Nešlo jen o její „jižanskou“ krásu, občas i na plná ústa řekla, co si myslí. Nejspíš geny. Jeden její dědeček byl za války v koncentráku. Druhý coby majitel truhlářské firmy skončil po „vítězném únoru 1948“ ve vězení. Strýce po pokusu emigrovat poslali do jáchymovských uranových dolů, kde skoro umřel... I ji nespravedlnost a hloupost strašně štvaly. Přestala proto hrát divadlo. A po cenzorském zásahu, kdy z její role v seriálu Sanitka zbylo jen torzo, s herectvím sekla v roce 1984 nadobro. Začala psát scénáře a hlavně knihy. A vyšla jí už sedmá.
Mají to krásné holky jednodušší než ty dejme tomu průměrné hezké?
Říká se, že krása je doporučující dopis – ani se nemusí snažit, a získá si vás. Některé dívky na své půvaby hřeší, nenabídnou víc, a tím ztrácejí na výhodě, protože vás časem ujistí, že krása není všechno. Výjimečná stvoření nezdobí pouhá líbivost, je v nich něco poctivějšího, trvale okouzlujícího, co nabírá na hodnotě. Chytří muži s nimi touží žít, nikoliv jen spát. Krásky za své přednosti splácejí daň, musejí odolávat nájezdům nezdvořáků, agresorů, podvodníků od modelingových agentur, náborářů od filmu. Opatrní muži je považují za nespolehlivé.
Slaboši za nebezpečné. Chlapáci na ně dělají ramena. Šéfové na ně uplatňují své mocipánství. Ti, co nemají zábrany a dostanou košem, se jim krutě mstí. Krása s sebou nese i osamělost... Ženy, jimž k dokonalosti něco chybí, bývají životaschopnější, snaží se svůj deficit účinně zakrýt nebo nahradit něčím efektním, jsou snaživé a trpělivé. Jejich ctižádost bývá důsledná a krásné holky za nimi zaostávají.
Zpočátku jsem byla přesvědčená, že herec musí umět zahrát všechno, Molière zahrál i koně. Ale v průběhu své kariéry, poznamenané trendy socialistického realismu, jsem názor změnila.
