„Stále však má individuální přístup a u silových a odrazových věcí z té nohy se ještě necítí. Tam bude třeba trocha trpělivosti,“ podotkl ostravský trenér Pavel Hapal.
V úterý byl Svozil na kontrole u klubového ortopeda Martina Mohyly. „Mám už povoleno vše až na fyzický kontakt s protihráči, na souboje,“ tlumočil lékařův verdikt. „V Turecku (na soustředění) se s panem Mohylou pobavíme o dalším postupu. Ale cítím se výborně.“
Takže kondici jste už dohnal?
Jo, jo. Pauza byla dlouhá. Doufám, že to bude už jen lepší a lepší a brzy se připojím k mančaftu na sto procent.
Bude nejtěžší získat znovu herní praxi?
To je jasné, ztratil jsem několik měsíců. Ale snad to bude otázka několika tréninků, a až mě doktor pustí i do zápasu, tak se ukáže, jak na tom jsem. Věřím, že to bude dobré.
Bylo těch osm měsíců léčby a rehabilitace hodně krušných?
Ano, ale už během předchozích angažmá v Opavě a Znojmě jsem viděl, že se to stalo i dalším hráčům. Třeba Pavlu Zavadilovi v sedmatřiceti letech. A hrál do čtyřiačtyřiceti úplně v pohodě. Je to jenom o mně, jak se do toho zakousnu. Jsem po magnetické rezonanci, která ukázala, že ten štěp je zahojený a prokrvený. Těším se, až na to naplno vletím.
Bude těžké vrátit se do základní sestavy?
Bude. Vždyť jsem v Baníku, v mančaftu, kde je konkurence. Záleží jenom na mně, jestli na základní sestavu budu mít.
Co vám vůbec běželo hlavou, když jste se zranil?
Hned jsem věděl, že to nebude meniskus, protože mi v noze něco prasklo. Jen jsem se modlil, aby to byl třeba postranní vaz, člověk spekuluje. Samozřejmě jsem to v šatně oplakal, ale pak jsem si řekl, že nejsem první ani poslední. A když se podíváte na Laca Takácse (obránce Baníku, který opět laboruje s kolenem), tak ten to má ještě horší. Čekal jsem, že se léčba potáhne. Bude to osm měsíců, ale uteklo to.
Co vám při rehabilitaci nejvíce pomáhalo?
Snažil jsem se myslet pozitivně. Mám dcerku, které je rok a sedm měsíců, a ta mi dává zabrat. Hodně mi při rehabilitaci pomohla. (usmívá se)
K situaci, kdy jste si vazy v dubnovém duelu s Hradcem Králové přetrhl, jste se nevracel? Soupeř, jehož jste dobíhal, byl v jasném postavení mimo hru, jenže asistent rozhodčího nemával...
Nemělo cenu se k tomu vracet. Bohužel se to stalo a už to nevrátím. Potěšilo mě, že lidé se mnou soucítili. A také to, že v závěru minulého roku Baník se mnou prodloužil smlouvu, což je krásné gesto. Jsem rád, že tady mohu pokračovat, a budu se snažit odvádět co nejlepší výkony.
Asistent rozhodčího nemával ofsajd v souladu s daným pravidlem. Není ale hloupé, když asistenti kolikrát i zřejmý ofsajd hlásí s velkým zpožděním?
Tak to je, platí to pro všechny. Vážně nemá cenu se k tomu vracet. Je to klišé, ale i špatné věci jsou k něčemu dobré. Očistil jsem si duši. Znovu chci začít naplno pracovat, mám teď v sobě novou jiskru a chci ještě ukázat, že fotbal hrát umím a že týmu můžu něco dát.
Byla pro vás nabídka Baníku na prodloužení smlouvy krásným vánočním dárkem?
Dohodli jsme se už dříve, ale ven to šlo trošku později. Jsem rád, že mi Baník věří, a doufám, že mu tu důvěru splatím.
Baník ze začátku sezony dostával hodně gólů. Neříkal jste si, že být na hřišti, tak byste v obraně udělal pořádek?
Říkat něco takového na tribuně je hodně jednoduché. Stejně jako v šatně po boji. Každý hráč ví, že když se nedaří mančaftu, tak vám chybí krok, není tam ta lehkost. To nám všem scházelo. Ale snad už je to za námi. Potrénujeme, dáme se dohromady a budeme se snažit předvádět kvalitní výkony jako v závěru podzimu.
Při jednom ze zápasů jste se na tribuně dostal i do sporu s nespokojeným fanouškem. Pamatujete?
Hráči nechtějí zkazit balon, chybovat. A když od druhé minuty posloucháte, že je všechno špatně..., tak ku..., proč na ten fotbal chodíme? Dokážu se ozvat. Ale na tribuně to je jiné, horší než na hřišti. Už je to snad za mnou.
Tušil vůbec ten divák, s kým se hádá?
To ano. Ale šlo o výměnu názorů. Vždyť máme svobodu projevu, každý může říct, co cítí. Emoce jsou i na tribuně. Bylo to v pohodě. Po zápase jsme si plácli.
Nemanja Kuzmanovič (vlevo) a Jaroslav Svozil na tréninku Baníku Ostrava
Než jste se uzdravil, na postu trenéra Baníku Pavla Vrbu nahradil Pavel Hapal. Jak jste změnu sledoval?
Byl jsem s klukama na každém zápase, v jedné kabině. Není to jednoduché, ale bohužel fotbal je takový. Když je nějaká část sezony neúspěšná, vždycky to odnese trenér, ale my hráči si musíme sáhnout do svědomí. Ostatně říkali to i zkušení kluci. Změny nejsou jenom o trenérovi, ale o nás všech.
Před svým zraněním jste měl výbornou formu. Hovořilo se i o vašem možném odchodu do zahraničí. Měl jste nabídky?
Něco tam být mohlo, ale víte sami, že pokud vás klub přímo nekontaktuje, tak může jít o cokoliv... Klidně o Real Madrid. (směje se) Ale je fakt, že forma byla, takže doufám, že teď do toho zase dupnu, abych podával výkony jako před zraněním.
