Máte za sebou čtvrtý závod ve čtyřech dnech. Cítíte únavu?
Je toho dost, ale teď mě čeká pár dní volna, tak se zase zresetuji a budeme pokračovat týmovými závody – mixem a na závěr s muži.
V sobotu jste v závodě družstev s mužským týmem do finále nepostoupili. Ovlivnilo vás to nějak vzhledem k dnešku?
Asi nijak zvlášť. Včera se vzduchovkou to byla jiná disciplína než dneska malorážka, tak je to něco úplně jiného. Samozřejmě nás ten neúspěch mrzel, ale zvládl jsem to nějak odblokovat. Ve střelbě jsou rozdíly tak malinkaté, že stačí pár chyb, a je po závodě.
Puškař Přívratský přidal na Evropských hrách k bronzu stříbro z malorážky |
Můžeme říct, že jste byl vzhledem k výsledkům z posledních závodů v neděli jedním z favoritů.
Já to slyším nerad. Myslím, že ve střelbě se nedá mluvit o favoritech. Jsou lidé, kteří se do finále probojují častěji, ale neoznačoval bych je za favority. Rozhodují maličkosti a vítěz minulého závodu může být lusknutím prstu na tom dalším dvacátý, protože dá dvě tři špatné rány, a je vymalováno.
Žádný tlak jste si tedy nepřipouštěl?
Nijak zvlášť. Nechtěl jsem to pokazit, ale to je přirozené, to nechce nikdy nikdo. Přistupoval jsem k tomu jako ke každému závodu. Prostě jsem chtěl předvést svou dobrou práci tak, abych s ní byl spokojený. A pak jsem samozřejmě doufal, že mě to na terči odmění desítkami.
Kvalifikace byla hodně napínavá. Při střelbě vleže jste střílel samé desítky, vestoje na to ale nenavázal.
Měl jsem štěstí, že jsem body nahrabal v řemenech (střelba v kleku a vleže – pozn), kde jsem ztratil jen dva body, což je fajn. Zvlášť dneska, kdy trochu pofukovalo. Takže jsem pak měl nějakou rezervu do stoje. Bohužel pro mě jsem ji pak dost využil, a ten polštář hodně rychle ubýval. Dnes byla kvalifikace extrémně kvalitní. Na to, jak malý počet lidí tu je, tak výsledky byly hodně našlapané. Myslím, že se snad ještě nestalo, aby se šlo na tak vysoká čísla. Takže to mě trochu překvapilo. Myslel jsem, že do finále proklouznu s větším klidem. Nakonec to bylo o fous.
Jiří Přívratský ve finále střelby malorážkou
Co bylo při střelbě vestoje špatně?
Je těžké to popsat. Mohla za to spousta menších věcí a když se sečtou, vznikne naprd část závodu. Ale nejvíc za to u mě dnes mohla stabilita. Nedokázal jsem zbraň stabilizovat tak, jak bych potřeboval. Neměl jsem svůj klid pro výstřel. Takže se mi děly psí kusy. Nakonec jsem to ale nějak umačkal.
Ve finále se to pak otočilo…
Ano, v řemenech se mi nedařilo tak, jak jsem si představoval, ale naopak jsem si udělal dobrou polohu vestoje. Podařilo se mi dohnat konkurenci, postupně nabírat body a vyšplhat až nahoru.
Medaile i přes školácké chyby. Na oslavu není čas, říká bronzový Přívratský |
Při rozstřelu o zlato diváci poslední rány vytleskávali a povedeným bouřlivě aplaudovali. Jak se v takové atmosféře střílí?
Je to nepříjemné. Zvlášť v tomhle případě, protože Zalán Pekler střílí rychleji než já, takže jsem měl informaci o jeho střelbě ještě předtím, než jsem vystřelil sám. Od toho je potřeba se odprostit a udělat ránu i přes to, co slyšíme. Protože některé týmy taktizují a tleskají, i když dá jejich závodník devítku, aby rozhodili oponenta.
A to působí střelba jako takový přátelský sport…
Je to přátelský sport, ale samozřejmě každý tým chce, aby vyhrál jeho závodník. Tak se tomu snaží pomoci všemi možnými prostředky – fanděním, potleskem, vytleskáváním.
Jiří Přívratský po rozstřelu o zlato, ve kterém podlehl Maďaru Peklerovi
Vaše poslední rána pak byla jen devítka.
To byla chyba. V rozstřelu o zlato jsem byl paradoxně méně nervózní než předtím ve finále o umístění. Ale pak mi to začalo plavat a já jsem rány nedokázal spouštět tak, jak bylo třeba.
Mohlo to být únavou?
Teoreticky ano. Ale ne únavou jako takovou, spíš protože tady bylo horko a vydýchaný vzduch. Ale za to špatné spouštění si můžu sám.
Máte dvě medaile ze dvou individuálních závodů. Jste spokojený?
Rozhodně. Je to úspěch, který už možná nikdy nezopakuji. Mám z něj velkou radost. Uvidíme, co nás čeká dál. Jak tady na Evropských hrách, tak i v budoucnu. Jestli se mi něco takového ještě povede.
Po pátečním bronzu nebyl na oslavu čas, teď už nějaká bude?
To vůbec nevím. Ještě jsem se od finále nezastavil. Ze všeho nejdřív musím nechat vyvětrat kabát a kalhoty, protože jsou celé prosáklé potem, tak ať mi nezasmrádnou.
