Zamilovaný Hanzlík nemusel v Dr. Mráčkovi nic hrát. Šafránkovou však neulovil

V knize Petra Markova (78) Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách o vodnické rodině Wassermannových se celý příběh odehrává na břehu rybníka ve starém stavení na samotě. Režisér Václav Vorlíček (†89) je však „křtěný Vltavou“, a tak se rozhodl, že se v jeho filmu vodníci zabydlí na pražské Kampě.

Dnes již legendární filmová komedie z roku 1974 se pyšní hvězdným hereckým obsazením. Představitel titulní role, Jaromír Hanzlík (76), na sebe prozradil, že byl v té době platonicky zamilovaný do své kolegyně Libuše Šafránkové (†68), která v komedii hrála vodnickou dceru Janu Vodičkovou.

„Pod nejrůznějšími záminkami jsem ji lákal na schůzky, mlel jsem nesmysly, jen abych zastavil čas. Pak jsem ji doprovázel k jejímu suterénnímu smíchovskému bytečku. Ten suterén voněl česnekem, protože Libuška ho dávala snad i do buchet. Miloval jsem její smích. V době, kdy jsme točili doktora Mráčka, mi při každém setkání s ní srdce bušilo až v krku. V té roli jsem opravdu nemusel nic hrát,“ vzpomínal. Krásnou Libušku se mu však „ulovit“ nepodařilo.

Přísného šéfa vltavských vodníků skvěle zahrál Miloš Kopecký (†73), jeho ženu Matyldu Míla Myslíková († 71). Další členy rodiny posledních vodníků v Čechách pak ztvárnili Vladimír Menšík (†58), František Filipovský (†86) a Zdeněk Řehoř (†74). Poslední jmenovaný převzal roli Aloise po Janu Libíčkovi (†42), který na začátku natáčení podlehl infarktu přímo na place. Filmaři se až později dozvěděli, že trpěl silnou cukrovkou, ale nedržel dietu.

Kapra donutili stát na břiše

Točilo se na mnoha místech v Praze. Za domov vodníků si režisér vybral dům ze 17. století v ulici U Sovových mlýnů, v němž kdysi přebýval vltavský převozník. Jana s kamarádkami se slunily na plovárně ve Žlutých lázních. Hrneček ukrývající duši vědce Ikebary zakoupil dr. Mráček v obchodě v Mostecké ulici. A strýček Alois si zapomněl vzít přední kryt potápěčského obleku na nábřeží pod vyšehradskou skálou.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Režisér spolu s kameramanem Vladimírem Novotným (†82) museli při natáčení řešit nejrůznější zádrhely. Například při proměně Jaromíra Hanzlíka v kapra, poté co mu jeho matka, kterou představovala Stella Zázvorková (†83), podala zázračný preparát.

„Ten kapr měl stát na břiše. Ale to kapr neumí. A tak jsme do země zatloukli dva dlouhé hřebíky a rybu opatrně upevnili za její skřele. Natočili jsme záběr, kapra jsme vysvobodili z hřebíků a pustili ho do Vltavy,“ popsal režisér Vorlíček.

Nepříjemné chvilky zažíval Jaromír Hanzlík při scéně, ve které se měl změnit v kapra. Natáčení sledovaly na Kampě maminky s dětmi. Herec měl lapat po dechu a sednout si do dřepu. Hanzlík prý tehdy poprosil štáb, aby zvědavce šetrně poslal pryč – styděl se před nimi hrát rybu na suchu.

Voda z kohoutku? Nepoužitelná!

Ani záběry mající působit jako podvodní se neobešly bez problémů. Točily se přes obří akvárium. Když jej však naplnili pitnou vodou z kohoutku a osvětlovači posvítili skrz, nebylo vidět nic než nepropustnou šeď.

Tvůrci naštěstí dostali spásný nápad použít destilovanou vodu, kterou rekvizitáři bleskurychle sháněli po okolních čerpacích stanicích. Šeď zmizela a natáčení mohlo pokračovat. Nicméně rybky, které měly podle původního scénáře Miloše Macourka (†75) volně proplouvat před herci, ve filmu neuvidíte – v destilované vodě totiž nepřežily.

Eva Hudečková: „S Polly mám společnou nechuť k tlačence!“

Rozmazlenou vodnickou dcerku manželů Wassermannových jménem Polly skvěle zahrála Eva Hudečková (74), v té době ještě Trejtnarová.

Bylo pro vás těžké hrát zhýčkanou prominentní vodnickou dcerku?
Bavilo mě to. Když se umíte dívat kolem sebe, chování lidí vám dává inspiraci. A geniální autor, jakým byl pan Macourek, ji uměl napsat v neotřelé podobě. A protože byl opravdu extra třída, jeho postavy nikdy nebyly prvoplánové, vždycky v sobě nesly nějaké ozvláštňující tajemství nebo poselství. Připadalo mi kouzelné, že ani vodníci neumí vychovat své děti. A vy váháte, komu byste dřív jednu vlepili, jestli povedeným rodičům, nebo jejich drzému spratkovi.

Ovlivnila role Polly tehdy nějak váš život?
V případě pana Macourka a několika dalších výborných scenáristů jsem si uvědomila, jak zásadní je pro herce autor. Dobrou látku docela nezkazí ani špatný režisér, ale špatnou látku by nezachránil ani Miloš Forman.

Přestože vám v té době bylo pouhých 25 let, ve filmu působíte velice sebevědomě. Byly chvíle, kdy jste při natáčení byla nervózní?
Sebevědomí patřilo k mé roli, nikoli k mé povaze. Hodně o věcech pochybuji. Vím, že jsou složitější, než by se zprvu zdálo, vždycky jsem se vyhýbala rychlým soudům.

Měla jste v poslední době s postavou Polly něco společného? Třeba jistý druh namyšlenosti mladé krásné dívky?
Společnou jsem s ní měla leda nechuť k tlačence. Jinak jsem stvořená z jiného těsta, a co se týče namyšlenosti, vždycky jsem ji považovala za projev hloupých holek. A to jsem v tomto ohledu nikdy nebyla.

Jaké bylo vaše první setkání s Milošem Kopeckým?
Setkání bylo magické – jako s každou osobností, která vás už dříve na dálku okouzlí. Od dětských let jsem ho vídala na televizní obrazovce, později v divadle. Fascinovalo mě, jak byl svůj, a přitom tvárný. Když jsme se poznali, složil mi poklonu, protože byl galantní. Bylo úžasné být mu nablízku, někdy jsme si po natáčení povídali u kafíčka. Byl pozorný, chytrý, vtipný a pravdomluvný.