Právě proto experty v oblasti vodohospodářství výrazně znepokojily problémy, které s sebou přineslo dosud největší sucho v novodobé historii Česka v letech 2017 a 2018.
„Významné dopady změny klimatu na vodní režim Dyje byly způsobeny chybějícím množstvím sněhu a srážek v povodí, což následně vedlo k nižším průtokům v Dyji a jejích přítocích,“ popsal tehdejší situaci Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Na jaře nebylo vůbec poprvé možné naplnit vodní nádrže. A zatímco dříve česká strana s rakouskými kolegy řešila hlavně krizové situace způsobené povodněmi, tentokrát museli společně zajistit zásobování vodou v regionu ohroženém suchem.
Právě to rozpoutalo tříletý projekt, na kterém se podíleli vědci, klimatologové i vodohospodáři z obou stran hranice a který skončil na sklonku loňského roku. Jeho cílem bylo prozkoumat dopady klimatické změny na vodní bilanci v povodí Dyje až do roku 2050. Na základě těchto poznatků pak vznikl návrh „nouzového“ manipulačního řádu, na němž mají spolupracovat obě země.
Vědci, zjednodušeně řečeno, podle klimatických modelů odhadli bilanci vody na další tři dekády a také její očekávanou potřebu v budoucnu. Vše připravili na míru konkrétně povodí Dyje a sestavili systém, podle kterého se bude v době sucha s vodou v Dyji hospodařit.
„Setrvalý nárůst teploty má stále patrnější vliv na vodní bilanci. Manipulační řády přizpůsobené klimatickým změnám, jejichž cílem je zadržet vodu v době nadbytku, aby ji bylo možné poskytnout v období intenzivního využívání, přispějí ke zlepšení bilance v budoucích suchých obdobích,“ oznamuje Trnka.
Za rakouskou stranu projekt řešilo třeba vodohospodářské oddělení dolnorakouské zemské vlády, Technická univerzita ve Vídni nebo Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku.
Česká strana do něj zapojila experty z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, meteorology a vodohospodáře z Povodí Moravy i z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.
