Žaneta Suchánková o seznámení i večírcích
KDY NA NĚJ BÝVÁM HRDÁ
Kdykoliv ho vidím v divadle. Když loni vydal svou první knihu. Už kdysi říkával: Až budu starej, začnu psát. Takže když se za covidu zavřel v pracovně, pomyslela jsem si, už je to tady, zestárl, dědek!
(Bořek: Jistěže jsem zestárl, má drahá. Uvaž, že za komunistů bych šel do důchodu už za čtyři roky. Za kapitalistů do něj nepůjdu nikdy.)
JAK JSME SE POZNALI
Já si to pamatuju, ty taky?
(Bořek: Nepamatuju si den, ale místo a období ano. Bylo to na Strahově, kde Žanetka pracovala a kde taky sídlilo rádio, pro které jsem pracoval.)
Potkávali jsme se na obědech.
(Bořek: Jakkoliv pro mě se tehdy ještě oběd mnohdy proměnil v panáka kořalky.)
Žaneta Suchánková Po dokončení obchodní akademie v Lobkovicích si našla práci v Praze. „Dnes vím, že jsem měla studovat dál, byla to chyba, ale vidina osamostatnění a odchod z Neratovic byly pro mě důležité,“ říká. Pracovala v několika institucích jako produkční, teď má na starosti obchodní oddělení pražského Divadla pod Palmovkou. S Bořkem má čtrnáctiletého Nikolaje a desetiletého Andreje. |
PROČ SE DOMA MÍJÍME
V posledním roce nám společný čas nevychází. Bořek bývá dopoledne doma a odjíždí hrát, když já se z práce vracím. Vstávám v pět, potřebuju stihnout všechnu práci a být doma do čtyř, abych se ještě mohla učit s kluky a postarat se o domácnost.
KDY MI DOMA CHYBÍ PARŤAČKA
Pořád. Když jsem čekala Andreje, byla jsem přesvědčená, že to bude holka, takže jsem to pak obrečela. Dcera by se jmenovala Kira.
(Bořek: Po mojí tetě.)
A nadto mě Bořek naštval, když přivedl domů psa. Já chtěla fenku. Aspoň tu fenku!
NA ČEM JE ZÁVISLÝ
Myslím, že na mně. A na hudbě, tou nás terorizuje od rána do večera.
(Bořek: Jakmile usedám do auta, zapínám hudbu. Doma máme všechny místnosti dobře ozvučené, mám taky přenosný reprák, diskotéku si pořádám i u bazénu. Ale jakmile přichází Žaneta, vypíná mi to.)
MŮJ VZTAH K VEČÍRKŮM
Časem se ze mě stal introvert. Mám ráda okruh svých přátel, ale velké večírky, kam chodí Bořek, mě nebaví. Ne že bych je odmítala, ale využívám toho, když tam jít nemusím.
(Bořek: Při společné účasti si oboustranně z večírků pomáháme velmi rychle, protože já nepiju a všechny příběhy už jsem slyšel. Mockrát.)
JAK TO MÁME SE PSY
Z předchozího vztahu mi kdysi zůstala fenka. Když jsme si začali s Bořkem, koupila jsem mu k narozeninám navíc dogu, protože mu předtím jedna umřela. Teď máme Ozzyho, výmarského ohaře.
(Bořek: Který vyžaduje procházku pětkrát denně a nemůže to být procházka na pět minut).
Mně to ale vyhovuje. Po příjezdu z práce se hned převlékám do tepláků a jdu na hodinu a půl venčit, mám ráda procházky za jakéhokoliv počasí, i v zimě s čelovkou.
6. prosince 2022 |
Bořek Slezáček o snech i psaní
NAKOLIK JSME ROZDÍLNÍ
Jsme dvě velmi odlišné bytosti. Já miluju hudbu, Žaneta zná jen dvě zpěvačky: Sade a Hanku Zagorovou. I proto jsem přijal roli v muzikálu Biograf láska. S vědomím, že Žanetce aspoň něčím udělám radost. Zatímco já jsem do větru, ona je domácník. Podobně se jeví i synové. Starší Kolja je vysloveně po mně, dobrodruh, Andy se odmala drží domova.
Bořek Slezáček Z inženýra ekonomie se stal herec a moderátor. Loni debutoval jako spisovatel povídkovou knihou Kéž bys tu byla, zaměřil se i na psaní scénářů. Vedle muzikálů v divadlech Broadway a Kalich hraje v Činoherním klubu. Natáčí s českými a zahraničními produkcemi. Připravuje zájezdovou talk show s Veronikou Žilkovou o showbyznysu a vztazích mezi ženami a muži s názvem Nemáš pravdu, drahý. |
V ČEM JE LEPŠÍ NEŽ JÁ
Ve všem. Z hlediska lidských vlastností nepochybně, je totiž nefalšovaně laskavá, zatímco já mám sklony k nepokoře a aroganci. Je i pracovitější, a to si nemyslím, že bych byl zrovna lenoch. V praktických činnostech jsem lepší jenom ve vaření, ona v úklidu. Uklízí v podstatě neustále, je to její únik z reality.
JAK SE LIŠÍ NAŠE SNY
Kdybych našel odvahu hodit všechno za hlavu a věnovat se pouze psaní, usadili bychom se natrvalo v Itálii, konkrétně v okolí Verony, kde to miluju. Kdežto Žanetka...
(Žaneta: To si vůbec neumím představit.)
Ráda vycestuje, ale ne na dlouho. Já i naši kluci si v cizině umíme představit i Vánoce v hotelu, protože bychom po sobě nemuseli uklízet.
(Žaneta: To ne! Na Vánoce chci být doma.)
Už teď se těší, až nás zase na Vánoce udekoruje k smrti.
PROČ NÁS NENÍ DOMA VÍC
Nemít další dítě bylo mé rozhodnutí, první vskutku racionální rozhodnutí v životě, byť nemilé. Žanetka by si třetí dítě přála, já sám bych měl dětí klidně i pět, na holku jsme se těšili, jenže začali jsme pozdě. Co kdybych umřel a nechal tady Žanetu se třemi dětmi samotnou? To by se mi blbě umíralo.
JAK JSME SE OCITLI NA VSI
V rámci mého odvykání starému životnímu stylu to bylo fajn rozhodnutí. Ideální se to ukázalo i pro malé děti, mohli jsme je vystrčit před dům a nebát se, že je něco přejede.
(Žaneta: Určitě jsem to navrhla já, tys byl tenkrát večírkový král a na venkov se ti moc nechtělo.)
PROČ JSEM ZAČAL S PSANÍM
Psát jsem chtěl vždy, urychlil to covid a zavřená divadla. Začal jsem s divadelním scénářem uvažovaným pro zájezdový soubor, se kterým jsem hrával. Ačkoliv Žaneta se po přečtení smála, že tohle se nikdy hrát nebude, nikdo další mi to vysloveně nepohaněl. Pak mě má kamarádka a agentka Mirka Hyžíková vybídla, ať to dám přečíst Honzovi Hřebejkovi. Uznal jsem, že Honza ke mně bude kriticky nemilosrdně přímý. Po třech dnech zavolal, že by se to dalo zpracovat jako filmová látka. Aktuálně je to ve fázi příprav v České televizi.
9. dubna 2015 |
