Istanbulskou úmluvu podepsalo Česko v květnu 2016. Spory se vedou o její ratifikaci, neboť stále vyvolává silné emoce. Za cíl si přitom klade zlepšit pomoc obětem domácího a sexuálního násilí, kterých během pandemie rapidně přibylo.
Válková pro ČTK řekla, že se úmluva v tomto volebním období pravděpodobně už ratifikovat nebude. Zda jí bude nakloněna příští vláda, zatím neumí odhadnout. „Podle toho se bude odvíjet její osud,“ uvedla.
„Samotné naplňování úmluvy by již nyní pomohlo v tom, že by stát podporoval systémová a provázaná opatření směřují k zajištění potřebné pomoci a dostatečné osvětě,“ uvedla Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby. To se nyní podle ní děje pouze okrajově jako reakce na tlak organizací, které se této problematice již věnují.
„Máme rok a čtvrt na vysvětlování, potom vláda v červnu rozhodne, zda ji Parlamentu předloží,“ řekl k tomu šéf odboru rovnosti žen a mužů úřadu vlády Radan Šafařík.
Podle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je zastánců Istanbulské úmluvy dvakrát víc než odpůrců. Řada lidí však na dokument nemá názor a neví, co by měl v praxi přinést.
Půtky a pře kolem Istanbulské úmluvy přitom nejvíce dopadají na oběti domácího a sexuálního násilí.
To potvrzuje také Marta Smolíková z České ženské lobby. „Neměli bychom dopustit, aby se oběti domácího a sexuálního násilí staly současně obětmi na poli války proti takzvané genderové ideologii, homosexualismu či genderismu, kterými straší konzervativní a katolické kruhy ve strachu z ohrožení ‚tradiční‘ rodiny,“ okomentovala to.
Istanbulská úmluva a genderIstanbulská úmluva pracuje s pojmem gender. Tento pojem, na rozdíl od pojmu pohlaví, které je biologicky dané a se kterým se rodíme, znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, která příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže. Kritici Istanbulské úmluvy tvrdí, že úmluva je jen zástěrkou pro prosazení tzv. genderové ideologie. Úmluva se zabývá problematikou domácího násilí, které však genderově podmíněné je. To znamená, že domácí násilí souvisí s mocenskou nerovnováhou a dopouštějí se jej převážně muži na ženách. Existují i opačné případy (o jednom z nich si můžete přečíst zde), těch je ale výrazná menšina. Zdroj: Úřad vlády ČR |
Pandemie odkryla, jak úmluvu potřebujeme
Odpůrci rádi tvrdí, že Česko Istanbulskou úmluvu nepotřebuje, neboť má vlastní zákony a programy. Pandemie koronaviru však bolestně odhalila, jak velké mezery Česká republika má.
„Věříme, že právě tato pandemická situace pomohla zdůraznit, jak moc urgentně je toto téma třeba řešit. Bude skvělé, pokud již nyní politické strany deklarují závazek se tímto problémem zabývat ve svých volebních programech a společně podpoří ratifikaci v příštím volebním období, jak je ve vládním plánu,“ uvedla Stelzerová.
DOKUMENT: celý text Istanbulské úmluvy, o kterou se přou politici i sousedé |
Potvrdila se například potřeba zřízení dalších míst v azylových domech. U nás nyní existují jen tři utajené azylové domy pro oběti s 86 lůžky.
S domácím násilím se přitom podle statistik setká každá třetí žena, jen minulý rok vyhledalo ošetření 168 tisíc obětí. Za rok je policií vykázáno 1 500 lidí. Během pandemie tato čísla narostla, neziskové organizace evidují nárůst žádostí o pomoc až o 40 procent.
Je třeba také vyčlenit peníze na práci s pachateli. Té se nyní věnuje jen několik organizací a širší veřejnost o nich z velké části neví. Se vztekem má přitom podle výzkumu Ligy otevřených mužů problém až 13 procent dospělých, z nichž 10 procent připouští, že se přímo dopouští fyzické nebo verbální agrese.
Chybí také centra, která by se komplexně postaralo o oběti sexuálního násilí a znásilnění, které v Česku zažije v průměru každá desátá žena.
„Pokud vznikají nebo fungují specializované služby pro oběti násilí, je třeba zajistit kontinuitu pomoci v kombinaci s osvětou o fungování takových služeb. Pouze tak se informace o pomoci dostanou mezi potřebné ženy,“ dodala Stelzerová s tím, že nyní je pomoc dostupná zejména ve velkých městech, zejména Praze a Brně, ale je potřeba po celé České republice.
Na nekonzistenci v poskytování pomoci obětem domácího násilí poukazuje například výzkum o domácím násilí během pandemie Blanky Nyklové a Dany Moree ze Sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
„Neměli bychom dopustit, aby se oběti domácího a sexuálního násilí staly současně obětmi na poli války proti takzvané genderové ideologii, homosexualismu či genderismu, kterými straší konzervativní a katolické kruhy.“
Marta Smolíkovápředsedkyně České ženské lobby
Pomoc obětem v Česku je, ale má rezervy
Istanbulská úmluva by mohla pomoci také se zřizováním multidisciplinárních týmů, krizových linek pomoci a v neposledním řadě zmíněných azylových domů.
Kromě toho by se o problematice násilí na ženách a domácím násilí mělo více hovořit v rámci školních osnov a zajistit potřebné odborné vzdělávaní státních zástupců a zástupkyň, soudců a soudkyň. Řada z nich totiž stále věří přetrvávajícím mýtům a stereotypům o obětech i pachatelích.
„Rozhodně neplatí, že by český systém pomoci obětem byl v praxi dokonalý,“ zdůrazňuje Válková. „Úmluva ale představuje nástroj pro všechny ty, kteří se snaží v oblasti domácího a sexuálního násilí prosazovat pozitivní změny,“ dodává.
Sex bez souhlasu je vždy znásilnění. Neziskovky usilují o změnu legislativy |
Istanbulskou úmluvu odmítají konzervativci či katolická církev. Někteří kritici, mezi nimi například prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová, se zase bojí kvůli nesprávnému výkladu a nepochopení termínu gender a zakořeněných představách o ‚tradiční‘ rodině.
Aby dokument začal platit, má ho ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. Úmluva se na chvíli objevila na vládním programu například v červenci minulého roku, záhy však zmizela. Zdroj, který si nepřál být jmenován, tehdy redakci iDNES.cz řekl, že úmluvu vláda znovu odkládá, protože o ní nechtěl jednat premiér Andrej Babiš.
Vicepremiér Jan Hamáček přitom vloni v Senátu řekl, že český právní řád je na přijetí Istanbulské úmluvy připraven, a pokud by přijetí dohody některé státy v EU zablokovaly, Evropská komise vytvoří vlastní směrnici na ochranu před násilím a k posílení prevence.
Istanbulskou úmluvu zmiňuje i nová strategie rovnosti žen a mužů s opatřeními do roku 2030. Počítá se s osvětovou kampaní a vysvětlováním, co má dokument přinést.
