Mohla si za to sama. Třetina lidí stále viní oběti domácího násilí, ne agresory

Více než třetina lidí je přesvědčená, že oběti alespoň v části případů nesou zodpovědnost za to, co se jim děje. Častěji jsou o tom přitom přesvědčení muži. A to i přesto, že se každý třetí člověk setkal ve svém okolí s psychickým týráním. Vyplynulo to z výzkumu agentury IPSOS pro iniciativu Pod svícnem.

ilustrační snímek | foto: Shutterstock

Victim blaming. To je anglický termín, který do češtiny lze přeložit jako obviňování oběti. Jeho smyslem je dospět k závěru, že si může za způsobenou újmu sama. Podle průzkumu si to myslí každý třetí a zejména toto přesvědčení převládá u mužů, a to ve více než 41 procentech případů.

Data tak potvrzují předchozí výzkum koalice Ne Násilí (NeNa), podle které však vinu oběti připisovalo o něco méně lidí, a to 26 procent oproti nyní zjištěným 35 procentům.

„Z terénu víme, že právě toto mentální nastavení okolí přispívá k nenahlášení trestných činů a celkově k nízké motivaci obětí svou situaci řešit,“ uvedla poslankyně a členka Podvýboru pro domácí a sexuální násilí Barbora Urbanová, která je zároveň spoluzakladatelkou iniciativy Pod svícnem.

Oběti domácího násilí balily na útěku. Fotograf zachytil, co si vzaly

Jak doplnila, toto chování je patrné ve velké míře v diskuzích. To dokládají také četné výzkumy. Negativní a vulgární komentáře totiž nenabízí řešení ani podnětnou diskuzi, ale naopak mohou některé oběti od sdílení odradit a vyvolat v nich obavy z toho, jak budou reagovat lidé kolem nich.

Jak dokazují další zjištění, s rostoucí vírou ve stereotypy navíc klesá pravděpodobnost, že oběť trestný čin nahlásí. Situace je pak podobná, mnohdy ještě horší, také v případě, kdy domácí násilí zažívají muži. Ti často čelí posměškům a odsuzování, navíc mnohdy ani neumějí domácí násilí identifikovat.

Dlouho jsem nevěděl, že jsem oběť domácího násilí, říká týraný muž

Poznatky z výzkumu jsou znepokojující především proto, že z dat vyplynulo, že téměř každý pátý respondent se ve svém okolí setkal s fyzickým týráním, a to ať už u sebe nebo ve svém okolí. S psychickým týráním to pak byl každý třetí.

Každý dvacátý dotázaný pak uvedl, že sám byl obětí. Fyzické týrání zažilo téměř devět procent dotázaných žen oproti dvěma procentům mužů, psychické pak více než 16 procent žen oproti 6 procentům mužů.

„Psychické týrání jako jedna z mála forem domácího násilí může fungovat izolovaně. Zpravidla je však doplněné i jinou formu domácího násilí, ať se jedná o sexualizované, ekonomické, či o sociální izolaci,“ přiblížila Michaela Studená, spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem.

Polovina lidí viní ženu

• 26 procent lidí si myslí, že oběť si může za násilí částečně sama,
• 31 procent se domnívá, že na agresivitu mají vliv finanční starosti rodiny,
• podle 56 % respondentů začíná násilí nějakou provokací ze strany ženy.

Zdroj: Koalice Ne Násilí (NeNa)