Dvaasedmdesátiletý vitální chlapík, který si užívá života naplno a klidně letí přes půl světa, jen aby mohl zblízka sledovat svůj nejoblíbenější sport. Svou vášeň.
Může si to dovolit, byť pamatuje i temné časy, kdy se málem bál vyjít i na ulici.
Americký výmysl, filipínská láska. O basketu mezi hroby a obroučkách poslední naděje |
V osmdesátých letech v Indii zavraždili na tři tisíce sikhů - vyznavačů menšinového náboženství, které dobře poznáte právě podle nápadného turbanu a plnovousu. Bhatia uprchl do Kanady, jenže ani tam se nejprve necítil jako doma.
Odmítl změnit vizáž, což z něj udělalo jednoduchý rasistický terč. Kvůli vzhledu nemohl najít pořádné zaměstnání, a tak coby vystudovaný strojní inženýr musel vzít zavděk menšími manuálními pracemi.
„Dělal jsem na vrátnici, uklízel jsem. Až mě konečně přijali jako prodavače aut,“ vzpomíná.
Byl zatraceně dobrý. Za tři měsíce prodal 127 vozů, což dodneška zůstává platným rekordem mezi kanadskými prodejci.
Brzy z něj byl vedoucí, jenže podřízení ho neuznávali. Z desítky jich hned devět záhy skončilo.. S „ručníkovou hlavou“, jak mu posměšně říkali, nechtěli mít nic společného.
Bhatia si na projevy nenávisti ovšem zvykl. Nestresoval se, prostě najal nové prodavače, takřka krachující podnik bryskně vzkřísil a poté i odkoupil. O necelých čtyřicet let později je za vodou, vlastní několik autosalonů. A jediný kolega, který tehdy neodešel, s ním mimochodem stále zůstává.
„Víte, párkrát jsem v životě narazil, ale důležité je, že jsem se nikdy nevzdal,“ zdůrazňuje usměvavý basketbalový fanatik.
Když v roce 1995 přijala NBA do svých řad Toronto Raptors, Bhatia - toho času už slušně finančně zajištěný - byl jedním z prvních permanentkářů.
Okouzlil Fialu, láká Satoranského. Čech na Bali staví vily a kultivuje basketbal |
Dlouhých pětadvacet let nevynechal domácí zápas jediného kanadského celku v soutěži, než udeřil covid a tribuny se zavřely.
Jako by byly rázem zápasy Raptors tak nějak smutnější. Kolem palubovky už neposkakoval výrazný fanda a netočil bílým ručníkem jako smyslů zbavený.
Dnes už je samozřejmě zpátky. Na pravé ruce nosí výrazný prsten pro vítěze NBA, který dostal po triumfu Toronta v létě 2019. Žádný jiný basketbalový příznivec se podobnou výsadou pyšnit nemůže.
Nejslavnější basketbalový fanoušek planety Nav Bhatia v družném rozhovoru s .Kyriem Irvingem.
„Když za mnou přišel (generální manažer) Masai Ujiri a prsten mi podal, byl jsem v naprostém šoku. Třásl jsem se, to vám řeknu,“ líčí věčně rozesmátý Bhatia.
Rozhodně nezapomíná, odkud pochází. Usilovně se snaží vymýtit rasimus v arénách i mimo ně, skrze svou neziskovou organizaci Superfan Foundation pořádá basketbalové kempy pro děti.
„Ať se aspoň chvíli mohou cítit, že hrají NBA,“ přeje si vousatý rodák z Nového Dillí.
Vlak se rozbil, a tak trenér na Borneu zůstal. Našel svobodu a záplavu úsměvů |
Ročně utratí bez váhání přes 300 tisíc dolarů, aby mládeži koupil lístky na zápasy. Dává si záležet i na zdánlivých detailech. Kluky a holky řadí tak, aby vedle sebe sedávali zástupci rozdílných ras a náboženství. Odmala se je snaží vést ke vzájemnému pochopení a toleranci, neboť nechce, aby museli trpět jako on sám.
Svým inspirativním příběhem zaujal i Hollywood. Bhatiu na plátně brzy ztvární úspěšný herec Kal Penn, který životopisný snímek Superfan i sám produkuje. Už dříve o torontském lidumilovi natočila televize CBC dokument.
Na konci října už bude znovu poletovat po torontské Scotiabank Areně a hlasitě hnát svůj tým za triumfem. Ale nejprve by rád dotlačil Kanadu k premiérovému zlatu na mistrovství světa.
Už zbývají jen dva kroky. Ten první v pátek proti Srbsku.
