„Peníze se dávají do popelníků. Technik s tím jezdí, peníze zmizí a auto projde. I na sociálních sítích lidé popisují, že takto se to dělá,“ uvedl Jan Dupák z Transparency International. Mnohem prozaičtější cesta, jak získat nepoctivě razítko z emisní kontroly, spočívá v tom, že člověk přenechá vůz automechanikovi, aby to takzvaně zařídil.
Pravidla pro dohled nad technickými kontrolami a měřením emisí před několika lety prošly změnami. Stanice automobily fotí, aby bylo zřejmé, že na kontrole skutečně byly a data se odesílají na centrální registr. I tento systém se ale dá poměrně jednoduše obejít.
„Nejjednoduššími metodami je například přidušení výfuku hadrem, mělké zasunutí měřící sondy do výfuku vozidla, nebo pozvolné sešlápnutí plynu na místo co nejrychlejšího vytočení motoru do vysokých otáček pro dosažení vysoké míry kouřivosti,“ popsal jedny z nejčastějších cest Michal Fleischhans z Asociace emisních techniků a opravářů ASEM. Ta dlouhodobě sleduje výsledky měření emisí a poukazuje na velmi podezřelé hodnoty.
Existuje velké množství stanic, ve kterých projde sto procent vozidel. „V roce 2021 tady bylo sto sedmdesát stanic, které nevyhodily ani jedno auto,“ uvedl Petr Novák z ASEM, který se analýzami dat zabývá. Podle něj existují stanice, které ročně změří na deset tisíc aut, které ale od kontroly nevyhodí jediné.
Další podezřelá data je podle něj možné najít i v prostých informacích o čase, který jednotlivá vozidla na měření tráví. Ve státem provozovaném systému tak jsou technici, kteří denně alespoň podle systému změří 74 vozidel, což není při dodržení všech náležitostí fyzicky možné.
Důkladnou analýzu situace už přislíbilo ministerstvo dopravy. To poukazuje na skutečnost, že kontroly stanic emisí náleží jednotlivým obcím. Nově by ale přímo v provozu mohli skutečný stav vozidel kontrolovat lidé ze Silniční inspekce. „Chtěli bychom mít dvě kompletní mobilní technické jednotky, které by byly vybavené jako stanice technické kontroly,“ uvedl náměstek ministra dopravy Ladislav Němec.
