RECENZE: Tiny Tina’s Wonderlands ukazují špičkové spojení fantasy a sci-fi

Spin-off k sérii Borderlands nepřekvapí herními mechanismy, ale fantasy kabátek mu náramně sluší. A hlavně: je to pořádná zábava.

Pokud jde o hlavní sérii Borderlands, hrál jsem všechny díly a zamiloval jsem si je. Musím se ovšem přiznat, že DLC ke dvojce nazvané Tiny Tina’s Assault on Dragon Keep jsem vynechal. Když jsem ovšem viděl upoutávky na samostatně fungující spin-off k Borderlands Tiny Tina’s Wonderlands, okamžitě jsem si řekl: „Honzo, tohle prostě musíš mít, i kdybys kvůli tomu musel obětovat (cizí) ledvinu.“

Potlačil jsem zbytky své hrdosti a začal v redakci žebrat, abych dostal tuto hru k recenzi. Přece jen mix Borderlands a fantasy prvků, to je něco, o čem jsem nevěděl, jak moc to potřebuji, dokud jsem neviděl první trailer.

Povedlo se, po nechutném hraní na city a emocionálním vydírání jsem obdržel tuto pecku a rovnou můžu prozradit, že všechny ty špinavé triky, které jsem vyzkoušel, abych si mohl Tiny Tina’s Wonderlands zahrát, stály za to. Toto je něco, co nejde nemilovat.

Na počátku jich bylo šest

Na začátku hry si vybíráte ze šesti povolání, což je sám o sobě fajn počet a navíc po určité době dostanete šanci zvolit si sekundární zaměření, a to už poskytuje slušné možnosti. Kdo je tedy k dispozici?

Brr-Zerker vyniká v případě ledové magie a samozřejmě útoků zblízka. Své zbraně dokáže posílit ledovou magií a co by to bylo za berserka / Brr-Zerkera, kdyby se nedokázal rozzuřit a stát se (skoro) nezastavitelnou mašinou.

Clawbringer se specializuje na ohnivou magii, metání blesků a bojové kladivo, s pomocí svých schopností dovede posílit i své spolubojovníky a má věrného průvodce v podobě oheň chrlícího wyverna.

Graveborn sází na temnou magii, což si sice žádá část jeho životní energie, ale jeho kouzla jsou velmi devastující. Jeho společníkem je bytost známá jako Demi-Lich.

Spellshot název této třídy je asi dostatečně výmluvný, soustředí se na kombinaci magie a zbraní. Najednou má k dispozici hned dvě aktivní kouzla a dokáže nepřátele změnit ve zvířata.

Spore Warden se zaměřuje na využívání přírodní magie a vyvolávání, ale umí skvěle zacházet také se zbraněmi. Společníkem je mu bojovná houba.

Stabbomancer je rychlý a mrštný, preferuje zákeřné útoky a vyhledávání slabin protivníka. Ovšem, když je třeba, nemá problém s tím vypomoci si magií.

Přestože se někteří tvůrci občas rozhodnou, že spin-off k hlavní sérii bude žánrově odlišný, tentokrát tomu tak není. Tiny Tina’s Wonderlands jsou na první pohled fantasy variací na Borderlands. Ani na druhý pohled se na tom nic nemění, herní mechanismy hlavní série i spin-offu jsou vystavěny na stejných základech.

To ovšem není kritika, vlastně je to pozitivum, protože tyto základy jsou pevné a v tomto případě platí ono okřídlené „když to není rozbité, nespravuj to“. Kromě toho, určité novinky nechybí, byť nejsou vždy vysloveně inovativní, takže tu není hořká pachuť toho, že by šlo jen o línou kopii Borderlands s fantasy skinem.

Předpokládám, že většina těch, kteří po hře sáhnou, to udělá proto, že Borderlands mají rádi. Ale ani nováčci se nemusejí bát. Jistě, unikne jim spousta pomrknutí na fandy, cameo rolí a odkazů, ale celkový zážitek tím fatálně narušen není.

Děj je pochopitelný, aniž byste museli znát předchozí hry. Možná budete chvíli zmateni, kdo je vlastně ona titulní Tiny Tina, ale jinak je příběh velmi jednoduchý. Tina a pár dalších zkoušejí deskovou hru ve stylu Dungeons & Drangons jménem Bunkers & Badasses a vy jste jedním z těch, kteří ji hrají. Samozřejmě se operuje s bojem dobra proti zlu, což zní neobjevně. A jádro děje skutečně neobjevné je. Ale Tiny Tina’s Wonderlands neoriginalitu neutralizují tím, že přidávají pořádnou porci humoru a absurdity.

Balancuje to občas na hranici trapnosti? Jistě. Je to místy velmi infantilní? Bezesporu. Fungujete to? V drtivé většině případů ano. Tiny Tina’s Wonderlands berou typické prvky fantasy projektů a obalují je do hromady šíleností a ujetostí. A je to dobrý nápad.

Jen pro příklad, na výběr máte šest povolání, která jsou v podstatě standardními fantasy řemesly, ale tvůrci jim dali netradiční jména a poskytli jim určité bizarní schopnosti, takže nebudete mít nepříjemný pocit, že už jste to viděli stokrát.

Pohrajte si se vzhledem

Zvlášť to pletí, když hráč dostane šanci upravit si vzhled hrdiny podle libosti. A možností, jak se vyřádit, je slušné množství. Vybrat si lze vše od tělesného typu až po barvu rtěnky. Mimochodem, pokud jste trochu zklamaní z toho, že povolání jsou hodně podobná konkurenci, mám dobrou zprávu: po dosažení určitého levelu se zpřístupní sekundární zaměstnání a dají se vytvářet vcelku unikání kombinace. Co takhle berserk – pardon Brr-Zerker –, kterému dělá doprovod oživlá houba? Není problém.

Poté, co vám bude nastíněn příběh a vytvoříte si hrdinu, vrhnete se do dění. Jak bylo řečeno, to se silně inspiruje u Borderlands. Pokud s nimi nemáte zkušenost: jde o typický looter shooter, ve kterém kosíte nepřátele po stovkách a probíráte se hromadou zbraní a dalších předmětů, které z nich vypadávají.

Ve chvíli, kdy zrovna nebojujete, přerozdělujete zkušenostní body do schopností a talentů a pečlivě studujete statistiky získaných předmětů, abyste měli ty nejlepší. A s ohledem na to, že je jich opravdu hodně, tím budete trávit pořádnou porci času.

Stejně jako v případě Borderlands i tentokrát jsou si určité kousky podobné jako vejce vejci. Ale i pokud si odmyslíte ty, které jsou téměř totožné, zbývá dost zbraní a dalších částí výbavy, ze kterých je dovoleno si vybírat.

Byť je hra Tiny Tina’s Wonderlands zasazena do fantasy světa, v boji se sází na hypermoderní střelné zbraně, přece jen jde o střílečku. Některé kousky jsou s přimhouřenýma očima víc fantasy orientované (například kuše, byť automatická), ale většinu času budete sázet na pistole, kulomety, brokovnice a podobně.

Často ovšem budete používat i chladné zbraně jako meče, sekery a palice, a dojde i na kouzla. Magie hraje velmi důležitou roli, což jsem pochopil hodně rychle. Na první pohled nahrazují kouzla granáty s různými efekty známé z Borderlands a s těmi jsem obvykle šetřil na horší časy. Ovšem v Tiny Tina’s Wonderlands tato taktika nefunguje. Magii je nezbytné používat často, protože vám nejednou zachrání život. Kouzla se automaticky dobíjejí, a tím pádem není důvod šetřit si je na výjimečné situace.

Budete vděční za každou pomoc, speciálně na vyšších úrovních obtížnosti (jsou tři: lehká, standardní a vysoká), kde nedostanete nic zadarmo.

Nepovinné mise úplně nepovinné nejsou

Ani v případě střední (a možná ani nízké) obtížnosti se neobejdete bez plnění vedlejších úkolů. Jestliže se zaměříte jen na ty hlavní, úroveň vaší postavy nebude dostatečně vysoká ve srovnání s nepřáteli. Což neznamená, že je nebudete moct porazit, ale dává to pořádně zabrat. Nepřekvapivě to platí speciálně pro bossy, z nichž jsou někteří dost drsní (ne na úrovni Dark Souls, ale ořezávátka to také nejsou).

Pokud budete chtít držet krok s protivníky, nezbude než pokukovat po nepovinných misích, které jsou vám nabízeny vcelku často. Ale zkušenosti můžete získávat i jiným způsobem. K dispozici je takzvaný Overworld, což je v podstatě herní deska, po které se prochází váš avatar s obří hlavou, a kromě toho, že se z Overworldu dostáváte do jednotlivých misí, narazíte v něm na jeskyně, dungeony, tábořiště a další místa, kde se skrývají nepřátelé. Těmto místům se dá obvykle vyhnout, ovšem narazíte i na náhodné souboje, a to za chvíli omrzí.

Ocitnete se na malém bojišti, kde je vaším jediným úkolem zabít určitý počet protivníků, naplnit tím ukazatel a poté následuje další kolo nebo závěr souboje. Pokud se vám nechce plnit vedlejší úkoly, lze zkušenosti získávat i tímto způsobem, ale obvykle je to pomalejší (za postranní mise často dostanete pořádnou porci zkušeností) a méně zábavné. Je to extrémně jednotvárné a lokace jsou v porovnání s rozsáhlými příběhovými misemi malé.

Mise jsou navíc doprovázeny vtipnými komentáři Tiny a jejích spoluhráčů, potkávat v nich budete svérázné postavy a náplň je obvykle rozmanitější než jen zabíjení vlny nepřátel. Většinou sice stejně skončíte tím, že situaci vyřešíte střelbou, ale je to zpestřeno jednoduchými rébusy, skákacími sekvencemi, pastmi a rozhovory s postavami (které jsou mimochodem skvěle nadabovány).

Střílení a používání kouzel hraje prim a je to strhující dynamická zábava, která je místy dost zmatená (pokud jsou kolem vás desítky nepřátel, metáte na ně blesky a ještě do nich střílíte, těžce se v dění orientuje), ale veskrze vždy povedená. I díky nepřátelům. Někteří jsou vcelku okoukaní (fandům Borderlands budou někteří hodně povědomí) a kostlivec nebo obří krab už dnes nikoho nepřekvapí, ale tvůrci se i v tomto případě snažili o zpestření v podobě svérázného vzhledu. A objeví se i originálnější protivníci jako třeba kombinace mezi psem a žralokem nebo zombie houba.

Zajímaví jsou nejen někteří rivalové, ale i prostředí. Často se jednotlivá místa inspirují u známých příběhů (legenda o Artušovi, Jack a kouzelná fazole…), ovšem jsou zpracována netradičním způsobem. Po úrovních je tím pádem radost se pohybovat, protože vás nejednou překvapí hravostí.

Klidně vedle sebe

A ještě víc si je užijete ve víc lidech. Nechybí multiplayer, a to jak online, tak (v případě konzolí) v podobě splitscreenu. Maximální počet hráčů je čtyři s tím, že je dostupný kooperativní a kompetitivní mód. Druhý zmíněný neznamená, že si půjdete po krku, ale to, že je nutné se rozdělit o předměty. Pokud vás zajímá, zda je možný crossplay, odpověď zní: ano.

Což mě přivádí k menšímu negativu, se kterým jsem se během hraní potýkal. Z nějakého důvodu mi neustále vyskakovala okna (která zabrala docela velkou část obrazovky) upozorňující právě na to, že je dostupný crossplay, případně se v rychlém sledu objevovala upozornění, že jsem byl připojen/odpojen od PlayStation Network. To samo bylo vcelku otravné, ale ještě otravnější bylo, že daná okna často zůstala na obrazovce a nezmizela, dokud nezačala nová mise (nebo dokonce až po restartu hry).

Poslední výtka, kterou mám, je ta, že ve výjimečných případech došlo k silnému trhání obrazu, a to až do takové míry, že se obraz v podstatě zasekl a najednou se má postava objevila o pár metrů dál. Ale bylo to opravdu výjimečné.

Jinak mě žádná negativa nenapadají. Grafika je povedená, zvuková stránka propracovaná, herní mechanismy zábavné a ano, humor je někdy dětinský, ale mnohokrát se i tak zasmějete. Oněch zhruba dvacet pět hodin, které se hrou strávíte, si určitě skvěle užijete.