RECENZE: Láska pod poklopem. To je sci-fi romance White Plastic Sky

Divák, který vyhledává filmy opravdu nevšední, má zase jednou šanci. Do kin přichází White Plastic Sky, spojující žánr sci-fi a romance na půdě animace určené dospělým.

Zvířata ani rostliny dávno neexistují, Budapešť roku 2123 přežívá pod průhlednou kopulí jedině díky drsnému zákonu, který stanoví, že v padesáti letech je každý občan přeměněn ve strom, potažmo ve zdroj obživy pro příští generace.

Když hrdina zjistí, že se jeho manželka zdrcená smrtí dítěte dobrovolně přihlásila k darování vlastního těla dávno před určeným limitem, vydává se na nebezpečnou cestu, aby ji přivedl zpět – i proti její vůli.

Ale možná se jejich cit, ubíjený ve vězení pod umělohmotným nebem, znovu nadechne pod přirozenou oblohou bývalého života a najde jiné společné východisko.

Svět budoucnosti pod průhledným poklopem je v animované podobě obzvláště působivý, když se rozzáří světelné objekty nahrazující stromořadí a propagandistická reklama obyvatele vyzývá, ať zakládají rodiny hned v mládí, aby si ještě stihli vychutnat třígenerační oslavy.

Navenek metropole pulzuje běžným provozem, lidé sedí v restauracích, neony jim vnucují virtuální dovolenou a blesky zůstávají neškodné nad bezpečnou střechou.

Výtvarnou vizi příštího století doplňují důvtipné střípky architektonických prvků reálné současné Budapešti; režijní a scenáristický tandem, jejž tvoří Tibor Bánóczki a Sarolta Szabó, navíc přiznal, že spousta jejich futurologických nápadů se do výsledného filmu vyvíjeného sedm let prostě už nevešla.

Ovšem sci-fi zosobňuje pouze jednu rovinu vyprávění, rovinu možná až příliš technologickou a příliš ekologickou, nicméně důkladně promyšlenou od hrdinovy dobrodružné jízdy potrubím na přísně střežené místo zvané Plantáž, kde se proměna padesátníků uskutečňuje, až po sám její vědecký proces.

Laboratorní velkovýroba má bezmála morbidní nádech moderního kanibalismu, když tu odborník podle chuti výsledného produktu s černým humorem rozeznává, že jeho původním zdrojem byl „muž, introvert, sarkastik“.

Druhou, neméně podstatnou rovinu snímku však reprezentuje osudová romance odkazující až k řeckým bájím. Neboť hrdinova cesta se podobá výpravě pěvce Orfea do podsvětí, odkud chce odvést svou zemřelou lásku Eurydiku – a pokud mu to bohové neumožní, je odhodlán zůstat v říši stínů s ní.

Rozdíl tkví v tom, že Eurydiku podle pověsti uštkl had, zatímco žena ve snímku White Plastic Sky si smrt zvolila sama. Tudíž se k tradiční výbavě sci-fi, v níž útěk před striktními pravidly uzavřeného ghetta za nejistou svobodou kdesi venku provází pronásledování včetně vyhrocených, díky animaci zajímavějších akčních scén, přidává intimnější poloha.

On a ona musí nejprve znovu najít společnou řeč včetně fyzického sblížení, k čemuž jim dopomáhají kulisy trosek bývalé civilizace. Pravda, toulky v rozvalinách mezi poničenými dětskými hračkami poněkud prvoplánově zdržují, ale melancholie klavírních tónů v troskách stylové kavárny nebo hra na sledování smyšleného filmu v pobořeném kinosálu mají svou tichou podmanivost.

Dá se očekávat, že po vzájemném výprodeji citů nalezne dvojice shodu v klasickém přitakání životu bez limitů, tam, kde ještě knihy bývaly z papíru a kde se bouřkové lijáky dají pocítit na vlastní kůži, avšak ani na téhle obvyklé metě se White Plastic Sky nezastaví. Manželský pár musí doputovat až do finále, kde se vysvětlí prapůvod celé apokalypsy a kde stojí před konečným rozhodnutím.

Právě závěr příběhu může poněkud překvapit, dostává totiž bezmála mystický nádech a symbolika poupat hromadně spalovaných v ohni dokáže jak obrazově fascinovat, tak vyvolávat sarkastické poznámky o příbuznosti zákeřné květeny s Adélou, která ještě nevečeřela.

White Plastic Sky

65 %

Maďarsko / Slovensko 2023, režie a scénář Tibor Bánóczki, Sarolta Szabó

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.9

Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že za filmem White Plastic Sky nestojí žádná z animátorských velmocí, nýbrž Maďarsko v koprodukci se Slovenskem, se dá mluvit o nečekaně solidním výsledku.

A pokud jde o pointu milostného příběhu, nakonec si i lehce zaskočený divák musí přiznat, že celé vyprávění k ní vlastně logicky směřovalo.

Pouze byla více či méně dovedně zakrývaná vnějšími pomůckami sci-fi, které podívané přidávají na vnější atraktivitě, jakkoli platí, že je White Plastic Sky takříkajíc silnější v kramflecích po stránce filozofické než technické.