Šetřit za každou cenu
V bhópálském Union Carbide se šetřilo skutečně na všem.
Snaha ušetřit na provozních nákladech vedla americkou společnost Union Carbide v roce 1969 k přesunu části výroby do Indie. A tady, v Bhópálu, se skutečně šetřilo ve velkém. Hlavně na bezpečnostních systémech, kvalitě materiálu, počtu dozorčích zaměstnanců.
Za úsporami se šlo tak daleko, že byly vypnuty i chladicí jednotky kapacitních nádrží s chemikáliemi. Ušetřilo se tím 70 dolarů denně. Když tu po sérii různě závažných nehod prováděli inženýři kontrolu provozu, identifikovali 30 vnitropodnikových rizikových procesů, které mohly kdykoliv přerůst v katastrofu. Pochopitelně, že to vedení Union Carbide nemohlo nechat jen tak. Postaralo se o to, aby se výsledky inspekce ztratily. K havárii tu dříve nebo později muselo dojít, jedinou záhadou je, že navzdory kritickému zanedbání to „vydrželo pohromadě“ až do půlnoci 2. prosince 1984.
Během čištění nádrží tehdy došlo k úniku 42 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších toxických plynných látek, které se kvůli povětrnostním podmínkám velmi rychle rozšířily na plochu 60 kilometrů čtverečních. Bhópál měl tehdy skoro 800 tisíc obyvatel a jeho předměstské slumy těsně sousedily s ploty chemičky. Bezprostředně po zasažení plynem zemřelo na osm tisíc lidí, dalších asi 16 tisíc v následujících dnech. Zasaženo plyny bylo celkem zhruba 560 tisíc lidí. Vedení společnosti havárii tři dny důsledně popíralo, navazující zásah se vlekl týdny a soudní tahanice pětadvacet let. Koncentrace chemikálií v půdě v okolí chemičky překračují zdravotní normy asi milionkrát ještě dnes.
