RECENZE: První díl byl rozcvička, Borderlands 2 jsou každým coulem lepší

Na dovolenou v Borderlands 2 budete vzpomínat ještě hodně dlouho. Tedy pokud vás nesežere obří červ. Titul totiž úspěšně kombinuje to nejlepší z předchozího dílu a ještě přidává něco navíc.

Hry používají spousty fíglů, jak přikovat publikum k monitoru nebo televizi. Některé sázejí na jednoduchou, ale návykovou hratelnost, jiné na náhodně generované vybavení, další na robustní systém vylepšování hráčova alter ega.

Pokud se vývojářům povede alespoň jeden z těchto prvků dotáhnout, výsledkem je zábavná a chytlavá hra. A po více než 20 hodinách s druhými Borderlands si troufneme tvrdit, že borci z Gearboxu nabídli všechny tři jmenované udičky a hráče si kolem prstu obtočí za pár minut.

První Borderlands byly tuze zábavnou akční hrou na hrdiny v kabátu frenetické střílečky. Největší rezervy hra měla v příběhu, pamatujeme si ostatně jen to, že jsme se hnali za tajemným Vaultem. Ten měl totiž ukrývat poklad obrovské hodnoty.

Hráčovi opět radí umělá inteligence, která provázela i první hrou. A má pro nás pár překvapení.

Jak to dopadlo, nebudeme prozrazovat, případné mezery ve vzdělání ale po vyzkoušení dvojky možná budete chtít doplnit.

Autoři si naštěstí uvědomili, že scénář první hry byl děravější než oběť rozzuřeného dikobraza a na příběhu zapracovali.

Hra tak má konečně pořádného záporáka – Fešáka Jacka sudičky obdařily krásnou tváří i infantilním smyslem pro humor. A za jeho vtipy mu už chvíli po spuštění budete chtít pocuchat fasádu.

Ačkoliv putování po světě Pandory není příběhovým veledílem s oscarovými ambicemi, hra nabízí koňskou dávku humoru. A ten scenáristická zaškobrtnutí vrchovatě vynahrazuje. Spousta úkolů je totiž jen výmluvou pro pořádný masakr.

Jeden z příběhových bossů. Wilhelm je sice pořádný macek, ale pár zásahů z kyselinové brokovnice a jeho pancíř se rozteče jako zmrzlina na sluníčku.

Legrace je dost pro všechny a ještě zbude

Pandora je obydlená neskutečným počtem potrhlých, psychotických, neurotických i jinak poznamenaných postav. A některé vám rozhodně utkví v paměti.

Třeba třináctiletá Tina, která si jako každá malá holka hraje s panenkami. Jenže je cpe dynamitem. A když chce uspořádat čajový dýchánek, konvici si vyrobí z trosek jednomístných helikoptér, které pro ni sestřelíte.

Pak už vás jen těžko překvapí, že bandita, který je na tomhle večírku čestným hostem, skončí hůř než jen opařený čajem.

K popukání je také zdejší parodie na Želvy Ninja. První podezření pojme hráč už při zadání úkolu – obhlédněte bandu mutantů žijících v kanalizaci, každý chodí oblečený v jiné barvě. A jako návnada pak poslouží pizza.

Podobných fórů je hra plná.

Copak asi vypadne? Honba za lepší výbavou je motorem druhých Borderlands 2.

Drsňákem na sto způsobů

Agresivní faunu Pandory mohou hráči likvidovat jako jedna ze čtyř hratelných tříd. Je tu gunzerker, který dokáže třímat dvě zbraně naráz a nejlépe se cítí s brokovnicí. Na výběr je též siréna, která dokáže nepřátele uzamknout do jakési bubliny, čímž je vyřadí z boje.

Sestavuje rozšiřuje assassin, který se dokáže zneviditelnit a na svém místě zanechat kopie sebe sama. A zatímco nepřátelé sypou kulky do návnady, připlíží se k někomu zezadu a zarazí mu katanu do páteře.

Poslední hratelnou postavou je komando. Tedy klasický voják, kterému v boji vypomáhá rozkládací stacionární kulomet.

Jste dost velký drsoň? Upgrady odemčené tady se automaticky přenášejí na všechny hráčovy postavy.

Každá z hratelných tříd má tři stromy dovedností, které navíc umožňují přizpůsobit postavu svému hernímu stylu. Gunzerker Salvador tak může být tankem, kterého rány od nepřátel trápí jen pramálo, anebo naopak maniak s brokovnicí v jedné a s raketometem v druhé ruce.

Podobně ninja Zer0 může být buď mistrem katany i smrtícím sniperem. Více dovednostních stromů hru oproti prvnímu dílu citelně vylepšuje. V jedničce se sice také rozdělovaly body mezi různé schopnosti, hratelnost to ale upravovalo spíše kosmeticky.

Výborné je i získávání Drsoňských úrovní (Badass rank), které dostáváte v podstatě za všechno. Podpalujete nepřátele? Fajn. Plníte vedlejší úkoly? Bezva. Prodáváte a nakupujete jako vzteklí? Paráda.

Při průchodu příběhem potkáte i Rolanda, za kterého bylo v jedničce možné hrát. Teď je z něj vůdce hnutí odporu.

Za to všechno a mnohem víc si odemykáte žetony, za které se dají nakoupit bonusy nejen pro vaši stávající postavu, ale i pro všechny budoucí.

I nepřátelé se od minula naučili pár nových triků. Ti lidští kolem vás krouží, a když po nich pálíte, metají kotouly. Pokud se ukryjete do kouta, odmění vás pro změnu přesně hozeným granátem.

…a mrtvý na tisíc způsobů

Mnohem rozmanitější jsou ovšem divoké potvory. Například podzemní červové mají hned několik mutací – jedni po vás mrskají chapadly, další střílí ostny. Námi oblíbený druh pak vztyčí ostny a přitáhne si hráče miniaturní červí dírou. Tím vás znehybní a zároveň propichuje.

Často tak při průchodu Pandorou skončíte v předsmrtné křeči, kterou řeší jen expres přímo do pekla. To je pak panečku adrenalin, když vám rychle ubíhá čas a vy horečně hledáte nejvíc načatého zlouna. Život vám totiž zachrání jen jeho likvidace.

Některé scenérie jsou vyloženě malebné.

Borderlands při bojích uplatňuje systém kámen-nůžky-papír. Ohnivé zbraně jsou proto parádní na zvířata, ocelový krunýř s nimi ale nepodpálíte. Do přestřelek to přidává trochu taktiky. Nikdy totiž nevíte, jaký druh nepřítele čeká za rohem.

I prostředí je mnohem rozmanitější, a Pandora tak konečně nepřipomíná jen jednu rozlehlou pískovnu. Na prozkoumání tentokrát čekají sněhové pláně i zelené přírodní rezervace.

Borderlands sice nenabízejí grafiku ve stylu Battlefieldu nebo jiných vizuálně precizních titulů z poslední doby. Komiksový styl ale příliš rychle nestárne a má osobité kouzlo.

Tak jako tak je druhý výlet na Pandoru zábavný a uchvátí na desítky hodin. Pokud ještě nemáte sbaleno, raketa na Pandoru čeká.