Proti přijetí se ve středu postavili senátoři Zdeněk Hraba, Michael Canov a senátorky Jitka Chalánková, Daniela Kovářová a Ivana Váňová. Při hlasování se zdržel šéf výboru Tomáš Goláň. S doporučením neratifikovat nesouhlasily Miroslava Němcová a Hana Kordová Marvanová.
Rušení dvou pohlaví, odebírání dětí? Mýty o Istanbulské úmluvě stále děsí, zbytečně |
Výbor v usnesení doporučuje Senátu s ratifikací nesouhlasit. Konstatuje, že úmluva je „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“. Podporuje snahy resortu spravedlnosti o legislativní posílení ochrany obětí domácího násilí a trestné činnosti. Těm, kteří ratifikaci nepodpořili, vadí v textu hlavně pojem gender. Výhrady měli třeba i k financování služeb neziskových organizací.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Istanbulská úmluva je třeba, ukazuje pandemie. I tak se ratifikace odkládá |
Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců.
Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými jedinci.
Násilí na ženách jako třídní boj?
Chalánková označila úmluvu za podvod gigantických rozměrů. „Násilí na ženách je pojímáno jako třídní boj,“ míní Chalánková. Podle ní „vše potřebné“ v českém právním řádu už je a odmítání úmluvy neznamená podporování násilí na ženách.
Podle Kordové Marvanové nepřijetí úmluvy naopak přestavuje návrat do 19. století. „Svým způsobem mě překvapuje, že kritici úmluvu vnímají jako ideologickou. Naopak výhrady jsou formulovány čistě ideologicky, nikoliv právně,“ míní Kordová Marvanová. Nedovede si představit, že by se Česko zařadilo vedle států jako Turecko, které mezinárodní dokument odmítají.
Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent případů.
Minulé kabinety projednání a ratifikaci odsouvaly. O odklad žádali i někteří nynější ministři, naposledy to byla tři lidovecká ministerstva a kvůli církvím pak i resort kultury. Pětikoaliční vláda v programovém prohlášení píše, že zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí.
Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. Vláda s pokračováním procesu ratifikace souhlasila koncem června. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly.
Členské státy na začátku června odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Kabinet předem oznámil, že se ČR při hlasování zdrží. Úmluva v ČR vyvolávala silné emoce. Důrazně ji odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné.
