Varování pro celou Evropu
To, že při havárii unikl do ovzduší i ten nejjedovatější ze sedmnácti možných druhů dioxinu, si pro sebe nechali představení společnosti sedmnáct dní.
Havárie u italského Sevesa, ke které došlo 10. července 1976, potvrzuje, že nehody se mohou stát i v Evropě. Chemička Icmesa vyráběla herbicidní přípravek TCDD na bázi dioxinu. Zmíněná látka skvěle zabírala proti plevelům, ale její praktické nebezpečí spočívá v tom, že je neviditelná a jedovatá i v naprosto minimální koncentraci.
Tady se jí během chvíle dostaly ven necelé dva kilogramy, čímž se její měřená koncentrace v ovzduší zvýšila 166krát. K tomu je třeba připočíst dalších zhruba šest tun toxických plynů. Může se to zdát relativně málo, ale stačilo to k plošné kontaminaci území o rozloze 18 kilometrů čtverečních. S tím, že továrna byla velmi blízko italským městům Seveso, Meda, Desio, Cesano Maderno, Barlassina a Bovisio-Masciago, dohromady se 120 tisíci obyvateli, 20 kilometrů na dohled od milionového Milána. Zásah zaměstnanců chemičky byl v rámci možností příkladně pohotový, příčina celé havárie byla odstraněna v průběhu necelých 20 minut od nehody.
Horší to už bylo s reakcí vedení chemické továrny vůči veřejnosti. Fakt, že při havárii unikl do ovzduší i ten nejjedovatější ze sedmnácti možných druhů dioxinu, si pro sebe představení společnosti nechali 17 dní.
Tedy do doby, kdy už 193 lidí utrpělo těžkou otravu spojenou s kožními lézemi a chlorakné a muselo být neprodleně hospitalizováno. V různé míře závažnosti pak bylo toxickými látkami zasaženo 1 600 lidí. Kontaminovaná oblast musela být evakuována, tamní hospodářská zvířata vybita a veškerá úroda zlikvidována, aby se jedy zasažené poživatiny nedostaly do spotřebního řetězce. Celá havárie se pak stala motivem pro novou bezpečností směrnici Evropské unie o provozu chemického průmyslu.
