Andrej Dúbravský o seznámení i filmech
Čím vám Peter imponuje?
Je to sympaťák. Velmi klidný, trpělivý, až opatrovnický typ, dost v pohodě. Když ho před jedenácti lety poprvé viděla moje máma vystupovat z dvoudveřového audi, pronesla s despektem: „Zas nějaký další frajer v audině!“ Měla absolutně pravdu!
Kdy dokáže nepracovat?
Dokáže to ve chvíli, kdy velmi unavený ulehne v botách a bundě před televizorem a usne. Ano, pracuje hodně a rád. Občas mě ale příjemně překvapí, například když něco děláme na mé zahradě, dokáže někdy zapomenout mobil v domě.
Jaké zájmy vás spojují?
Zrovna pro jeho obor, kinematografii, takový zájem nesdílím. Petera ale zajímá výtvarné umění a to je do vztahu obrovské plus. Dřív jsem vystřídal pár partnerů, kteří vztah k vizuálnímu umění neměli. Myslel jsem, že to vadit nemusí, ale mýlil jsem se.
(Peter: Ano, na návštěvy galerií se hodím.)
Andrej Dúbravský Nyní vystavuje v muzeu v německém Bensheimu, měl samostatné výstavy i v Berlíně, Římě a New Yorku. Po střední kamenosochařské škole vystudoval malbu na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Je nejmladším tvůrcem, jehož dílo má ve sbírce Slovenská galerie národního umění. S Peterem Bebjakem hráli hlavní role ve filmu Andělé. Hlavní roli měl i v hororu Zlo, k němuž spolunapsal scénář |
Jak ovlivnil vaši práci?
Vždycky mě těší, když mu můžu rozložit na dvoře obrazy a bavit se s ním, jestli je to či ono dobré. Pokud s někým o své práci jedenáct let diskutujete, vliv ve vás zanechá. Maloval bych jinak, kdybych ho nepotkal? Byl bych na tom umělecky líp? Nevím.
(Peter pobaveně: Když se ale vychloubáš, že jsi nejúspěšnější současný slovenský malíř, tak je jasné, že mé názory na tom mají zásluhu.)
Jak jste se seznámili?
Absurdně, kontroverzně – díky YouTube. Hrál jsem ve videopozvánce, kterou jsem vytvořil ke dni otevřených dveří Vysoké školy výtvarných umění. Dělal jsem tam kliky v lese, bez tílka. Režisér Robo Švéda video ukázal Bebíčkovi, který se do mě zamiloval a pozval mě na premiéru svého prvního celovečerního filmu Meruňkový ostrov. Nechápal jsem, proč mě zve, co chce...
(Peter: Obraz! Chtěl jsem od tebe koupit obraz.)
Ano, každý chlap, který po mně šel, to zkoušel pod záminkou koupě obrazu. (Peter: Jenže já ten obraz skutečně koupil.)
Který jeho film máte rád?
Nejsem typický cinefil, mám vyhraněnější názory. Spíš mě zaujme film rychlejší. Přesto mám rád Čističe, to je Bebíčkův skvělý film, škoda, že o něm neví víc lidí, nehrálo tam tolik známých tváří, ale má super atmosféru. Z posledních jeho filmů byla super i Stínohra.
Jak ho změnila padesátka?
Zpohodlněl a je méně aktivní, aby víc šetřil energií na mentální provoz? Nebo byl pohodlnější vždycky a já to v počáteční zamilovanosti nevnímal?
(Peter: Pohodlnější jsem odjakživa.)
Peter Bebjak o rodinách i obdivu
Proč je vám s Andrejem dobře?
Je vtipný, zábavný, inteligentní. A má neuvěřitelnou, až manickou vášeň pro vše, co dělá. Když ho začnou bavit dinosauři, i já pak o nich vím všechno. Taky je ze mě díky němu znalec zkamenělin trusu, trvalek a všech slepičích plemen: leghornka, maranska, trpasličí šabotka, sebritka...
Peter Bebjak Za film Čára byl oceněn jako režisér na karlovarském festivalu. Má i dva České lvy za minisérie Herec a Spravedlnost. V Česku se prosazuje stále víc nejen díky seriálům Kriminálka Anděl, Devadesátky nebo Případy 1. oddělení. Je sám sobě filmovým producentem ve společnosti D.N.A Production. Objevil se i před kamerou. V úvodním dílu emigrantského seriálu Konec velkých prázdnin hrál sekáče trávy v pohraničním prostoru. Větší roli měl v Hřebejkově filmu Učitelka. |
Co vám nikdy nezapomene?
U našeho společného filmu Zlo jsme točili trikovou scénu. Bylo to složité, musely se natahat kladky a šňůry. Jedna klapka už vypadala slušně, ale chtěl jsem to pro jistotu sjet ještě jednou. A Andrej se vzbouřil, že už ne! Ajajaj!
(Andrej: Protože mě ten kladkostroj surově omlátil, málem mě to přizabilo.)
Tohle mi, kdykoliv může, omlátí o hlavu.
Jak často jste spolu?
Když se posčítají všechny víkendy a dovolené, vyjde to na tři měsíce v roce. (Andrej: Mám dům na venkově v Rastislavicích, kam Bebíček dojíždí o víkendech, a když má volno. Přes zimu, pokud nejsem v zahraničí, se přestěhuju k němu do Bratislavy.)
Jak vás přijaly vaše rodiny?
Od dob, kdy Andrejova matka při mé první návštěvě nadnesla, abych neparkoval přímo před jejich domem...
(Andrej: To ale říkala všem mým bývalým frajerům. Aby nebylo na očích, jakému chlapovi zase sedám do auta.)
S Andrejovou rodinou nám to funguje velmi dobře, každé Vánoce trávíme v Šuranech u Andrejovy kmotry.
(Andrej: Já zas rád popil nějaké to štamprle s Bebíčkovo otcem. Kolik je mu už let?)
Devadesát tři.
V čem je na něj spolehnutí?
Když se mu něco nezamlouvá, řekne mi to. Umí být velmi krutý kritik, což je dobré, protože mě to nutí se zamýšlet. Stoprocentně se na něj můžu spolehnout, že s ním bude zábava. A že když jedeme autem, pustí si písničky, které má rád, takže nemůžu poslouchat, co chci já.
Za co má váš obdiv?
Je balzámem pro duši spatřit, co Andrej vytvořil ze své zahrady. Nezajímavé pole přetvořil v rozkvetlé místo. Vytvořil hippiesácký svět pro slepice, které tam žijí volnou láskou jako divocí papoušci, spí si svobodně, bezstarostně na stromech.
Co vás teď čeká?
Dokončují se Případy 1. oddělení, zbývá je osadit hudbou, aby mohly jít ke schválení. Od července točíme pro Českou televizi pohádku o Krakonošovi. Zajímavá zkušenost, Češi berou Krakonoše hodně osobně. Jako kdyby Čech točil o Jánošíkovi. Do konce roku mě čeká ještě minisérie pro Voyo. A na základě knihy slovenského spisovatele Jozefa Kariky vzniká scénář k filmu Smršť.
2. února 2022 |
