Nezaměstnanost se sotva pohnula a neočekává se, že by se výrazněji pohnula i po propouštění v bankách. Roční míru inflace ve výši 1,6 % zemi stále závidí celý průmyslový svět a všemocný švýcarský frank od března, kdy byla dohoda o záchraně Credit Suisse uzavřena, dokonce získal na hodnotě.
Zdánlivá absence změn pramení z toho, co dělá Švýcarsko tím, čím je – zemí ze 13. století, která je hrdá na svou pověst bašty stability na kontinentu opakovaně zmítaném válkami. Země, která poprvé udělila ženám volební právo až v roce 1971, desítky let po zbytku západního světa. Je to země, kde se změny, pokud k nim dochází, dějí velmi, velmi pomalu.
„Existuje velké riziko, že se nic nestane, protože si na novou situaci s obrovskou bankou zvyknete, a pokud funguje, proč byste něco měnili?“ řekl agentuře Bloomberg Michael Hermann, ředitel švýcarského institutu pro politický výzkum Sotomo v Curychu.
Nepropásne však Švýcarsko příležitost napravit a zlepšit svou pověst kompetentní a obezřetné bankovní velmoci, která byla v očích mezinárodních investorů po převzetí UBS tolik pošramocena? Období před federálními volbami, které se uskuteční 22. října, nabídne prostor pro celonárodní debatu na toto téma, ale někteří se domnívají, že už je příliš pozdě.
Největší fúze od roku 2008. UBS dokončila převzetí konkurenční Credit Suisse |
Jsou politici, kteří chtějí z debaklu Credit Suisse udělat katalyzátor reforem a volební téma, ale mají pocit, že už byl zameten pod koberec, říká Jared Bibler, bývalý regulátor švýcarské burzy. „Všichni jsme překvapeni, jak rychle se zdá, že se problém rozplynul. Ve Švýcarsku máte mezi elitami skutečnou kulturu kroužení kolem horké kaše,“ uvedl pro agenturu Bloomberg autor knihy o bankovní krizi na Islandu v roce 2006, kde se nedokázali řádně zabývat potřebou bankovní reformy.
Prvním krokem k řešení problému je často přiznání, že nějaký problém máte. Pokud však hovoříte s těmito elitami – od centrální banky až po vládu a parlament – je takové upřímné přiznání vzácné. Místo toho mnozí řeknou, že záchrana Credit Suisse je důkazem silných stránek země.
„Způsob, jakým byla Credit Suisse zachráněna, svědčí ve prospěch stability naší země,“ míní Thierry Burkart, poslanec a předseda středopravicové Svobodné demokratické strany. „Zabránili jsme obrovským škodám pro finanční systém Švýcarska a možná i pro Evropu a celý západní svět.“
„Útoky“ ze všech stran
Švýcarsko už není tou zemí, kterou bylo před deseti lety. Nejprve to bylo švýcarské bankovní tajemství, terč útoku amerického ministerstva spravedlnosti, jež se snaží donutit švýcarské věřitele, aby zaplatili za ukrývání peněz. Pak ruská invaze na Ukrajinu přiměla Švýcarsko pod tlakem Bruselu, aby nepřehlíželo válku vzdálenou jen jeden den jízdy, upustilo od své přísné neutrality a plně přijalo sankce EU proti Moskvě.
V červnu švýcarští voliči v celostátním referendu podpořili zvýšení korporátních daní pro nadnárodní společnosti z průměrných 11 % na minimální úroveň dohodnutou v rámci OECD, a to poté, co vláda přesvědčila kdysi skeptické voliče, že je lepší udržet daňové příjmy uvnitř země vzhledem k tomu, že není schopna zastavit mezinárodní dohodu.
Credit Suisse pomáhá bohatým Američanům vyhýbat se daním, tvrdí whistlebloweři |
Podle Burkarta jsou v pozadí zlovolné síly. „Útočí na nás ze zahraničí. A také zevnitř,“ říká v narážce na ministerstvo spravedlnosti, Evropskou unii a ty, kteří uvnitř země volají po větší regulaci bankovnictví. „Politické síly od levice po střed pracují na tom, aby zničily výhody Švýcarska jako místa pro podnikání,“ dodává Burkart.
I přes navrhované zvýšení daní zůstává země atraktivním centrem pro nadnárodní společnosti, ale její dlouholeté prvenství v oblasti správy majetku se vytrácí. Podle společnosti Boston Consulting Group se do roku 2025 zřejmě propadne na druhé místo za Hongkong v žebříčku subjektů spravujících majetek bohatých. Prosazuje se také Singapur, kterému pomohl odliv peněz z Číny během pandemie, a Dubaj, kam po invazi na Ukrajinu míří miliardy bohatých Rusů.
Pozice Švýcarska jako finančního centra je v sázce. Finma, bankovní regulátor země, a Švýcarská národní banka SNB po krizi Credit Suisse vyzvaly k reformě fungování, včetně větších pravomocí trestat ty, kteří porušují pravidla. Otázkou je, zda se podaří překonat švýcarský sklon k setrvačnosti a zjistit, co bylo špatně. A poté udělat něco pro nápravu poškozené pověsti.
„Regulační kultura ve Švýcarsku je slabá a není založena na smysluplném souboru pravidel, ale na režimu lehkých zásad, který ponechává regulátorovi příliš velkou volnost, aby nezakročil a nechal problémy vyhnít, dokud nedosáhnou bodu zlomu,“ říká Kern Alexander, předseda programu Právo a finance na Curyšské univerzitě.
Lehkovážnost a apel bez odezvy
Finma i SNB byly úzce zapojeny do převzetí Credit Suisse-UBS. A obě čelily přísné kontrole. Finma se během krize stala terčem ostré kritiky, mimo jiné kvůli kontroverznímu odpisu dluhopisů AT1 v hodnotě 17 miliard dolarů. Tento odpis, umožněný doložkou v drobném písmu vysoce rizikových dluhopisů, vyvolal vlnu žalob, které čeká těžký boj u švýcarských soudů.
Lehkovážná regulace Credit Suisse v letech předcházejících pádu banky se rovněž stala terčem kritiky. Urban Angehrn, šéf regulátora Finma, to přiznal v nedávném úvodníku v deníku Neue Zurcher Zeitung.
Americké úřady vyšetřují Credit Suisse a UBS kvůli obcházení protiruských sankcí |
Švýcarsko se historicky vyhýbá finanční policii v anglosaském stylu, ale Angehrn vyzval k tomu, aby Finma získala podobné pravomoci, jaké má americká Komise pro cenné papíry, a mohla pokutovat chybující banky nebo jejich zaměstnance. „Jedná se o osvědčenou praxi v jiných finančních centrech, která posiluje preventivní účinek dohledu,“ napsal Angehrn.
Jeho upřímný apel přišel v době, kdy švýcarský parlament zamířil na dlouhé letní prázdniny, a setkal se s mlčením zákonodárců. Podle kritiků je to další důkaz nedostatečné naléhavosti v souvislosti s bankovním kolapsem. Krize byla prostě odvrácena, obnovujeme běžný provoz.
Co dělat s bankami
Slimáčí tempo budování konsensu, kterým se švýcarská politika pohybuje, by mělo přimět k zamyšlení každého, kdo očekává naléhavé reformy, které by obnovily důvěru v bankovní systém nebo smířily Švýcarsko se skutečností, že rozšířená UBS je nyní dvakrát větší než domácí ekonomika.
Thomas Jordan, prezident centrální banky, v červnu prohlásil, že je třeba se poučit a v budoucnu „by banky měly mít povinnost připravit minimální objem aktiv, která mohou být zastavena u centrálních bank“. Tento návrh by mohl přispět k širší globální diskusi o tom, zda pravidla likvidity slíbená po finanční krizi v roce 2008 stále vyhovují svému účelu, ale jakákoli konkrétní změna bude pravděpodobně muset být konzultována s mezinárodními partnery a potrvá roky, než se uskuteční.
Trhy nemile překvapilo, že pád Credit Suisse nenesou akcionáři, říká ekonom Bureš |
Po finanční krizi v roce 2008 prosadili politici z pravicové Švýcarské lidové strany a levice legislativní návrh na rozdělení velkých věřitelů na jejich složky, aby se minimalizovalo riziko, že ztrátová investiční banka ohrozí celou instituci – scénář, který zhruba popisuje to, co se stalo s Credit Suisse. Když se však tento návrh zákona nakonec v roce 2014 dostal k hlasování v parlamentu, neuspěl, když se proti opatřením postavilo 64 % poslanců.
Nyní, o patnáct let později, se akademici a politici opět bankami zabývají. Zpráva, kterou v květnu vypracovala Univerzita v Sankt Gallenu, vytvořila rámec pro studii ministerstva financí o reformě; měla by být hotová koncem tohoto měsíce. Zpráva tvrdí, že k tomu, aby se předešlo problému „too-big-to-fail“, jsou zapotřebí přísnější pravidla likvidity a vyšší kapitálové požadavky a také robustní rámec pro znárodnění. Vyhlídku na rozdělení bank odmítá jako neuskutečnitelnou.
Postavy na „nejošklivějším“ obrázku
Zpráva se téměř nezabývala problémem, který Credit Suisse potopil v první řadě, a sice že špatné řízení rizik bylo v kultuře banky zakořeněno po mnoho let. „Pokud kulturu nezměníme, budeme mít znovu stejné problémy,“ míní Andrea Schenker-Wicki, profesorka managementu a prezidentka Basilejské univerzity.
Colm Kelleher, předseda představenstva UBS, zdůraznil, že každý, kdo do jeho banky přejde z Credit Suisse, bude muset projít kulturním filtrem, aby neznečistil „náš ekosystém“. Jeho poselství? UBS nemá problém s kulturou.
Burkart z FDP jde ještě dál a tvrdí, že Credit Suisse ztratila svou cestu, protože ztratila švýcarskost. „Pokud budeme vycházet z kultury jejího vedení, Credit Suisse už nebyla švýcarskou bankou, ale bankou globální. Když korporace opustí klasické švýcarské hodnoty, jako je pracovitost, preciznost, skromnost a pokora, dochází k takovýmto věcem,“ míní.
14. března 2023 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Artura Brise, ředitele Centra pro světovou konkurenceschopnost Institutu pro rozvoj managementu v Lausanne, je to právě tento druh švýcarského skupinového myšlení, který zemi trápí. Jako ilustraci uvádí fotografii švýcarského ministra financí, šéfů SNB a Finmy a předsedů Credit Suisse a UBS, kteří 19. března seděli pohromadě, aby oznámili narychlo dohodnuté převzetí.
„Sešli se jako v korunním kapitalismu. To byl pro mě ten nejškodlivější obrázek, jaký Švýcarsko za poslední desetiletí mělo,“ říká Bris. podle něhož se o znárodnění Credit Suisse neuvažovalo dostatečně vážně, protože její prodej UBS byl považován za proveditelný.
Kdo nevidí potřebu větší transparentnosti
Ve dnech po krachu poskytli vrcholní regulátoři a vládní ministři opakovaně rozhovory, v nichž zdůrazňovali totéž: že rychlá záchrana ze strany UBS byla za daných okolností nejlepší možností. Vyloučili dočasné znárodnění Credit Suisse nebo řádnou likvidaci banky, přestože vláda a regulační orgány s tímto scénářem výslovně počítaly v souvislosti s finanční krizí v roce 2008.
Jinde se objevují náznaky, že švýcarský establishment chce pokračovat. Nejvyšší ženevský státní zástupce pro finanční kriminalitu v květnu naznačil, že hodlá ukončit několikaleté vyšetřování špatného postupu banky Credit Suisse vůči nepoctivému bankéři Patrici Lescaudronovi, což byl jeden z několika škodlivých skandálů, z nichž mnohé jsou stále předmětem soudních sporů a které podkopaly důvěru investorů v tuto banku.
Ještě před rokem státní zástupce Yves Bertossa prohlásil, že existují jasné důvody pro obžalobu Credit Suisse, protože nechala projít osm podezřelých transakcí. Nyní však změnil názor. Dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že Lescaudron byl odsouzen za podvod a padělání, ale ne za praní špinavých peněz, nemůže být banka obviněna ani z těchto trestných činů.
Ještě v dubnu, s vědomím blížících se voleb a rizika, že by nečinnost mohla vést k potrestání poslanců při volbách, švýcarský parlament v hlasování odmítl převzetí požehnat. Na ohnivém mimořádném zasedání parlamentu, které se protáhlo na dva dny, hlasovaly stejné levicové a pravicové strany, které před deseti lety neúspěšně prosazovaly oddělení investičních a korporátních bank, proti státním zárukám pro Credit Suisse.
Hlasování však bylo čistě symbolické. Určená skupina vysoce postavených zákonodárců již dohodu podepsala. V květnu byla zřízena parlamentní vyšetřovací komise, která se měla zabývat rolí vlády, Finma a SNB před převzetím banky UBS. Její závěry však mají být zveřejněny nejdříve za rok a komise uvedla, že spisy, které používá, nebudou zveřejněny po dobu 50 let – což signalizuje, že zákonodárci zřejmě nevidí potřebu větší transparentnosti, která by přispěla k diskusi.
Schenkerová-Wickiová z Basilejské univerzity říká, že je zvědavá, k jakým závěrům komise dospěje, ale zůstává opatrná, zda se něco změní. „Má smysl, aby tak malá země měla tak velkou banku?“ ptá se. „Je to riziko, které může země jako Švýcarsko podstoupit?“ uzavírá.
