Cestou do útrob 54tisícového stadionu přijímá gratulace a ochotně odpovídá na žádosti o rozhovor. „Běželo se mi skvěle,“ pouští se do vyprávění. „Zlepšila jsem rytmus i techniku, sice poslední mezera byla o krok víc, než jsem chtěla, ale i tak je moje hodnocení pozitivní,“ culí se.
Aby ne, vždyť zrovna vybojovala v silné evropské konkurenci šesté místo. „Všechny holky, se kterými jsem běžela, jsou dlouhodobě kvalitní,“ ví dobře. „Mám radost, že jsem se s nimi mohla porovnat a hlavně, že jsem neplápolala někde v závětří.“
Mám na to skočit 465. Švábíkové o místo utekla medaile, teď cílí na rekord |
Zatímco v mix zóně kolem ní procházejí její soupeřky, Jíchová se chlubí, jaký progres za poslední dobu udělala. „Už nejsem moucha,“ vtipkuje s odkazem na loňské mistrovství Evropy v Mnichově, kde si stěžovala na nedostatek síly. „Tipněte, jaký mám teď osobák na přemístění,“ vybízí přítomné novináře.
Ani ti nejzkušenější si netroufají odhadovat, a tak dvaadvacetiletá atletka po chvíli smíchu odkrývá. „68! Což je na holku, která váží tak 54, docela dobrý,“ raduje se. „Loni jsem měla tuším šedesát. V síle jsem se posunula a je to opravdu vidět i na odrazu do překážek.“
Jak pokračuje v mediálních povinnostech, po očku ji z tribuny sleduje trenér. „Zná mě líp než kdykoliv jiný,“ prozrazuje Jíchová, co si po závodě stačila ke svému výkonu poslechnout. „Prý dobrý, jen první překážka byla divná. Já to samozřejmě vím, jsem soutěživý typ, tak se se všemi porovnávám hned od začátku,“ ospravedlňuje se.
Do cíle dobíhá česká atletka Nikoleta Jíchová. Evropské hry v Polsku.
Sama totiž cítí, že se veškerá dřina, kterou věnuje každému tréninku, vyplácí. „Jsem vděčná za postupný, a hlavně poctivý pokrok,“ cení si. „Nejsou to žádné ulítlé časy, ale stabilně běhám pod 54. Mám ze sebe velkou radost.“
Zaslouženou.
Dlouhodobě prokazuje progres, pořád míří výš. „Zlepšila jsem se i ve vytrvalosti, což je na mě úspěch, protože jsem nikdy nebyla zvlášť běhavý člověk,“ přiznává o sobě. „Zamakala jsem i na rychlosti, sama bych byla zvědavá, za kolik bych si zaběhla třeba dvoustovku nebo stovku,“ snažila se tipovat.
Bohužel pro mladou atletku, sezona je sice dlouhá, ale ne nafukovací. „To já samozřejmě vím,“ směje se. „Teď mě čeká Zlatá tretra, pak si dám krátkou pauzu a odjedu na soustředění,“ sdílí plány, které v blízké době má.
Čeští atleti drží před posledním dnem ME družstev dvanácté místo |
Ač se soustředí na oblíbené překážky, před druhou půlkou sezony se chce vrátit i na trať bez nich. „Před mistrovstvím republiky bych mohla stihnout hladký úsek čtvrtky, abych si třeba vylepšila osobák,“ plánuje. „Pak pojedu závodit do Tábora a případně na mistrovství světa.“
Loni se na světový šampionát těsně nepodívala, letos by v Budapešti startovat chtěla. „Ale ranking je ranking,“ povzdechne si do diktafonu. „Do poslední chvíle nemůžete nic říct na sto procent, ale věřím, že by to mohlo klapnout,“ zůstává Jíchová směrem k mistrovství optimistická.
