Ze dvou účastí ve Wimbledonu vytěžil jedno osmifinále, učil se, jak úderovou variabilitu skloubit se specifickým pohybem. Přestože ve dvaceti letech rozvíjí kariéru dynamicky, ani on sám zřejmě nečekal, že letos zelenými kurty protančí s bilancí dvanácti výher a žádné porážky.
Nejčerstvější a zároveň nejhodnotnější úspěch zaznamenal v neděli ve finále Wimbledonu, v němž v obří bitvě zdolal sedminásobného šampiona turnaje a držitele 23 grandslamových pohárů Novaka Djokoviče 1:6, 7:6, 6:1, 3:6 a 6:4.
„Jde o nejšťastnější moment v mém životě, splnil jsem si sen, pro dvacetiletého kluka je to úžasné,“ líčil vítěz. „Nečekal jsem, že se do této situace dostanu tak rychle. Jsem moc pyšný na sebe i svůj tým.“
Ukázal, že si zaslouží předpovědi, že může zažít podobně plodný tenisový život a převzít brzy definitivně skončenou dominanci Djokoviče, Rafaela Nadala a Rogera Federera.
Zároveň nadobro vyvrátil názory z tenisové komunity, že dění na kurtech po odchodu těchto tří velikánů ztratí na atraktivitě. Alcaraz znamená novou éru. Neméně poutavou a hlavně zábavnou.
Alcaraz ovládl Wimbledon. Ve strhujícím finále udolal Djokoviče v pěti setech |
„Přináší něco, co tenis ještě nikdy neměl,“ velebí ho sedminásobný grandslamový šampion a expert Eurosportu Mats Wilander. „I pod tlakem vidíte, že si hru užívá, protože se usmívá. Tohle nedělal ani velký Roger Federer, Rafa už vůbec ne. Novak občas, ale ne stejným způsobem.“
Španěl si získal oblibu fanoušků po světě nejen díky nezpochybnitelným výsledkům, vždyť už po titulu z loňského US Open se v devatenácti vyšvihl do čela světového žebříčku, ale i zmíněným nadšením.
„Je výtečným hráčem a díky svému přístupu i skvělým vzorem,“ pokračuje Wilander. „I ostatní se těší, až se s ním střetnou, protože s ním zažijí spoustu parádních výměn.“
Carlos Alcaraz přebírá trofej pro vítěze Wimbledonu od princezny Kate.
Jeden z nejpopulárnějších sportů planety v Alcarazovi skutečně našel novou celebritu a ideálního ambasadora. Mladý, nebojácný, na kurtu dře, předvádí neobyčejné kousky, které ocení i laici, ukazuje emoce, rád žertuje, v angličtině navzdory silnému přízvuku odpovídá upřímně.
Wimbledon 2023příloha iDNES.cz |
„Respektuje historii sportu i všechny kolem, nemůžu o něm říct jediné špatné slovo,“ oceňuje o 16 let mladšího vyzyvatele i Djokovič.
Alcaraz se s ním potkal už v semifinále nedávného Roland Garros, kdy prohrál ve čtyřech setech i vinou křečí, které ho v extrémně sledovaném duelu ochromily.
O měsíc později už pětisetovou řež ustál o poznání lépe než zkušenější protivník. Slíbil, že se nachystá s pomocí psycholožky, připravenost demonstroval třeba v maratonské, 26 minut dlouhé páté hře třetí sady, v níž odvrátil osm gamebalů a proměnil sedmý brejkbol.
Carlos Alcaraz se raduje z úspěšné výměny ve finále Wimbledonu.
Pak se oklepal z promarněných šancí ve čtvrtém dějství, v pátém zachoval klid, při vítězných gestech si ukazoval prstem na hlavu, aby deklaroval, v čem spočívá jeho hlavní síla. Naopak Djokovič svou temperamentní náturu neukočíroval, a když v úvodu páté sady přišel o podání, vzteky rozmlátil raketu o sloupek, který upevňuje síť.
Alcaraz si díky triumfu rychle zamiloval trávu, na níž odehrál teprve 18. zápas mezi profesionály. Před Wimbledonem ale naznačil možnosti titulem z podniku v Queensu. I sám Djokovič na jeho adresu při slavnostním ceremoniálu žertoval: „Myslel jsem, že s tebou budu mít problémy jen na antuce a betonu, ne na trávě.“
Později na tiskovce přidal: „Ještě nikdy jsem nehrál s takovým hráčem. Jako by měl to nejlepší ze mě, Federera i Nadala. Má úžasné schopnosti, které jsou klíčové pro dlouhou a úspěšnou kariéru na všech površích.“
Má hezký problém, bude dobrý skalp, předpovídá Navrátilová Vondroušové |
Naopak Srb tentokrát nepotvrdil pověst nezlomného šampiona. „Tahle porážka bolí,“ uznal. Rozhodně ještě není odepsaný, v příštích pár letech jistě přidá několik grandslamových titulů, povýší svůj status jednoho z nejlepších hráčů všech dob.
V neděli si ale stvořil tuze nebezpečného rivala, jemuž dal okusit sladké vítězství. Před finále poznamenal: „Carlos je velmi mladý, motivovaný a hladový. Ale já jsem hladový rovněž, tak pojďme uspořádat hostinu.“
Teď už ví, že víc si na ní pochutnal Španěl, který oslavil svou „teprve“ druhou grandslamovou trofej. Nicméně sbírku brzy nepochybně rozšíří. A střídání tenisových generací tak nejspíš přichystá další podobně chutná menu, jaké se servírovalo v neděli v Londýně.
