Kdyby se medaile rozdávaly v rámci divizí, měla by česká tyčkařka bronz. V nejvyšší lize, kam Česká republika předloni postoupila, skončila Švábíková třetí. Jelikož se ale do hodnocení Evropských her započítávají i divize nižší, medaile jí jen o jedno místo unikla.
„Věděla jsem, že Slovinka Tina Šutejová z druhé ligy skočila 470,“ počítala už před závodem s tím, že pro medaili si bude muset vyskočit ve své divizi nejhůře druhou příčku. „To čtvrté místo mě ani tolik nemrzí,“ vysvětlila.
„Měla jsem skákat lépe, bez křížků, abych bojovala o evropskou medaili,“ uvědomovala si. „Ale to se nedá nic dělat.“ Na první pokus totiž Švábíková zdolala pouze laťku ve výšce 425 centimetrů, na všech ostatních potřebovala vždy dva pokusy.
Čeští atleti drží před posledním dnem ME družstev dvanácté místo |
„Po prvním skoku jsem měla poměrně dlouhou pauzu, než jsem šla na laťku 440 centimetrů,“ podotkla po závodě. „Moc jsem se nerozběhala, nechytila jsem to, potřebovala jsem se do toho víc dostat.“
Dvakrát musela navštívit i výšky 450 a 460 centimetrů. „Při té jsem neměla moc velkou rezervu,“ zamýšlela se nad výkonem, který byl nakonec jejím posledním úspěšným. „Byl to takový skok akorát nad laťkou, až se podívám na video, tak uvidím. Ale 460 se určitě počítá.“
Po povedených skocích si vždycky radostně zatleskala, ale když stála s náčiním v ruce a rozbíhala se proti červené žíněnce pokořit dalších pět centimetrů navíc, věděla, že má jen jeden pokus.
„Mrzí mě, že jich nebylo víc,“ posteskla si. Ale přísná pravidla týmové soutěže jsou nekompromisní. „Měla jsem tvrdší tyč, potřebovala bych aspoň dva pokusy. Ale měla jsem ty předešlé výšky skákat napoprvé.“
Amálie Švábíková během Evropských her v Polsku.
Evropskou medaili sice třiadvacetiletá tyčkařka nezískala, českému týmu však přinesla slušných čtrnáct bodů. „Jsem moc ráda, šla jsem do toho s tím, abych jich vybojovala co nejvíc, což se povedlo,“ libovala si. „Čtrnáct bodů je krásných, svoji práci jsem odvedla.“
Na jedničku, hodilo by se říct. Větší bodový zisk totiž český tým zoufale potřeboval, když Švábíková soutěžila, krčil se až na nepostupovém čtrnáctém místě.
„Doufám, že to nějakým způsobem pomohlo,“ přála by si. Stejně jako ostatní si totiž účasti mezi evropskou elitou cení. „Doufám, že ostatní taky zabojujou, abychom se udrželi se a nespadli zpátky do druhé ligy.“
Spadla ze schodů, odložila Odložila. Teď se Švábíková chystá pokořit křížky |
Solidním výkonem Švábíková potvrdila, že si z halové části sezony přenesla na venkovní závody kvalitní formu. V únoru na šampionátu v Ostravě posunula český rekord do výšky 472 centimetrů, na halovém mistrovství Evropy v Istanbulu si zase skočila pro bronz, který jí vynesl první velkou seniorskou medaili.
V polském Chorzówě se opět namotivovala. Neomezoval ji ani desetidenní tréninkový výpadek, který zapříčinil nešikovný pád na schodech. „Spěchala jsem na trénink a uklouzla jsem, takže jsem si narazila kotník,“ připomněla, proč vynechala například Memoriál Josefa Odložila.
Na mistrovství Evropy družstev už žádné nepříjemnosti nezaznamenala. „Bylo to úplně v pohodě,“ ujistila. „Už týden jsem trénovala bez bolesti, všechno je v pořádku,“ usmívala se.
Amálie Švábíková se připravuje na svůj pokus ve skoku o tyči.
A tak už myslí na další výzvu, která ji zanedlouho čeká. Už v úterý se znovu ukáže divákům, kteří dorazí do Ostravy na oblíbenou Zlatou Tretru. Švábíková na ní chce napravit to, co jí v Polsku zmařil omezený počet křížků.
„Cílím na to, abych tam tu 465 skočila,“ věří si. „Mistrovství Evropy družstev je pro mě dobrý ukazatel před Zlatou Tretrou.“ A jelikož bude mít standardní tři pokusy, její ambice pro pokoření rozhodně nejsou nesplnitelné.
„Mám na to, určitě.“ A tak je možné, že fanoušci v Ostravě uvidí, jak si česká naděje vylepší venkovní osobní rekord.
