S mnohem skromnějším mančaftem se po podzimu drží na osmé příčce.Jedním z významných momentů první části soutěže byla náhlá slabost kouče Stanislava Levého o přestávce domácího zápasu s Jihlavou.
Platí po ní stále rozdělení rolí hlavní trenér - asistent, nebo se to nějak proměnilo?
Levý: Nic se nezměnilo.
Kordula: Je to tak, jak říká trenér.
Faktem ale je, že ve druhé polovině podzimu jste se při zápasech víc projevoval vy coby asistent. Trenére, bylo pro vás někdy těžké se udržet?
Levý: To po Jihlavě vyplynulo ze situace. A myslím, že tato malá změna přinesla v závěru dobré výsledky a zlepšenou hru. Funguje to, proto jsme se rozhodli, že na tom nebudeme nic měnit.
Michale, cítil jste, že je potřeba trenérovi nějak pomoct?
Kordula: Celé to bylo trenérovo rozhodnutí. Já můžu být Standovi jen vděčný, že mi prostor dává.
Ta, jak říkáte, drobná změna se kromě zápasů projevuje i na trénincích?
Levý: Hlavně jde o vzájemnou důvěru. Bez ní to nemůže fungovat.
Důvěru jste si vybudovali až během podzimu, nebo už jste se znali i dříve?
Levý: Neznali jsme se osobně vůbec. Samozřejmě jsem věděl, kde Michal působil, jak hrál, ale o jeho pracovních kvalitách jsem nevěděl nic. Totéž platilo i o dalších členech realizačního týmu, nikdy jsem s nimi nepracoval.
Kordula: Kluci, kteří tady Standu před deseti lety zažili, jej chválili. To byl dobrý předpoklad.
Asistent trenéra Slovácka Michal Kordula
Trenére, jak daleko má vaše spolupráce k ideálu vzhledem k tomu, že váš asistent si doplňuje trenérské vzdělání studiem profi licence?
Levý: Já jsem o tom věděl předem, nemám s tím problém. Ale je neoddiskutovatelné, že když je ve škole, tak tady chybí. Je důležité, že ve Slovácku funguje propojenost mezi mužstvy. Když je potřeba, tak na některé tréninky využiju trenéry z juniorky.
Kordula: Člověk odjíždí po zápase. A buď je to v euforii, to jste nabitý a chcete tým posunout dál. Nebo je to po porážce, kterou byste chtěl hned napravovat. Ale musím se přesunout k jiným povinnostem. Je to nepříjemné, ale je to potřeba.
Příběhy podzimuRedakce MF DNES a iDNES.cz připravila seriál o podzimní části fotbalové ligy, která o víkendu skončila. Co tým, to jeden příběh. Na konci týdne budou moci čtenáři hodnotit, jaký článek je nejvíc zaujal. ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA |
Co na to vaše rodina?
Kordula: Myslím, že manželka je ráda, když nejsem doma. (směje se)
Levý: A to říká po pár letech manželství. Co až na tom bude jako já? (směje se)
Jakým bude Michal Kordula jednou trenérem?
Levý: Před ním jej tolik chválit nechci... Jde svou cestou, je ambiciózní. U nás to není vůbec snadné, český trh je přesycený. Je šestnáct vyvolených v lize - není potřeba si něco namlouvat, jen tohle je u nás sledovaná soutěž. Ale co jsem Michala za toho půl roku stačil poznat, jsem absolutně přesvědčený, že se dokáže v budoucnu prosadit.
Jste si podobní?
Levý: Možná jsme oba ohromní optimisté, to je naše výhoda.
Kordula: Doplňujeme se. Když jednomu připadá, že to nestojí za nic, ten druhý to vidí trošku růžověji. Jen výjimečně se stane, že to úplně blbě vidíme oba dva, navíc se z toho vždycky rychle oklepeme.
Levý: Nazval bych to spíš tak, že jsme realisté. Nemalujeme si věci na růžovo. Když je to v pořádku, tak OK. Když ne, tak se o tom musí mluvit.
Hádáte se?
Levý: Já jsem se hádal jen s rozhodčími. A vzhledem k tomu, že mám podmínku, už jsem přestal i s tím.
V kabině máte role rozdělené jak?
Kordula: Trenér to seřve...
Levý: ... a Michal to dá dohromady. (směje se)
Kordula: Trenér nejprve řekne, jak zápas vidí on, pak mi dá prostor, jestli chci něco dodat. Většinou to ale řekne vyčerpávajícím způsobem.
Ještě jednou se vrátím k emocím a jejich zvládání. Jak jste oba obstáli v předposledním zápase podzimu v Liberci, kdy jste o výhru přišli vinou špatně pískajícího sudího (Martin Nenadál dostal za dvě chybně nařízené penalty pro Liberec a jednu neodpískanou pro Slovácko trest na pět utkání)?
Levý: Ty tři zmíněné momenty byly viditelné i pro běžného diváka, ale pro nás coby trenéry bylo podstatné, že se celkový způsob rozhodování změnil ve chvíli, kdy jsme vstřelili gól na 1:0. Na záznamu je vidět radikální změna. Mrzelo mě to hlavně kvůli hráčům. Vím, jak moc do utkání investovali, jak důkladná byla jejich příprava. Když pak takovým způsobem přijdete o dva body, zvlášť v situaci, v jaké jsme právě byli... Zvládnout to nebylo jednoduché, ale nás trenéry nikdo nepotrestal, tak jsme to snad zvládli.
Kordula: Naživo všechno tak rychle letí, že jednotlivé situace vidíte až při sledování druhého třetího záznamu. Když přijdou takové momenty, člověk se na lavičce snaží především kočírovat emoce kluků, aby nepřišly další červené karty.
Slovácko8. místo po podzimu |
Podzim Slovácka, to byla nová éra po Liboru Doškovi. Bylo náročné převzít tým ve chvíli, kdy kariéru ukončí takový střelec?
Levý: S absencí hráče, který vám garantoval v každé sezoně osm až dvanáct gólů, byly na něj fauly, dokázal být platný mužstvu i v defenzivních standardních situacích, si musíte poradit. Není to hned. Nám šlo především o změnu uvažování hráčů, aby u nich fungoval pocit zodpovědnosti za výkon a čisté svědomí. Když odvedete maximum a nestačí to na vítězství, můžete být zklamaný, ale nikoliv naštvaný. A v tom je rozdíl. Tu naštvanost jsme cítili po zápasech v Brně a Boleslavi.
Kordula: Jednou věcí byla Liborova čísla - v každém ročníku byl zhruba u patnácti branek, což bylo ohromné. Ale tou další bylo jeho fungování v kabině, kolem něho se vše točilo. Navíc odešli i Martin Kuncl a Jirka Valenta. Mužstvo si muselo najít nové lídry, sednout si. K tomu přicházeli mladí hráči, kteří potřebují taky nějaký čas na adaptaci na ligu. Mluvili jsme o zápase s Hradcem, kdy jsme měli jasnou převahu, přitom nám hrálo pět dvacetiletých kluků, celá ofenziva. I když jsme prohráli, hodně jim to dalo. Kabina funguje správným způsobem, hráči se chtějí dál zlepšovat.
Vyšvihli jste se na 8. místo, nejvýš za celý podzim. Jste s tím spokojení?
Levý: Spokojenost je vždy krokem zpět. Naši bilanci vylepšily poslední čtyři zápasy. Ale v žádném případě nemůžeme říct: Super, je splněno, máme po sezoně. Během podzimu se mužstvo posunulo v kondici, taktice i organizaci hry. Ale v zimě je nutné zabrat ještě víc.
Zaujalo vás zlepšení mladého útočníka Tomáše Zajíce?
Kordula: Samozřejmě. Kdyby nám někdo řekl, že Tomáš odvede tolik práce a zařídí nám třeba tu závěrečnou výhru na Dukle... Ale jsou i další hráči, třeba Mara Havlík poté, co mu trenér dal pocítit, že takhle ne, šel výkonnostně nahoru. Vlasta Daníček je srdcem týmu, prototypem toho, jak by se měl chovat profesionální sportovec. A další kluci.
Levý: Záleží na nich samotných. My jim můžeme poradit, pracovat s nimi, ale že chtějí, musí vzejít od nich. A já jsem ještě neviděl mužstvo, které by na tréninku tak pracovalo a bylo tak nekonfliktní. Jinde jsem měl daleko jiné typy hráčů.
Je ta práce diametrálně jiná než před deseti lety, kdy jste Slovácko vedl poprvé?
Levý: Jednoznačně. Tehdy tady bylo i úplně jiné mužstvo se spoustou zkušených hráčů - Švejnoha, Němčický, Palinek, Drobisz, Šuškavčevič, Polách, Róth. Z mladých tady byli vlastně jen Petržela a Ivana. Ty týmy se nedají srovnávat. Každý trenér, mě nevyjímaje, by chtěl Real Madrid s neomezeným rozpočtem, ovšem do Slovácka jsem už šel s tím, že to nebude nic jednoduchého, ale je to výzva. O to víc pak je potěšující, když s námi začnou trénovat kluci z juniorky nebo dorostu, dostanou šanci av lize se uchytí.
