Když jste nastupovala do vedení Domova U Biřičky, těžko jste mohla tušit, že budete proplouvat hektickými obdobími nejprve kvůli pandemii koronaviru a nyní kvůli horentním cenám energií. Dá se na to připravit?
Na něco takového jsem připravena určitě nebyla. Pandemie tady nebyla sto let, dnes sice můžeme usuzovat, že se takové nákazy každých sto let opakují, ale s jistotou to nikdy nevíte. A ani nevíte, jaká přijde. Před sto lety to byla španělská chřipka, virus jiného charakteru než současný koronavirus. Pandemie přišla, organizaci jsem v té době vedla na základě včasných informací vždy o krok dopředu a dnes mohu říci, že úspěšně. Co se energií týče, růst jsme očekávali, na přípravu jsem měla více jak půl roku, opatření jsem přijala a určitě to zvládneme, aniž bychom zvlášť omezovali tepelný komfort našim dámám a pánům.
Jak konkrétně opatření vypadají?
Domov využívá centrální soutěže kraje, ten pro nás vysoutěžil cenu asi o pětadvacet procent vyšší než letos. Největší spotřeba je v provozech, kde pro úspory není mnoho prostoru a nelze to řešit bez náročnějších příprav. Mám na mysli kuchyň a prádelnu, provozy, které jedou nepřetržitě. Dále je spotřeba zejména v ohřevu teplé vody, a to i v topném systému. Aktuálně soutěžíme dodavatele projektu na řešení nového prádelenského provozu tak, abychom dokázali spotřebu snížit alespoň o třicet procent, pak požádáme o dotaci ministerstvo životního prostředí. Totéž uděláme zkraje nového roku i s kuchyní. Dále se zabýváme fotovoltaikou, řešíme vhodnost našich střech pro tyto technologie. Řešíme i operativní opatření s malým dopadem do spotřeby, jako je vypnutí osvětlení parku, výměna svítidel za úspornější varianty. Sledujeme také teplotní body uvnitř budov a vyhodnocujeme teplotní křivku.
V roce 2020 jste říkala, že sociální služby u nás jako celek jsou kvůli covidu devastované a že bude trvat rok, než se to po zklidnění změní. Kdy nastalo zklidnění, trefila jste se?
Ano, během roku se systém sociálních služeb zotavil, posílil a jedeme dál. Je to zejména díky houževnatosti lidí, kteří ve službách pracují, ale přispěli také zřizovatelé, kraje, obce, vláda.
Uskutečnili jste nějaké úpravy interiérů domova v souvislosti s pandemií koronaviru, případně kvůli riziku nějaké nákazy v budoucnu?
V našem domově ne, nepovažuji to za nutné. V době nákazy, a netýká se to jen koronaviru, nastavujeme krátkodobá preventivní opatření, omezujeme kontakty osob uvnitř zařízení, ale interiéry jsme neměnili.
Jak to je s proočkovaností klientů?
U nás je velmi vysoká jak na chřipku, tak na koronavirus, a to myslím platí obecně. Senioři vnímají očkování pozitivněji než mladší ročníky.
Jak koronavirus změnil domovy důchodců a další podobná zařízení?
Jsme na konci pandemie, život v domovech se vrátil k normálu hned po odeznění hlavních vln. Změnil bezpečnostní chování, naučil nás řídit nákazy, a to nejen koronaviru, ale i rotavirů nebo norovirů. Umíme užívat pomůcky, z dnešního pohledu je to úsměvné, ale před dvěma roky jsme tak dokonalé dovednosti neměli. Rouška je dnes základní opatření známé a obvyklé ve zdravotnictví, v sociálních službách se rozšířila až nyní. Rouška dokázala bránit rozšíření moru ve středověku a stejnou účinnost má i nyní.
A jak pandemie změnila vaše klienty, jsou patrné změny v jejich chování?
Dopady na dámy a pány jsou minimální, většina už o tom ani neví.
Ač je obyvatelům domova v průměru 83 let, používají sociální sítě. Jaký a v čem zejména je jejich přínos?
Sociální sítě pomalu prostupují i generací, která do sociálních služeb přichází. Důvodem je spojení s rodinami, zábava i informace.
Jak velký je v poslední době zájem o bydlení v domově? Musíte mít pořadník? Jaká jsou kritéria výběru?
Poslední tři roky držíme počet žadatelů okolo 500. Jsou to ti, jejichž nepříznivá sociální situace odpovídá okamžitému přijetí, pokud bychom měli volná lůžka. Nejsou to tedy žádosti do foroty. Kritérií je několik. Žadatel by měl být z Královéhradeckého kraje a být v seniorském věku. Musí s pobytem u nás dobrovolně souhlasit a nacházet se v takové situaci, kdy péče rodiny nebo pečovatelské služby v domácnosti už nestačí.
Kolik stojí bydlení v Domově U Biřičky?
Aktuálně ubytování a stravování stojí necelých 14 tisíc měsíčně. Čekáme však na vydání vyhlášky, která by sazby měla o 40 nebo 60 korun denně zvýšit. V příštím roce můžeme tedy očekávat cenu téměř 16 tisíc měsíčně. Nutno dodat, že celkové náklady za lůžko budou činit 50 tisíc. To kryje nejen zmíněná úhrada za ubytování a stravu, ale také příspěvek na péči, státní dotace a příspěvek zřizovatele, který slouží zejména k údržbě majetku kraje.
Jak si představujete Domov U Biřičky za pět let? Čeho byste za tu dobu ráda docílila?
Budu-li mít tu čest i za pět let domov řídit, což bych byla velmi ráda, vidím domov, v němž pečovatelská jednotka nebude mít více jak dvacet dam a pánů, jeho kapacita se tedy sníží tak, aby vzniklo více jednolůžkových pokojů. Vzroste počet zaměstnanců v přímé péči, domov bude mít rekonstruované pokoje, kuchyňky, lodžie a další vnitřní prostory. Domov je aktuálně držitelem akreditace bezpečné a kvalitní zdravotní péče jako jediný svého druhu v kraji, myslím, že tuto akreditaci obhájíme. Udržíme vysoký standard kvality sociální péče, díky snížené kapacitě bude více času na dámy a pány, péče bude ještě více ušitá na míru. Budeme umět doprovodit každého člověka na konci jeho cesty tak, aby odešel v klidu a smířený.
V jakém duchu se ve vašem domově nesl letošní advent?
V duchu vzájemného setkávání, pečení cukroví, tvoření výzdoby, zpívání, besídek i s dětmi. Vládne u nás pohoda.
Domov se zapojil do projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata. Jaká jsou nejčastější a naopak výjimečná přání vašich klientů?
Jsme zastánci názoru, že Ježíškova vnoučata mají obdarovávat dámy a pány, kteří nikoho nemají nebo mají nefunkční rodiny. Neděláme z toho masivní záležitost, nezneužíváme dobrých srdcí a skvělého nápadu. Moje kolegyně tedy pomáhají s přáními jen těm skutečně potřebným, ostatní mají rodiny, které je obdarují. Letos jsou přání spíše malá, skromná – hodně kosmetiky, oblečení, je tam i televize a návštěva koníka nebo zoo. V minulosti se objevil třeba let balonem. Vznikají tak nová přátelství. Usilujeme také, aby se ten, kdo ji má, potkával se svou rodinou. Na Štědrý den tak mohou u nás večeřet i rodiny, pokud si svého starouška nemohou vzít domů. Řada blízkých toho každoročně využívá. Nostalgie se tu příliš nenosí, tady je všeobecně veselo.
Atmosféru domova vytváří do velké míry jeho zaměstnanci. Jaký by měl být člověk, který se u vás uchází o práci?
Musí mít především srdce na dlani, vysokou psychickou a fyzickou zdatnost, schopnost a dovednost komunikovat, schopnost naučit se potřebné postupy, udržet profesionalitu a pečovat s láskou.
V čem je podle vás Domov U Biřičky jedinečný?
Vším. (úsměv) Svými lidmi především. Lidmi, kteří pracují, vytvářejí hodnoty, kulturu, ctí stáří jako finále života, každý den přichází do práce s radostí a úsměvem. Pro nás všechny jsou Biřička a lidi, o něž pečujeme, srdeční záležitost.
