Určitě máte v okolí spoustu rozvedených dvojic, ale také těch, které jsou spolu od mládí a už mají i pravnoučata. Zůstat s jedním partnerem celá léta není samozřejmě snadné, ale jde to – a když se to povede, máloco dá člověku tak velkou životní oporu. Co radí psychologové, ale hlavně ti, kterým partnerský vztah vydržel po dlouhé roky?
Sundejte růžové brýle
V zamilovanosti vidí člověk toho druhého vždy v lepších barvách, nechce si připustit jeho horší stránky, což je přirozené. Časem je ale třeba opustit ten zbožňující pohled a přiznat si, jaký partner opravdu je a jestli to s ním půjde, zda nebudou narážet na sebe povahy manžela a manželky, respektive jestli oba zvládnou „vydýchat“ danosti toho druhého.
Zejména romanticky založené ženy někdy říkají: „Já ho změním,“ zatímco muži se o to u svých drahých poloviček tu a tam rovnou pokoušejí. Je to ale naivita nebo nedostatek taktu a respektu.
„V podstatě nikoho změnit nejde, jde jen vyladit dohromady naše povahy,“ říkávala psycholožka Jiřina Prekopová, která propagovala metodu pevného objetí u vztekajících se dětí. Tu objevila díky svému muži Valentinovi, který ji, když ji jednou přepadl vztek, sevřel pevně do náručí.
Důležité je vědět, že žádný vztah není bez komplikací, hádek a vyjasňování názorů. Není to ani možné, dohady lidé zažívají s rodiči, sourozenci, kolegy, kamarády, manželství tedy není výjimkou. Myslet si něco jiného by byly ty pověstné růžové brýle. Vždy je třeba chtít se nějak domluvit, to je základ úspěchu.
Respektujte druhého i sebe
Vztah může dobře fungovat jen tehdy, když se partneři navzájem respektují. Co to ovšem znamená? Jde o to chápat toho druhého, ale i sebe, svoje potřeby a názory. Není možné zapomenout na sebe jenom proto, aby byl doma klid. Stejně tak nejde prosazovat si vždycky jen svou.
Pravidla by se měla nastavovat už v době zamilovanosti, kdy je jeden pro druhého ochotný udělat cokoli a sebe odsunout do pozadí. Tam už by se totiž mohlo zavařit na pozdější potíže – dominantnější partner by si mohl zvyknout, že vždy bude po jeho.
Nenechte zapadnout slunce
Stará moudrost praví, že pohádat se je možné, ale nad pří byste neměli nechat zapadnout slunce – zkrátka že je dobré se při běžných rozmíškách usmířit ještě toho dne. Jinak nakynou do větších rozměrů, citlivější lidé si s delším časovým odstupem začnou vytvářet myšlenkové konstrukce, což ničemu nesvědčí.
Naopak není ostuda řešit větší problémy s odborníkem. Často to bývá tak, že jeden partner k němu chce a druhý ani za nic... I v takovém případě je nezbytné jemnější zacházení a čas, ultimáta typu: „Jestli se mnou nezajdeš do manželské poradny, je konec,“ jsou nátlak jako každý jiný. Odpouštějte, byť je to těžké
Někdo říká: „Odpouštím, ale nezapomínám.“ Je to trochu protimluv, protože ten, kdo si pořád připomíná nějaké příkoří, těžko mohl odpustit. Mezi partnery může během let dojít k vážným problémům, nevěrám, selháním, a pokud někdo včas nesundal ty růžové brýle a přehlédl třeba násilnickou povahu anebo těžkou žárlivost, dochází i k rozchodům. Ty mohou být v některých vztazích dokonce jediným schůdným řešením.
Ovšem jak tvrdila doktorka Prekopová, dnes mnoho partnerů utíká z manželství po běžných neshodách, které nedovedou řešit. Přitom se oba k sobě hodí, a kdyby se uměli domluvit, součástí čehož je i odpuštění, mohli by spolu být celá léta. Odpustit vůbec není snadné, je to možná jedna z nejnáročnějších věcí v životě, ale bez ní to v žádném vztahu nejde.
