenom jednou za rok.
Nemrzí vás, že jste si nezahrál bundesligu?
Ale i tamější druhá liga je na vysoké úrovni, má zvuk. Obdivuji však hráče, kteří to od nás dotáhli do bundesligy, ale třeba i do nejvyšší rakouské soutěže jako Venca Daněk. Není to nic jednoduchého, být braný jako ausländer (cizinec), i když dneska už to není tak hrozné jako dříve.
Baník určitě pořád sledujete. Ale radost vám nedělá, že?
Je těžké vidět, jak kolísá nahoru a dolů, druhá liga, první liga. Hodně jsem v kontaktu s Dušanem Vrtěm (sportovní ředitel klubu – pozn. red.). V kabině jsme šest let seděli vedle sebe, takže jsme dobří přátelé. Baník je pořád výjimečný, a tak to i zůstane. Stále má hodně fandů jako za našich časů a hlásí se k němu další, mladí. Vůbec si nedovedu představit, že bych hrál jinde. Prošel jsem vlastně jen třemi oddíly – Baníkem, Ulmem a Greutherem Fürth. To se už nenosí.
Co vám z vašeho působení v Baníku nejvíce utkvělo v paměti?
Utkání se Zbrojovkou Brno, kterou jsme porazili 7:0. Dal jsem hattrick. Byl jsem tehdy mužem kola, poprvé a tuším, že i naposledy v životě. V té sezoně byl naším nejlepším střelcem Vilo Hýravý, tuším, že dal patnáct gólů, a já byl hned za ním s jedenácti (šlo o sezonu 1989 až 1990, v níž Baník skončil druhý a Hýravý dal 12 branek – pozn. red.). A ještě vzpomínám, jak jsme na jaře 1989 porazili doma Slavii Praha 4:1, to za ni ještě chytal Jánoš, který už není mezi námi. Dal jsem mu dvě branky.
Tehdy vám odborníci předpovídali skvělou kariéru.
Ano, ale bohužel se to nepovedlo. Na druhou stranu – znal jsem spoustu fotbalistů, kteří byli lepší než já a nedotáhli to nikam. S tím, co jsem dokázal, jsem spokojený.
Veteráni věří, že Ostravští se v lize udržíBývalí fotbalisté Baníku Ostrava věří, že se jejich následovníci v první lize udrží. Baník je po podzimu předposlední s 11 body. Ale na dvanácté Brno ztrácí jen čtyři body. Přípravu Ostravští zahájí ve čtvrtek, do jarní části nejvyšší soutěže vstoupí doma v sobotu 17. února v 15.00 se Slováckem. „A je potřeba, aby jaro rozjeli výhrou,“ upozornil někdejší obránce Ivo Staš. „Navíc to bude zápas o důležité body, protože i Slovácko je dole.“ Co Baník potřebuje, aby se na jaře zvedl? „Hlavně musí zpevnit obranu, tam to na podzim skřípalo,“ podotkl obránce mistrovského Baníku z roku 2004 Petr Drozd. „A také nějakého dobrého gólmana, když Petr Vašek musel skončit. Neříkám, že v týmu jsou špatní brankáři, ale přece jen to chce nějakého zkušenějšího, ostřílenějšího, který bude odolný i psychicky, protože to je v boji o záchranu potřeba.“ Rovněž Ivo Staš je přesvědčený, že mužstvo musí posílit obranu. „To je v této sezoně největší problém. Jinak posily, které dosud přišly, by měly pomoci. Strach, že by se Baník neudržel, nemám, ale musejí lépe bránit, zlepšit rozehrávku vzadu a vpředu už to přijde. Věřím, že se zvednou.“ Dosud Ostravští posílili útočnou hru příchodem Dameho Diopa ze Zlína a Martina Filla z Teplic. „Oslovili jsme i dost obránců. Na jejich příchodu pracujeme stejně jako na doplnění zálohy a brankářů,“ upozornil sportovní ředitel Baníku Dušan Vrťo. |
