Muzea zrovna nebývají hlučnými místy. Ve středu odpoledne se však ve foyer Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou ozýval nezvyklý hlahol připomínající fandění národnímu hokejovému týmu.
Desítky lidí z řad sklářů či odborníků na sklo tu na dálku sledovaly přímý přenos z jihoafrické Botswany, kde se rozhodovalo o tom, zda se ruční výroba skla ocitne na prestižním seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
A důvod k radosti se našel — verdikt byl kladný, a tak se kromě bouchnutí láhví sektu mohl rozkrojit i velký dort v barvách botswanské státní vlajky.
Lídrem iniciativy zapsat unikátní sklářský um na prestižní seznam se stala Francie. Česko má však na nominaci velký podíl. Jablonecké muzeum coby odborná instituce spolupracovalo na přípravě podkladů pro žádost. Kromě České republiky a zmíněné Francie přihlášku společně s nimi podaly ještě Německo, Maďarsko, Finsko a Španělsko.
„Je to úžasný pocit, i přesto, že jsme to věděli dopředu, že to pravděpodobně dopadne, tak mě to stejně dostalo, ta atmosféra, i to dlouhé čekání na vyhlášení,“ svěřila se bezprostředně po vyhlášení ředitelka muzea Milada Valečková.
Ta je přesvědčena, že zápis do UNESCO českému sklu, ale potažmo i celé zemi, přinese například větší rej turistů. „Je to hlavně velká prestiž. Turisté, hlavně z těch východních asijských zemí, vždycky jezdí vyloženě po památkách UNESCO. Tím pádem si myslím, že budou turistické cíle spojené se sklem více vyhledávané. Pak je to závazek vlády uchovávat tento prvek, starat se o něj, aby nezanikl. Především tak, aby nám zůstala síť školství. Na společném jednání všech šesti zemí jsme se shodli, že velkým úkolem je také vzdělávat lidi, vysvětlovat jim, v čem je ručně vyrobený výrobek jiný oproti tomu, který si koupí v obchodním řetězci,“ vysvětlila Valečková.
V Česku jsou všechny techniky
Zprvu se uvažovalo, že by na seznam UNESCO mělo jít jen hutní zpracování skla. Tlačila na to především německá strana. Ta česká ovšem ostatní přesvědčila, aby se ruční výroba skla nominovala se všemi jejími odstíny.
„My moc usilovali o to, aby se vše rozšířilo i na další techniky. To se podařilo, ale byla to složitá vyjednávání. Takže teď jsou na seznamu například práce u kahanu, výroba foukaných figurek, vánočních ozdob, vinutých perlí, ale i studené techniky jako rytí, broušení, malování, zlacení, mačkání bižuterních kamenů a tak dále,“ vyjmenovala ředitelka.
Ta již dříve uvedla, že Česká republika je výjimečná v tom, že v ní jsou ještě pořád zastoupeny všechny sklářské techniky.
„V těch ostatních zemích mají vždycky jen nějaký segment,“ dodala tehdy. Zástupci jednotlivých zemí přihlášku oficiálně předložili loni 30. března v pařížské centrále UNESCO. Za Českou republiku ji odborně zaštítilo již uvedené jablonecké muzeum, ale samotný její text vznikal v Národním muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Čeští skláři mají šanci na UNESCO, zápis zachrání řemesla před vymřením |
Aby Česko mohlo o zápis usilovat, muselo nejprve dle kritérií UNESCO splnit podmínku — zvěčnit ruční výrobu skla do národního seznamu nehmotného kulturního dědictví.
To se podařilo v červnu roku 2021. Sbírání podkladů a práce na přihlášce začaly v lednu téhož roku. „Vše se dělalo v době těžkého covidu, takže komunikace probíhala online a byla nesmírně složitá,“ podotkla Milada Valečková. Na seznam UNESCO už se Česku podařilo loni zapsat tradiční krkonošskou výrobu vánočních ozdob z foukaných skleněných perlí, která se dochovala ve firmě Rautis v Poniklé na Semilsku.
