Mám pocit, že od té doby jste v jednom kole. Zaujalo mě například, že po každém tréninku si pouštíte ještě jeho videozáznam?
Když trénujete od pondělí do pátku, stane se i spousta chyb. A můžete udělat spoustu práce jejich rozborem, mnohem rychleji se můžete poučit než jen analyzováním chyb v zápase. Jak člověk trénuje, tak taky hraje.
Zpracovat denně takové množství materiálu musí být pro vás časově mimořádně náročné, ne?
To je. Hráči mají po tréninku ještě nějakou činnost, ale třeba v jednu jdou domů. Vy se pak ale ještě musíte podívat na devadesátiminutový záznam tréninku, sestříhat jej, vyhodnotit data ze sport-testerů, z GPS vest. A na druhý den jim chyby ukážete a řeknete, co má kdo změnit, zlepšit. Může se to týkat taktických i kondičních činností.
Michal KordulaOdchovanec Ratíškovic opustil jihomoravský klub až ve 24 letech a v zimě 2002 přestoupil do Jablonec, kde vydržel až do srpna 2007, kdy odešel do rakouského FC Kärnten. V lednu 2009 se do české ligy vrátil a zamířil do Slovácka, kde nosil i kapitánskou pásku. V létě 2013 ukončil kariéru i vinou předchozího zranění zad. Celkem v lize odehrál 185 zápasů a čtyřikrát v nich skóroval (z toho ve Slovácku 71 ligových utkání a 3 góly). Později se ve Slovácku stal i asistentem trenéra a několikrát zaskočil i na pozici hlavního kouče. V polovině září převzal vedení týmu místo Stanislava Levého, který se přesunul na post sportovního ředitele. |
Na stadionu tak trávíte celé dny. Nevadí vám to?
Věděl jsem, že jestli jednou budu trénovat, půjdu i cestou analyzování tréninků a poučení se z chyb. Rozhodně nejsem tím, kdo by přišel deset minut před tréninkem, pořádně se na něj nepřipravil, odešel dvacet minut po něm a hodil jej za hlavu. Chci mít čisté svědomí, že jsme pro úspěch udělali maximum. A nejvíc práce opravdu stihnete vždy od pondělí do pátku. Ale chci, aby také u hráčů platilo, že fotbal není jen hodina a půl tréninku. Musí na něj přijít mentálně připravení, že se při každém tréninku chtějí o něco zlepšit. Nesmí to brát tak, že si jdou splnit, co my trenéři po nich chceme. Chtít pracovat musejí oni, my jim k tomu jen děláme maximální servis.
A váš předchůdce Stanislav Levý pravidelně zdůrazňoval, že se snad ještě nesetkal s tak pracovitým týmem, jako je ve Slovácku.
Co se týče pracovitosti, nejde jim opravdu nic vyčíst. Určité nedostatky samozřejmě vždycky jsou.
Váhal jste, jestli na pozici hlavního kouče povýšit?
Nikdy jsem se do toho nehnal. Mě především ohromně naplňuje zlepšovat hráče. Mohl bych dát hodně příkladů, jak se to daří, i když to třeba právě teď na výsledcích není tolik vidět.
Máte za sebou první tři zápasy. Ke spokojenosti - vzhledem ke dvěma získaným bodům - asi máte daleko, ale udělalo vám v nich i něco radost?Spousta věcí. Samozřejmě jsme chtěli mít víc bodů, nechtěli jsme prohrát s Mladou Boleslaví - a především jsme chtěli vyhrát poslední zápas s Karvinou. Ale udělalo mi radost, jak se kluci rvali s dlouhým oslabením i s nepříznivým stavem. Možná to dostanu sežráno, ale udělala mi radost i naše převaha proti Karviné. Přehrával jsem si ten zápas dvakrát. Samozřejmě mě netěšilo, jak jsme řešili finální třetinu hry. Ale jak jsme se přes soupeře dokázali dostávat do situací, kolik jsme měli přesných přihrávek... Dát gól a vyhrát, je ten zápas hodnocený úplně jinak. Sám jsem byl z toho den špatný, ale závěr je jasný: musíme se z toho poučit a jít dál. Když udržíme to všechno dobré, třeba i organizovanost obrany, a zlepšíme finální fázi, což je samozřejmě nejtěžší, musí se odměna dostavit.
Po devíti zápasech máte osm bodů a jste v tabulce jedenáctí. Asi vnímáte, že fanoušci jsou nedočkaví.
Mužstvo je hrozně mladé, nevyzrálé. Samozřejmě chci vyhrávat, ale je potřeba si uvědomit, že naše cesta bude oproti některým jiným někdy možná trnitější, ale musíme být trpěliví a věřit si navzájem, že všichni děláme maximum. Chceme fanouškům dávat vítězství, občas to ale není tak jednoduché.
Nebylo by to jednodušší s druhým plnohodnotným útočníkem, kdybyste měl alternativu k jedenadvacetiletému Tomáši Zajícovi? Chybí právě další útočník k tomu, abyste byli i s tím mladým týmem úspěšnější?
To je tady mezi lidmi věčné téma. „Musíme koupit, potřebujeme...“ Cesta Slovácka je jiná. Není naším zájmem nakoupit pět hráčů a postavit ty, které si vychováváme, na vedlejší kolej.
Trošku mimo hlavní dění došlo i ke změně mezi asistenty, místo ostříleného Jiřího Dekaře nastoupil váš vrstevník Tomáš Stýskal. Nechybí ve vašem realizačním týmu nějaký „stařešina“?
Vyvažuje to Standa Levý, který ale není stařešinou, je samozřejmě starší, ale myšlením je mladý.
Kouč Slovácka Michal Kordula v zápase proti Karviné.
Proč jste ke změně asistentů sáhl?
Tomáš myslí, na fotbal nahlíží a chce jej hrát podobným způsobem jako já.
Jaká je role dosavadního hlavního kouče a nyní sportovního ředitele Stanislava Levého směrem k ligovému týmu? Účastní se drtivé většiny tréninků, jak plánoval?
Standa asi nikdy nebude kancelářským typem ředitele. (směje se) Je na všech trénincích. A já, ještě než si jdu pustit záznam z tréninku, jdu vždycky za ním, ptám se jej, jak se mu líbil, jak kdo podle něj pracoval. Tím, že Standa není úplně v tom dění, mi vždycky řekne cenné postřehy z nadhledu.
A při zápasech? Na lavičce jsem jej nyní neviděl.
Stál v tunelu mezi střídačkami a tvrdil mi, že je to ještě horší než na lavce. Já tomu úplně nevěřím. Říká mi své názory, je pak jen na mně, co si z toho vezmu. Většinu věcí ale vidíme stejně.
Myslel jste na to, že z vás jednou bude trenér, už při hráčské kariéře?
Když tady byl trenér Soukup, začal jsem si psát denní skladbu jeho tréninků. V té době už jsem na to asi v koutku duše myslel. Šel jsem si tehdy taky dělat licenci A. Ale ještě dřív jsem měl jako hráč především pocit, že trenér je občas na úplně druhé straně lodi. A já bych nechtěl, aby to tak naši hráči vnímali. Chci, aby nás brali jako partnery, kteří jim můžou pomoct zlepšovat jejich výkon.
Někteří z vašich svěřenců vás znali ještě jako spoluhráče. Byl s tím někdy problém?
Nejtěžší to pro mě asi bylo, když jsem začínal jako asistent. Ale měl jsem štěstí, že v týmu byl třeba Libor Došek, takový profík, že nebylo potřeba cokoliv řešit. Nikdy jsem necítil, že by kluci využívali dřívějšího společného hraní, že by ke mně neměli respekt.
