Každou chvíli kolem sebe slyšíme, že by měl někdo něco honem rychle zaklepat – aby náhodou nějakou pro něj důležitou věc nezakřikl. A tak jeden hledá dřevo, druhý věří zubům, třetí okamžitě pátrá po kousku kovu...
Občas se ovšem najdou i rouhači, kteří podobným pověrám nevěří.
Jednu takovou nedávnou osobní zkušenost má i člen týmu Vysočina Gladiators, který hraje nejvyšší českou soutěž v americkém fotbalu. První květnový den, chvilku před začátkem domácího utkání s Přerovem, se Petr Čermák rouhal natolik, že málem přišel o nejdůležitější část sezony.
„Klukům z mančaftu jsem se chlubil, že všechny zápasy ve své dosavadní hráčské kariéře jsem zvládl bez většího zranění. A chvilku nato jsem si pak zlomil nohu,“ svěřil se devětadvacetiletý wide receiver (WR) jihlavského A-mužstva. Tedy ten, jehož úkolem je zachytit míč hozený quarterbackem a utíkat s ním směrem k soupeřově end-zóně.
Jihlavský Petr Čermák se probíjí mezi dvojicí bránících hráčů během zápasu nejvyšší české soutěže amerického fotbalu.
Co vám blesklo hlavou v okamžiku, kdy jste ucítil bolest?
Že jsem si o to sám řekl.
Jednalo se o faul, nebo to byla nešťastná shoda náhod?
Běžel jsem s míčem a protihráč mě sestřelil ze strany. Rozhodně to ale byl čistý zákrok. Jen moje stojná noha nevydržela tíhu těla.
První prognózy asi nebyly zrovna příznivé...
Doktor na hřišti mi oznámil, že to vypadá na lýtkovou zlomeninu. A to mi následně potvrdili na rentgenu v brodské nemocnici. Měl jsem prý zlomenou hlavičku fibuly. Naštěstí to vydržely aspoň vazy.
Nicméně žádná legrace to nebyla, přesto jste hned prohlašoval, že se vrátíte co nejdřív.
Okamžitě jsem se začal vyptávat doktorů, jestli bude nutná operace, nebo se dá léčení zvládnout jinak a rychleji. A čtyři z pěti lékařů mi řekli, že by to neoperovali. Tak jsem se rozhodl dát na jejich radu, dostal jsem ortézu, následně jsem nohu začal rozhýbávat a potom se začal zapojovat znovu do tréninku.
Dá se tedy říct, že na semifinále s Nitrou příští týden už byste měl být připravený?
Nechal jsem to přírodě a vypadá to dobře. Dokončuji rehabilitaci, cítím se dobře, tak snad budu moct nastoupit.
Vyhráli jste svoji skupinu v rámci základní části, s přehledem postoupili do semifinále, takže to vypadá, že se zatím držíte předsezonního plánu. Nebo ne?
Víceméně je to opravdu tak, jak jsme si naplánovali. Tedy kromě těch dvou zaškobrtnutí v podobě dvou porážek. Nicméně ano, celkově zatím pořád držíme směr.
Když se zastavíme u oněch zaškobrtnutí, tak jedním ze soupeřů, kteří vás dokázali udolat, byla právě Nitra. Byť tehdy vyhrála velmi těsně 42:41. Nabrali jste tehdy dostatek zkušeností, aby se nic podobného v semifinále neopakovalo?
Myslím, že jsme za poslední týdny učinili dost zásadní kroky k tomu, abychom Nitru v její produktivitě zastavili. Jsme dobře připraveni. Navíc máme pořád ještě týden na to, abychom naši hru vyladili úplně.
Pojďme se ještě na chvilku vrátit k vašemu zranění. Prožíval jste všechny zápasy vašich spoluhráčů spíš někde doma, nebo jste chodil fandit s ortézou?
Neviděl jsem jen zápas, který byl hned po Přerovu, jinak jsem už potom fandil pokaždé přímo. Navíc připravuji hřiště, takže jsem tam vlastně být musel. Aspoň dohlížet.
Berete svoje zdravotní patálie jako další zkušenost?
Určitě. A taky už vím, že když se někomu nechce na trénink, je to nic proti tomu, když nemůžete.
Americký fotbal byl pro vás od začátku sportem číslo jedna?
Vždycky jsem dělal sport jen rekreačně, třeba tenis nebo hokej, ale nikdy nic organizovaně. Až jsem objevil americký fotbal. A to tehdy ještě nebyl tak známý a atraktivní. Vůbec jsme neměli mládežnické týmy, jen seniorský.
Vy jste tedy jedním z těch jihlavských hráčů, kteří zažili klub od úplných začátků až po zisk prvního titulu?
Přesně tak, prošel jsem s Gladiátory od třetí ligy až na vrchol.
Pocházíte přímo z Jihlavy?
Ne, jsem kousek od Humpolce, takže dojíždím.
Všimla jsem si, že hrajete s číslem 15, má to nějaký význam? Jako třeba že americký fotbal chcete hrát patnáct sezon?
(usmívá se) To se uvidí. Ale ne, žádný limit jsem si nedal. A patnáctku jsem měl už od časů rekreačních sportů, tak jsem si ji nechal.
