Jaký byl u vás začátek školního roku?
Vypadalo to poměrně optimisticky, hlavně proto, že předpokládáme, že letos budou školy otevřené permanentně. Ještě stále je potřeba dohánět učivo dva roky zpětně.
Pociťujete, že rodiny žáků už mají nějaké problémy kvůli zdražování?
Minulý týden jsme dostali za úkol vyplácení peněz z fondu solidarity, které zařizuje škola. A už máme první žádosti o pomoc s placením obědů a družiny.
Ředitelka Základní školy K Milíčovu v Praze 11 Alena Červená
Co je fond solidarity?
Jde o Balíček okamžité pomoci Pražanům. A je to z magistrátu, peníze putují přes zřizovatele, tedy městskou část. Podmínkou je, že žadatel musí mít trvalé bydliště na území hlavního města. Podpora se týká zmíněných obědů s družinou, školního klubu a případně školy v přírodě a školních akcí i nákupu školních pomůcek. Na jedno dítě by mělo být možné čerpat až deset tisíc korun. Předpokládám, že budeme mít maximálně desítky žadatelů. Další balíček bude pro Ukrajince, ale doposud není hotový. Zatím jsme pro uprchlíky sháněli sponzory na obědy, u nás asi pro tři děti.
Jakým způsobem budete žádosti o sociální příspěvky vyřizovat?
Je to velká byrokracie, magistrát nám ale píše, že můžeme na práci navíc najmout sociálního pedagoga. Zatím mi ale není úplně jasné, jak to budeme proplácet a jestli nám bude náklady hradit například městská část. U nového zaměstnance je požadavek vysokoškolského vzdělání. Pokud to bude mladý člověk, tak mu v dané platové třídě nabídneme asi 19 tisíc korun hrubého měsíčně na 0,7 úvazku.
Sháníte také nové učitele, nebo jich máte dostatek?
Jsme personálně pokryti, učit někdo musí pořád, i kdybychom před děti museli postavit školníka.
Jak to máte s ukrajinskými dětmi?
Jsme velká škola, máme přes tisíc žáků. Ukrajinců je necelých sto. Těch úplně nových, kteří přišli po začátku války, je okolo padesáti. Původně jich bylo dokonce 70, ale část se už vrátila. Také ale průběžně přicházejí noví žáci - záleží na tom, kam se zrovna posune frontová linie. Zrovna teď nám přišli dva noví - jeden se hlásí do třetí a další do šesté třídy.
Jak tu situaci s ukrajinskými školáky zvládáte?
Nás to, co nastalo po začátku války, moc nepřekvapilo. Větší počty ukrajinských i ruských žáků jsme měli už dříve. Zaměstnáváme dvě cizojazyčné asistentky - Ukrajinky s pedagogickým vzděláním. Nejprve jsme uprchlíky měli ve speciálních třídách, kde se učili češtinu. Někdo se učil nový jazyk pomaleji, tak tam byl déle. V červnu jsme už ale měli všechny uprchlíky v normálních třídách. První děti jsme do nich dávali asi za měsíc, některé děti však česky nemluví dodnes.
Jazyk ale není jediný problém.
Zrovna teď jsme přes multikulturní pracovnici Ukrajincům vysvětlovali, že na našich školách hlídáme docházku. Jedna maminka nám říkala, že na Ukrajině se to tak neřeší. U žáků jsou také velké rozdíly podle toho, co znají ze svých původních škol. Lépe jsou na tom děti z velkých měst a hůře ty z venkova.
Skvělé děti i války s rodiči. Tři učitelky o tom, jak se cítí za katedrou |
S válkou také souvisí energetická krize a potřeba šetření. Dotklo se vás to nějak?
Zřizovatel, tedy městská část, nám už oznámil, že musíme hledat úspory. Peníze na provoz máme a do konce tohoto roku jedeme v normálních kolejích. Co bude potom, zatím nevíme. Záležet bude také na novém zastupitelstvu a nové radě. Jaký bude náš rozpočet na rok 2023, zatím nevím. Samozřejmě budeme muset platit víc například za energie. Máme výhodu, že teplo je od Pražské teplárenské. Kdybychom měli kotelnu na plyn, už teď bychom měli velké problémy. U elektrické energie jsou naše ceny zasmluvněné do konce tohoto roku, pak budeme nepochybně doplácet víc.
Už máte představu, kde byste mohli uspořit?
Zatím si to nedovedu představit. Jestli se bude méně topit, tak asi budou děti ve třídách sedět v bundě. Rozhodně ale vůbec nepřetápíme. Kvůli covidu jsme měli během každé přestávky větrat. Teď už žádné instrukce kvůli covidu nepřišly, takže se asi větrat nemá. Koronavirus oficiálně neexistuje. Nám ale po něm ještě zbyl plný sklad s několika stovkami antigenních testů, kterým brzy skončí expirace.
Jak dopadli vaši deváťáci, kteří se hlásili na střední školy? Prý jich byl letos rekordní počet.
Mívali jsme tři deváté třídy a teď jich máme pět. Deváťáků letos naši školu opustilo přes sto. V prvních dvou kolech přijímacích zkoušek se děti moc nedostaly tam, kam se hlásily. Neúspěšných bylo třicet žáků. Nakonec se ale umístili všichni, často však museli slevovat ze svých požadavků. Testy Cermatu někteří nezvládli tak dobře, jak si mysleli.
Bylo na tom znát, kdo během covidu řádně pracoval a kdo ne. Někdo se mohl během distanční výuky hodně ulévat a moc se to nedalo poznat. Často se mluví o tom, že bývá velký převis nepřijatých žáků na gymnázia. Já mám ale pocit, že se situace změnila. Státní gymnázia totiž doplňují také ta soukromá. A naopak velký zájem je teď o studium na některých středních odborných školách. Jeden žák se například nedostal na střední odbornou školu podle svých přestav, tak jsem mu pak zařizovala místo v Akademii řemesel na Zeleném pruhu, obor programování na CNC strojích. I tam ale byl nával.
S čím mají žáci největší problém při přijímacích zkouškách?
Rozhodně s matematikou. Z tohoto předmětu se stal, možná zbytečně, takový strašák. To vede i k tomu, že na vysokých školách je obrovský zájem o studium humanitních oborů, málo populární jsou technické a matematické. Ty přitom nabízejí výborné uplatnění. Žáci, kteří potřebují pomoc, mají u nás přípravné kurzy pro přijímací zkoušky, kam mohou chodit po vyučování. Doučování poběží až do přijímaček.
