Ale dokud se tak nestane, je podle ministryně třeba Ukrajině pomáhat. „Zatím je to i o tom, kolik těžkých zbraní tam můžeme poslat. Česká republika ještě má co poslat. Ale nemůžeme si dovolit posílat něco, co naši vojáci potřebují,“ zdůrazňuje politička.
Pomoc podle ní není jen o dodávkách zbraní, ale i o společných projektech českých firem s obranným průmyslem Ukrajiny. Česko loni poslalo Ukrajině věci za 10 miliard korun, kolik jí ještě pošle? „Nechci vystřelit číslo, ale myslím si, že se pořád můžeme bavit o miliardách,“ odhaduje ministryně.
Na únorovém velitelském shromáždění armády náčelník generálního štábu Karel Řehka prohlásil: „Válka v Evropě není nemyslitelná (…). Stát by musel přistoupit k nějaké formě mobilizování materiálu i lidí.“ Z jeho slov plyne, že se válka může rozšířit i za hranice Ukrajiny. Pokládáte to za reálné a může opravdu dojít k mobilizaci?
Rétorika Ruska je v tomto ohledu jasná. Oni hovoří o tom, že Ukrajinou to nekončí. Výroky diplomatů – jako je třeba Lavrov – se posunuly. Hovoří o zabrání Polska, vyhrožují Pobaltí. Takže reakce pana generála Řehky byla i na tyto výroky. To, že armáda počítá s nějakými plány včetně těch mobilizačních? Ano, vždyť to jsou strategické dokumenty, které musí mít každá země. Pokud byste vedl rozhovory s ministry obrany Polska, Slovenska, Německa, řeknou vám to samé. Přece nemůžeme spoléhat na to, že budeme něco řešit, až když to přijde. I proto teď ve Sněmovně novelizujeme legislativu, o které víme, že se na ni v minulosti nesáhlo, protože se do toho mým předchůdcům nechtělo. Ale s mobilizací to nemá nic společného, to zdůrazňuji.
To, že část mužů na ženu v čele resortu obrany kouká s despektem, je fakt. Ale nemyslím, že to je případ pana prezidenta Pavla. On ví, čím jsem si prošla ve sněmovním výboru pro obranu.